Zatwistovala zadkem

Trip do Česka, závěrečná Škvoreckého povídka, je roztomilým popisem návštěvy pubertálního syna české emigrantky u dědečka a babičky v Praze, kam ho vzala tetička. Vypravěčem je právě tenhle chlapec, který se česky učil už v emigraci, a vypráví tak příběh jakousi emigrantskou češtinou, která užívá řadu anglických výrazů, které vyslovuje českým způsobem (jeloval – ječel), jiné překládá do češtiny doslovně (jít bíle – zblednout), užívá anglický slovosled (od za tou lejdy koukala holka). K tomu všemu ještě absurdní, těžce normalizační doba, vyděšení prarodiče, uvědomělá sousedka, pro vypravěče nepochopitelné prostředí, zápletky s policií – celé dohromady kouzelný humor. Nakonec autor nezapomněl připojit slovníček, který zajistí pobavení i čtenářům angličtiny méně znalým. (anotace)

Mě uchvátil termín (z jiného dílu) – místo zakroutila, zatwistovala zadkem 🙂

Pohodlně se usaďte a zaposlouchejte se do ukázky z knížky. Můžete u toho šít, zašívat, plést, háčkovat, paličkovat, žehlit, nebo dělat cukroví, či se jen tak pohodit na kanapátko a zavřít oči. Zkrátka, jak vám milo. Stačí kliknout na video.

Ještě malé varování, v některých pasážích se mluví trochu víc jadrně, ale asi to tam patří.

Reklamy

Kam se poděla Pepita, podle vás

Pepita se ráno probudila v neveselé náladě. Její Pepito se včera na večírku bavil s Juanitou až moc dobře. Stále se spolu smáli a Pepita se nudila s Juanem, který vypráví své vtipy stále dokola, takže Pepita je už znala jak své pantoflíčky.

Do pokoje vběhla rozesmátá Amanda a skočila Pepitě a la cama. Pepita zjihla, její holčička byla jako růžové poupě, krásná, temperamentní a stále veselá. Malá jí hlásila, že padre odjel na burzu koní a ona, že by chtěla do botanické zahrady, jako chodí Jarka z Tábora. Pepita jí vždy vše splnila o co Amanda hlásla. Zavolala Lupe, Amandinu dueňu a nařídila jí procházku do botanické zahrady. Lupe ani nemrkla, uklonila se a řekla claro que sí madam a odešla i s Amandou.

Pepita ještě zazvonila na servidoru a nadiktovala jí, co chce k snídani. Snídani si poručila lehkou, želví polévku, vajíčka na hniličko, zapečené lastury, sušenky gajetas, smetanový sýr, ovocnou mísu a kávu se smetanou. To vše poručila naservírovat k bazénu, kde si hodlala ještě před snídaní zaplavat.

Pak vydala požadavek co jí má servidora připravit na sebe a požádala jí, aby manželovi vyřídila, že po snídani hodlá jet na návštěvu k doně Nadje, která se sem nedávno přestěhovala z jakési malinké země, jejíž jméno si nebyla štont zapamatovat. Byla na ni moc zvědavá, její nastěhování předcházely zvláštní pověsti. Casa, kde se tajemná doňa Nadja usadila, byl monumentální, vystavěný v koloniálním stylu, s velkou zahradou.

Přesně v hora una přivedli Pepitě caballo bayo, pomohli jí do sedla a Pepita odklusala. Por la noche si Pepito začal dělat starosti, protože Pepita se dosud z návštěvy nevrátila, což nebylo jejím zvykem. Začal si dělat starosti a mumlal si pro sebe: Kam se jen ta Pepita mohla podít?

Břetislav:

Že je občas člověk strůjcem svého štěstí, mohl se Pepito přesvědčit, a on se věru o tom přesvědčil hned po probdělé noci, když mu servidora přinesla místní plátek a la carna.
Ten obří nadpis na titulní stránce krajem zalomcuje, hned mu blesklo hlavou : „JESSICA SIMPSON končí, okoukala se!“
A tady pojal Pepito oprávněné podezření hraničící téměř s jistotou. Znepokojení se vloudilo hned poránu, když se vrátil caballo bayo jenom s přehozenou Pepitinnou pepitovou sukní v sedle (tou nejoblíbenější s pravou „kohoutí stopou“), ale to ještě mohl přičítat jednomu z rozmarů své milé. Po přečtení článku mu nezbylo, než se vyhoupnout do sedla a vyrazit do města zkusit zachránit, co se ještě zachránit dá. Vyřítil se z domu, že málem ani neslyšel, jak za ním ještě hlásla Amanda doznání, že místo prohlídky v botanické s dueňou navštívily záhadnou doňu Nadju, tu z malé země přistěhovanou. Tam rovnou zamířil, když si uvědomil, že ta jeho Pepita, pravým jménem Josefa de la Oliva, vyhlášená ohnivá tanečnice, má předky rovněž z té neznámé malé země, odkud si nechávala posílat hity tamní Baťovy firmy přímo z Chodova. A taky že jo, ještě ani ne u plotu první stavby, uslyšel rachot známé písně, která se tradičně stává privilegovanou doménou První hvězdy, nekonečně obletované všemi místními ctitely. Jessica se loučí, Pepita nastupuje! A než slavné loučení naplno vypukne, v domě záhadné cizinky voní čikuládová lázeň a rytmicky pleskají dlaně v rámci relaxační přípravné masáže.
A to ještě Pepito netuší, že jakmile spustí své vyčítavé lamentace, uslyší za všechny minulé ústrky, kterých se na své milé dopustil, ji zvolati:
„Cerrar el pico!“ A bude vymalováno.

Ještě připomínka slavného loučení…

Lucka:

Několikrát dokonce vyšel ven na terasu a marně hleděl do tmy. Dlouho tam nevydržel. Bylo vrcholné léto. V tuto dobu se venku zrovna rojily dotěrné španělské mušky, takže se Pepito brzo vrátil do villy.
„U Svatého Miguela, k čertu s tím hmyzem!“, hlesl, když si v zrcadle povšiml štípance na své tváři.
Unaveně usedl do lenošky k paravanu a nohy ve vysokých botáh si ležérně položil na karetní stolek. Otevřel si láhev Baron de ley Reserva. Není to nejlepší značka, ale ke svlažení vyschlého hrdla postačí.
Zvenku k němu doléhaly zvuky. To vzadu v patio zavíraly štolbové koně a nabírali ze studny vodu. Štěrk jim pod nohami hlasitě povrzával. Pepito nevěnoval posluhům žádnou pozornost.
Možná proto si nepovšiml kroků, které se mu měly stát osudnými. Zrovna pozvedl červenou sklenku ke rtům, když se dveře terasy prudce rozletěly. Na prahu stál Juan. Vlasy měl rozcuchané, oblek zaprášený a tvář do krve poďobanou od španělských mušek. Ve špinavé ruce držel vrhací dýku.
„Dlouho jsem tě hledal, Pepito…“, promluvil sípavě. „Znáš ten vtip, jak Marcello Indigo probodl Carlose kvůli Isabelle…?“
„Ano. Znám. Tenhle fór je dost starý…“, odpověděl Pepito a vůbec se nezasmál.
„A ten, jak Isabella padla Mercellovi Indigovi kolem krku..?“
„Ten mi vyprávěla už chůva jako chlapci.“, řekl chladně Pepito.
Juan vzteky sevřel rty. Potom udělal nečekaně rychlý pohyb a vzduchem proletěla dýka. Než se Pepito nadál, zabodla se do jeho mužné hrudi. Ani nehlesl. Sklenka Baron de ley Reserva mu vypadla z ruky, než se jeho mrtvé tělo sesulo na podlahu. Na karetním stolku zůstala jen jedna španělská bota.
Juan zmizel hbitým skokem přes terasu, proběhl hlavní bránou jako stín a za okamžik už z jeho návštěvy zbyl jen tlumený dusot kopyt.
Tenhle vtip Juanovi vyšel.

                                         Ďábelsky se smějící Juan

Mirek:

Pepita náhodně potkala hollywoodského řežiséra Roberta Rexe Rodrigueze, který se do ní náhodně, ale nadosmrtně zamiloval,
vymyslel si pro ni náhodné jméno Salma Hayek, protože jeho babička, která se narodila v Kropáčově Vrutici se náhodou jmenovala Šaloma Hájková, přidělil jí náhodně hlavní roli ve filmu „Stalo se v Mexiku“
a jejím partenerem byl náhodně vybraný Antonio Banderas. Ten film se náhodou velice líbil a ona byla náhodně nominována na Oskara a její mzda se náhodně vyšplhala na 5 miliónů dolarů. Režisér jí ale náhodně načapal in flagranti s Banderasem, takže sešlo ze svatby a navíc se náhodou pře-zamiloval do Antonia. Happyend byl ale přesto zachráněn tím, že se Salma náhodně zamilovala do Johnny Deppa…

Pepita již jako Salma Hayek po plastické operaci. Poprsí si ještě musí přidržovat.

Vendy:

Pepita zatím popíjela vychlazené Mojito a čekala na svou hostitelku, seňoru Nadju, která jí přislíbila přinést něco na ochutnání. Takové divné slovo přitom použila, ta seňora Nadja – okoštování? Koštování, moštování. Pepita si mlsně olízla rtíky a s chutí si dala další doušek Mojita.
Záclonky – ruční výroba? napadlo Pepitu – povlávaly kolem oken a svěží vánek jí občerstvoval skráně.
Už jsem tady! volala seňora Nadja a v rukou nesla (sama! Kde má osobního sluhu? zděsila se Pepita) velký tác s talířkem uzenin, karafou s čirou tekutinou a dvěmi malými skleničkami.
Tomu se říká slivovica! zahalasila seňora Nadja a se širokým úsměvem nalila do dvou malých odměrek.
A je domácí! dodala a vnutila Pepitě skleničku do rukou.
Na zdraví! zvolala a cinkla skleničkou na pozdrav.
Na zdraví! odpověděla Pepita a po vzoru své hostitelky kopla do sebe štamprli.
Vzápětí zrudla a děsně se zakuckala.
To je ukrutná síla! zvolala, z čeho se vyrábí tento vzácný mok?
Signora Pepito, neměla bych to vyzrazovat, je to výrobní tajemství. Ale protože v zemi, odkud přicházím, tento mok vyrábí snad každý druhý, klidně to řeknu. Je to ze švestek, neboli kadlátek. Tedy, ovoce, signora Pepito, ovoce.
Ovoce, půl zdraví. A tak ještě do druhé nohy!
O hodinu později se obě smály, až slzely.
A do druhého oka… škytala Pepita.
A do třetí nohy… smála se Nadja.

Do oken nakouknul cizí muž.
Petříku, zvolala Nadja, pojď přivítat návštěvu!
Teti, řekl káravě Petřík, už zase ovoce? Ty s tou zdravou výživou prostě nepřestaneš… a návštěvu pak bude bolet hlava. A vůbec, když už jsem tady, taky ochutnám…

O hodinu později.
Mamá mamáááá! pištěl venku jakýsi hlásek. V místnosti zněla divoká hudba a Pepita tančila s Petříkem jakýsi podivný tanec raptango. Za dveřmi se objevila dětská postavička a s nosíkem přilepeným na sklo sledovala divoké taneční kreace.
To je Amanda, moje zlatíčko, zazpívala Pepita a vířila místností v divokém tanci.
Přiberem ji do party a uděláme párty! rozhodl Petřík.
Ale než došel ke dveřím, objevil se na dvoře další neznámý.
Petříkovi se zdálo, že vypadá poněkud naštvaně a jeho první dojem se ukázal jako správný. Šmarjá, co to má v ruce? vyděsil se Petřík. Je to snad puška?
Muž mhouřil oči a blížil se plavým krokem šelmy. Pepita strnula uprostřed otočky a přitiskla si ruce na ústa.
To bude mazec! zašeptala a s hrůzou se rozhlížela, kudy utéct.

Doňa Nadja s vražednou láhví slivovice. Její pohled nevěstí nic dobrého.

Děkuji vám, Břetislave, Lucko, Mirku a Vendy za vaše skvělá pokračování, možná se celý příběh stane základem pro novou telenovelu, nebo budou podle vás natočeny pilotní díly pro TV a vstoupí do hlasování o to, který pilot bude realizován 🙂 

 obrázky vypůjčeny z internetu

Kam se poděla Pepita?

Nový příběh pro vaše dokončení. Čím šílenější, tím lepší, tak se snažte!

pepita

Nešťastná Pepita

Pepita se ráno probudila v neveselé náladě. Její Pepito se včera na večírku bavil s Juanitou až moc dobře. Stále se spolu smáli a Pepita se nudila s Juanem, který vypráví své vtipy stále dokola, takže Pepita je už znala jak své pantoflíčky.

Do pokoje vběhla rozesmátá Amanda a skočila Pepitě a la cama. Pepita zjihla, její holčička byla jako růžové poupě, krásná, temperamentní a stále veselá. Malá jí hlásila, že padre odjel na burzu koní a ona, že by chtěla do botanické zahrady, jako chodí Jarka z Tábora. Pepita jí vždy vše splnila o co Amanda hlásla. Zavolala Lupe, Amandinu dueňu a nařídila jí procházku do botanické zahrady. Lupe ani nemrkla, uklonila se a řekla claro que sí madam a odešla i s Amandou.

Pepita ještě zazvonila na servidoru a nadiktovala jí, co chce k snídani. Snídani si poručila lehkou, želví polévku, vajíčka na hniličko, zapečené lastury, sušenky gajetas, smetanový sýr, ovocnou mísu a kávu se smetanou. To vše poručila naservírovat k bazénu, kde si hodlala ještě před snídaní zaplavat.

Pak vydala požadavek co jí má servidora připravit na sebe a požádala jí, aby manželovi vyřídila, že po snídani hodlá jet na návštěvu k doně Nadje, která se sem nedávno  přestěhovala z jakési malinké země, jejíž jméno si nebyla štont zapamatovat. Byla na ni moc zvědavá, její nastěhování předcházely zvláštní pověsti. Casa, kde se tajemná doňa Nadja usadila, byl monumentální, vystavěný v koloniálním stylu, s velkou zahradou.

Přesně v hora una přivedli Pepitě caballo bayo, pomohli jí do sedla a Pepita odklusala. Por la noche si Pepito začal dělat starosti, protože Pepita se dosud z návštěvy nevrátila, což nebylo jejím zvykem. Začal si dělat starosti a mumlal si pro sebe: Kam se jen ta  Pepita mohla podít?

pepito

Nešťastný Pepito

A teď vy! Tak zase do soboty, v sobotu zveřejňuji vaše pokračování, do té doby nebudou vidět komentáře.

Obrázky vygůglovány.

Odhoď pistoli, Burtone, podle vás

Odhoď pistoli, Burtone, jsi zatčen, zvolal hřmějícím hlasem šerif Mac Level, míříc na Burtonovy nohy svým coltem.  Burton se chystal uposlechnout šerifova rozkazu, když znenadání udělal salto vzad a než spustil šerif kanonádu ze svého coltu, byl Burton v prachu. Kulky se zbytečně projely až k domu a jedna z nich zasáhla kolemjdoucího sysla s nacpanými tvářemi obilím na zimu. Sakra, drtil nadávky šerif mezi zubama a utíkal na pomoc ohrožené Lilian, která ničehož netušíc, právě vystoupila na autobusové zastávce u svého domu s balíčky s nákupy. Nestíhal…

Když Lilian odemkla dům, polekaně vzkřikla, protože se proti ní tyčil Burton s úšklebkem v zohyzděné tváři mnoha jizvami. Lilian se chystala omdlít, ale padouch ji popadl v pase, setřásl z ní balíčky s nákupy a nedočkavě se vrhnul na její hrdlo, které začal vášnivě líbat, posunujíc se výše k jejím rudým, dokonalým rtům. Lilian naprosto ochromená jeho páchnoucím dechem byla v tu ránu bez sebe.  Burton z ní trhal šaty jako smyslů zbavený, když opět uslyšel udýchaný hlas šerifa Mac Levela. Odhoď Lilian a zbraň, jsi zatčen, Burtone. Burton vrhl omráčenou Lilian do šerifova náručí a zase byl v prachu.

U všech ďáblů a pistolníků, já toho zlosyna snad nikdy nezatknu, naříkal zpocený šerif. Náhle mu do hlavy vklouzl plán… 

Lucka

Jeho ďábelské rozhodnutí bylo dílem okamžiku. Několika hbitými jeleními skoky dostihl autobus, který se právě chystal zavřít dveře a ujíždět k další zastávce. Za volantem seděl Noid. Řidič Noid byl drobné rachitické postavy, takže vypadal skoro jako přerostlé děcko. S tím šerif počítal. Popadl překvapeného Noida za límec a velikým obloukem ho vyhodil do prachu cesty. Noid zde zůstal ležet, v bezvládných prstech dosud držíc poslední neprocvaklý lístek. Dveře se konečně zavřely. Šerifovy silné ruce pak sevřely volant s jistotou muže, který ví, co dělá. Zakvedlal mocně šaltpákou a zařadil jedničku. Upřeně se zahleděl před sebe do dáli. Nemýlil se. Na obzoru se rýsovala dobře známá figura. Postava kráčela zvesela a když sluneční žár rozkomíhal horký vzduch nad silnicí, dokonce to vypadalo, jako by Burton tančil.
„Ať tě zatýká peklo!“, procedil šerif Mac Level mezi zuby a odplivl na podlahu autobusu.
Vůz zařval jako splašený býk a rozjel se kupředu.
Kráčející Burton si dosud ničeho nevšiml. Když však za sebou uslyšel zvuk motoru, otočil se a v hrozné předtuše se zahleděl do tváře autobusu. Strnul hrůzou, když za volantem neviděl Noida. Potom se zašklebil a začal se smát. Nejdřív jen málo, ale jak se autobus blížil, Burtonův strašný smích se nesl dál a dál, až ho uslyšeli i všichni vyděšení obyvatelé města.
A pak se ozvala hrozná rána a Burtonův rozesmátý obličej navždy zmizel pod koly autobusu.
Rozhostilo se hrobové ticho.
To byl konec.
Šerif otevřel dveře, vystoupil a pomalu kráčel zpět k městu…

Noid se šerifem po akci – památeční foto

Břetislav

Zpocený šerif si odfrkl, jak by taky ne, když „po bitvě každý..“ Taky ho mohlo hned napadnout, že zvolání na padoucha, aby Lilian odhodil, si mohl odpustit, když stačilo, aby odhodil zbraň. Nebezpečná pistole, jak se dodatečně ukázalo, byla nebezpečná pouze jako tupý předmět, neboť v ní nebyly žádné náboje. A tělo odhozené Lilian, které spočinulo v šerifově náručí, ho na chvíli přece jen zdrželo od další čilosti a to umožnilo padouchovi, aby ještě při úprku stačil z hromádky trhanců na zemi posbírat nějaké drobností. V hlavě slovutného šerifa se rozbřesklo po následné inventuře, když zjistil, co z hromádky zmizlo. Totiž, že Burtonovi vůbec nešlo o krásnou ženu, ale že touhou zlotřilce bylo zmocnit se jen určitých charakteristických dámských maličkostí. Ano, šlo o dámské spodní prádélko. Nebyl by to šerif široko daleko známý svým důvtipem a mazaností, kdyby si toto zjištění nespojil s chystanou akcí ve městě a vzápětí nevyrukoval s brilantní léčkou. Na následující týden totiž byla vyhlášena velkolepá akce, v rámci které bylo možno výhodně získat drahé exklusivní podprsenky z dovozu výměnou za obnošené podprsenky domácí. Vlastnosti těch domácích, na rozdíl od dovezených, totiž umožňovaly dosud nikde nevídanou recyklaci, využitelnou pro výrobu v kraji velmi žádaných úzkoprofilových isolačních desek. Od nápadu, který vklouzne do hlavy Mac Levela, k činu bývá vždy nedaleko: Vždyť stačí nastrčit na vybraných místech pod záminkou dobročinné činnosti volavky v ladném ženském ustrojení, a poté si na posedlého „sběrače“ počkat v dobře obklíčeném oddělení dámského prádla, kam on určitě se strhanými trofejemi vyrazí za vidinou snadného zisku. Akce nemusí být ani pro instruované volavky riziková, protože případnému úderu tupým předmětem mohou svou šikovnou vstřícností snadno předejít. A je to, ziskuchtivý padouch má spočítáno!

Jakmile ženy uviděly šerifa, sundavaly podprsenky

Mirek

Stařičký šerif McLevell pozval na pomoc nejrychlejšího střelce v celé Oklahomě Joe Calverta, zvaného Blesk-Calvert, který pomoc přislíbil. 25-letý, 6 stop a 4 palce vysoký snědý chlapík, s ostře řezanými rysy, s tváří ošlehanou vlastními větry, byl zárukou, že šerifovu osadu Gauner Springs navždy zbaví Burtona, padoucha světového kalibru.
Brzy nato se v místním baru „U coltu 45″ opět Burton objevil, ale v doprovodu svých 15, po zuby ozbrojených bodyguardů. Všichni se napájeli whiskou, kterou platil za celou rozjařenou partu Burton. Do této selanky vstoupil, pomocí SMS šerifem přivolaný, Blesk-Calvert.
Klidně si též poručil whisky, při čemž si kroutil cigaretu. Za ním vstoupivši šerif zvolal: „Padouchu Burtone, sáhněte si k nebi, jste zatčen!“

Všichni sáhli po coltech, ale v témže zlomku sekundy se rozštěkaly oba colty Bleska-Calverta, takže v baru bylo v tu ránu více olova než vzduchu a 15 padouchů leželo na podlaze v tratolišti krve. Jen hlavní padouch se klepal strachy jako osika a držel své ruce kolmo ke stropu. Stařičký šerif ještě ani nestačil revolver vytáhnot z futrálu a Blesk-Calvert ležérně odfoukl dým z hlavní svých pistolí a konečně si dokroutil cigaretu. Do toho vstoupila krásná Lilian a padla Calvertovi kolem krku se slovy: „Díky za to, že jste nezastřelil Jima Burtona, já ho totiž miluji a budeme se brzy brát!“…

Svatební dar od Burtona Lilianě

TlusŤjoch 

Jedva za šerifem zaklaply dveře, přidřepl si k rozházeným balíčkům Skrček Džou a začal hodovat.
Lilian přehozená šerifem přes křeslo byla stále v limbu.
Černošský majordom přišel s čajem jako vždy přesně o páté.
Skrček plavnou skrčkou opustil scénu otevřeným oknem. Skze růžové keře prchal pak směrem k Santa Ká.
„Váš čaj m´am!“
Lahodná vůně přivedla nebohou Lilian k životu.
„Nezapomněl´s na rum?“
Majordom jen zlehka zavrtěl hlavou a pousmál se levým koutkem tak, aby slečna nevěděla.
Nudné líné nedělní texaské odpoledne, tak jak má být.
Lilian si při čaji listovala místním plátkem:
Sázka „Šerif : Burton“ se stále držela na kurzu jedna ku pěti.
Apačský náčelník podal demisi.
Tequila mírně podražila.
Velká pokerová sešlost v saloonu „U Skunka“ již dnes večer.
„Papá,“ zakňourala slečinka,
„Budu potřebovat nové šaty. Ke Skunkovi určitě přijde ten fešný poručík Caldoun…“

  Majordom se pousmál levým koutkem (černošský bylo škrtnuto, nahrazeno bělošským, aby nedošlo k podezření z rasismu), slečna Lilian si vzala čaj

Děkuji, Lucko, Břetislave, Mirku a Pavle, že jste mě v tom nenechali samotnou. Vaše pokračování příběhu jsou skvělá!