Boty, botky, botičky

Pojďte se mnou zavzpomínat na boty, tedy na slavné boty, které dostaly svá jména. Už mám paměť děravou, tak možná něco vynechám.

Zimní vysoké boty (40. léta)válenky

Boty na surové podrážce (na vysoké gumě, 50. léta) – maďary

Přezůvky (50. léta) – šedý mor, do zimy se nosily bačkory a přes ně přezůvky.

Dětské kotníčkové (50. léta), filcové boty – slepičky

Boty na turistiku (? asi dodnes) – pionýrky

Boty na přezutí do školy a též na tělocvik, dosti klouzaly (50. a 60. léta) – cvičky

Pánské boty s podpatkem (60. léta) – moukovky (Šil je pan Moučka), nebo taky – koně (?)

Jarně-podzimní boty s gumovou pilkovou podrážkou (60. léta) – pilky

Dámské boty na malém podpatku se zdviženou, hranatou špičkou (60. léta) – gondoly

Dámské, úplně nízké boty na rovné podrážce, se svrškem na gumu (50. léta, dodnes) – ťapky (balerínky)

Dámské, úplně nízké boty na rovné podrážce, do špičky (60. léta) –   rokenrolky

Sportovní plátěné boty na cvičení na spartakiádu (50. léta dodnes) – nejdříve spartakiádky, posléze Jarmilky

Sportovní, plátěné kotníčkové boty (50. léta, dodnes) – kecky a ty nižší, plátěnky

Letní plátěné boty na tkaničku nad kotník (50. léta, dodnes) – kristusky

Filcové zimní boty (70. léta asi dodnes) – důchodky

Boty na vysokém úzkém podpatku (60. léta asi dodnes) – jehly

Nízké boty z měkké kůže, obšité kůží (odedávna 🙂mokasíny

Pánské, lesklé společenské boty (30., 40. léta, dodnes) – lakýrky

Jednoduché, nezdobené, dámské společenské i vycházkové boty na podpatku (? dodnes) – lodičky

boty mp3


boty spirála

Tak a teď vy…

Ota si vzpomněl na psí dečky (buldočky), byla to určitá část bot, tak dobře. Dodal ale jasné botky vietnamky, botasky.

Honza:

Ty meltonky se nosily jeste kratce po valce. To byly boty (damske) ktere se nosily v zime, predchudce tatranek. Vypadaly takto: Bota kozena s polovysokym podpatkem v podobe strevicu. Od spodu pod kotniky nahoru byl filc a zapinaly se jako stare backory na poutko, a nebo na takove hezke patentky.
Zebu boty to byly boty panske s takovou kare spickou, velice tenke podrazky, cim tenci tim vetsi frajer. Byly to predchudkyne „pilek’. Jinak je popsat nemohu. Nosily se v dobe asi kolem roku 59 ci 60 ke kalhotum zvanym Charlestonky, protoze4 charleston prisel nekdy v roce 59 opet do mody.

Madary nebyly z gumovou, ale s tlustou kozenou podrazkou, kterou jsme si jeste (v letech padesatych) davaly pripodrazit, aby byly tlustsi a vrzaly. Nekteri frajeri si je jeste obesivali barevnym zvonkovym dratem. Připojil válečné, dětské dřeváčky.

Lucka:

Ještě mi tu chybí zimní huculy a letní žabky z 80. let. Já: Letní žabky mi navozují vietnamky ze 60. let. Je to možné?

Jarka Jarvis:

Mne ještě napadají princesky. Na ty se stála fronta v Domě Obuvi, a značně se přičinily o mé „uchýlené“ palce u nohou. A potom pohorky.

princesky byly ze začátku 60tých let: Kožené, s půlcentimetrovým podpatkem, velkým „výstřihem,“ a ostrou, úzkou špičkou (proto ty uchýlené palce u nohou)

deereye:

Pohorky to jsou jeste sedesata leta. Jeste jste zapomneli na galose!!

Witch:

Ještě tu chybí dámské kačenky, boty na nižším podpatku, válenky se dodnes dělají v Bavorsku a Rusku (ty bavorské jsou úžasné do zimy!), křusky byly šněrovací boty nad kotníky od 1.republiky, ale spíš ještě z císařství, do 80.let, daly se na ně nasadit i brusle na kliičku nebo kolečkové. Hnědé, asi ve dvou odstínech. Buffy byly plné boty na vysoké hrubší podrážce, půlka 70.let.

Anna:

Nosila jsem také takové lodičky se špičkou nahoru, říkalo se jim kačenky a tuleňky

Vendy:

Zapomněla jsem připsat ještě jakousi pěnovou obuv s kožešinovou vložkou, zvanou sněhule!

Anonymní

Gerlachy – zimní boty

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

82 thoughts on “Boty, botky, botičky

  1. Ještě mě napadají vietnamky, botasky…
    Kouzelné byly důchodky v 80.letech – s nápisem DISCO!
    A že Hana Hegerová zpívá:
    Kdo na ženě šetří zvláště na botech. Ten si nikdy nezaloží, nezaloží. Nezaloží, nezaloží. Nezaloží rod! 🙂

  2. Ty spirálový botičky z obrázku jsou tedy úžasný na pohled, hned bych si zkusila jak se v nich chodí! Možná tak na 1. chirurgii až se zřítím ze schodů. 🙂 Šmrnc ale tedy mají.

  3. Trochu vysvetleni o „Buldockach“ Pokud si pamatuji, za mych detskych let mely dva nazvy“ Buldocky“ a nebo „Psi decky. To byly takove filcove obaly na narty, ktere se pridavaly k lakyrkam kdyz mrzlo. Jinak byly jeste damske filcove „Meltonky“ a dalsi filcove „Tatranky“ ty se nosily k hubertusum a radiovkam ci kulichum, a ted k panskym: Nosily se take „Zebu“ boty, a Madary nebyly z gumovou, ale s tlustou kozenou podrazkou, kterou jsme si jeste (v letech padesatych) davaly pripodrazit, aby byly tlustsi a vrzaly. Nekteri frajeri si je jeste obesivali barevnym zvonkovym dratem, a k sacku do flasky z pepita latky s visacimi zamecky misto knofliku, kalhoty „roury“ s vysokou zalozkou. K tomu nacesany a nacukrovany Eman a jelo se. Za valky se tez vyrabely sandalky pro deti s drevenou podrazkou „Drevacky“ Podrazka byla ze dreva nakrajena na prouzky a slepena platnem. Za dva mesice se rozpadly _ ale!!! nebyly na body byly volne. Vi dnes nekdo, co to bylt body cili satenky? Bez nich se za valky nedostaly ani nite.

    • Honzo, jak jsem mohla zapomenout na taranky? Akorát si na ně nemůžu vzpomenout jak vypadala. Byly to boty padesátých let a ty meltonky snad předválečné? Zebu vůbec nevím co to je. Musíš to hezky popsat, fotky jsem žádné na netu nenašla.
      Maďary jsem si asi spletla, ale boty na surové podrážce se v padesátých letech taky nosili, myslím si, že jsem je měla taky, byly to dost neforemné boty.
      Body, šatenky atd., mám pocit, že se to učí ve škole.

  4. Ještě mě napadly baleríny. Ale tady si nejsem jistá, kam je zařadit. Jestli do historie, nebo do současnosti. Asi jsou to boty nesmrtelné. 😉

  5. Mne ještě napadají princesky. Na ty se stála fronta v Domě Obuvi, a značně se přičinily o mé „uchýlené“ palce u nohou. A potom pohorky. Ty moje pořád straší někde ve sklepě, ale nemám srdce je vyhodit. Vždyť se mnou prošly takový kus světa …

  6. Tak ty meltonky se nosily jeste kratce po valce. To byly boty (damske) ktere se nosily v zime, predchudce tatranek. Vypadaly takto: Bota kozena s polovysokym podpatkem v podobe strevicu. Od spodu pod kotniky nahoru byl filc a zapinaly se jako stare backory na poutko, a nebo na takove hezke patentky.
    Zebu boty to byly boty panske s takovou kare spickou, velice tenke podrazky, cim tenci tim vetsi frajer. Byly to predchudkyne „pilek‘. Jinak je popsat nemohu. Nosily se v dobe asi kolem roku 59 ci 60 ke kalhotum zvanym Charlestonky, protoze4 charleston prisel nekdy v roce 59 opet do mody.To jsem zrovna prisel z vojny a zasnul nad tou novou modou. Nicmene muj klobouk od Karaska se uz nenosil. Peisly do mody Lulky a jine modnosti. Ale Nado, ja to musim uzavrit, ja jsem starej nostalgickej dedek a jeste se tu rozbrecim.

  7. Cvičky a jarmilky (cvičky byly zcela bílé, jarmilky měly trikoloru u gumy, jinak to samé) se dají koupit i dnes. Mokasíny jsou dál všechny boty s měkkým koženým svrškem, které jsou obšité (sakra, jak to popsat?) tak, aby šev obvodu „stál“ a nebyl začištěný. Je to sportovnější styl. Pionýrky, potom pohorky, dnes nahradily trekové boty nebo farmářky.
    Ještě tu chybí dámské kačenky, boty na nižším podpatku, válenky se dodnes dělají v Bavorsku a Rusku (ty bavorské jsou úžasné do zimy!), křusky byly šněrovací boty nad kotníky od 1.republiky, ale spíš ještě z císařství, do 80.let, daly se na ně nasadit i brusle na kliičku nebo kolečkové. Hnědé, asi ve dvou odstínech. Buffy byly plné boty na vysoké hrubší podrážce, půlka 70.let.
    Přezůvky se držely celé roky jako velmi nedostatkové zboží, snad ze Západu. Měla jsem je přes plesové střevíčky a nepřezouvala jsem se u šatny jediná.
    Ještě byly gumáky, což je nyní naprosto pitomá móda – ve městě je uršitě spousta bláta. No, až holkám začnou smrdět nohy, pochopí…
    Botasky imitovaly za socíku toužebně obdivované adidasky, ale věřte nebo ne, jedny staré adidasky v naší rodině sloužily dvacet roků a byly oddělány až letos jakožto pracovní obuv. Jak se to nemá, hoši si je předávali a pečlivě střežili, ba někdy i umyli… 🙂

  8. Hrozné je, že všechny pamatuji, a všechny jsem nosila, až na ty první toho jsem byla ušetřena, narodila jsem se později, nežli tato, ne snad móda žila.

  9. Naďo, pokud se dobře pamatuju, tak princesky byly ze začátku 60tých let: Kožené, s půlcentimetrovým podpatkem, velkým „výstřihem,“ a ostrou, úzkou špičkou (proto ty uchýlené palce u nohou). A jak bychom mohli zapomenout na holinky (holínky)? I když se jim třeba říkalo gumáky …

  10. No tedy, tolik bot dostalo jméno? Nu, přiznám se, že jsem znala jen některé…. třeba kecky, na ty nezapomenu. Také mám ještě jedny doma! To jsou příjemné botky 😉 Ale ostatní? No, měla bych se poučit!

  11. Své místo tu mají také kozačky v mnoha formách. Od natahovacích nebo se zipem, s přezkami, různých výšek a z různých materiálů. Kopírují módu „normálních“ bot včetně podpatků a ďábelsky hladké, jen symbolicky zvrásněné podrážky nebo naopak kopytově tlusté.
    Klasické lodičky by měly mít hladkou „taneční“ podrážku, ty ostatní (s nekoženou podrážkou a vzorovanou) by měly spadat pod obecnější označení „střevíčky“. Lodičky mohou být využité na denní nošení i na nějaký ten ladný taneček. Dneska je fuška sehnat tak šikovné „obojetné“ boty, dotrhávám 30 let ( a stále mladé) páry. Už si tak kvalitní nevyběru…

  12. Nosila jsem také takové lodičky se špičkou nahoru, říkalo se jim kačenky a tuleňky zase nosily mé dcery, mám dojem, že se jim tak říkalo proto, že se vyráběli s tulení kožešiny, a ekologie a ohledy na zvířata, byli neznámou věcí, mnoho levnějších kožených bot se dělalo z vepřovice a hověziny, a to je dnes neznámý pojem, většina bot je z umělých hmot a mnoho lidí má plísně a jiné choroby z bot, což dříve také nebývalo.

    • Tuleňky byly vlastně předchůdkyně sněhulí, leckteré mají dnes podobný střih. Možná se někde dělaly z tuleňů, u nás spíš z plyše s králíkem, ale připomínaly eskymácké obutí.

    • botky se špičkou nahoru byly gondoly nebo gondolky, byly s páskem přes nárt nebo s „téčkem“ v rúzných tmavších barvách, moc jsem chtěla černé, ale sehnala jsem jen zelené, ale stejně jsem je milovala …

  13. Myslím že žabky budou vientamky. A Jarmilky znám, nosila jsem je do školy, i když jsme jim říkali také cvičky.
    Tohle bylo pěkné rozdělení botek, řekla bych, že polovina z těch výrazů se užívá dodnes – jehly, lodičky, mokasíny, balerínky a důchodky. A gumáky, neboli holínky. Taky galoše!
    Myslím, že kozačky bys mohla zařadit, jsou to prostě zimní boty a cokoliv nad kotníky. (Po kotníky jsou vlastně kotníčky…)
    Pionýrky znám… není to ale obuv známá též pod názvem pohorky?
    Nebo jsou pohorky něco jiného?

    • Když jsem byl na základce v 60. letech, holky nosily hezké barevné gumové holinky. A když si je vzala holka s hezkýma nohama k minisukni, nemělo to chybu. Měly jsme ve třídě krásnou holku, často jsme na ní doráželi před školou, a ona to vyřešila jednou tak, že si šla stoupnout do veliké kaluže. Stála holinkama po kotníky ve vodě a my za ní nemohli.

  14. Vím že je to hloupost a drobím se v komentářích, ale zapomněla jsem připsat ještě jakousi pěnovou obuv s kožešinovou vložkou, zvanou sněhule!

  15. My těm nižším sportovním plátěným kotníčkovým botám říkali „polokecky“, ty vyšší byly „kecky“ jak je zmíněno.Pro mě byly kecky vzácnější, polokecky jsem nosila celkem běžně.
    Helča

  16. Na konci sedmdesátých let bylo také období dřeváků, které se vrátilo potom po 20 letech, v půli 90. Dnes se nahradily těmi pantoflovými umělohmotnými škrpály. Dřeváčky byly i na podpotku, jako pantofle, sandálovité a pod. Měla jsem v té době také letní střevíčky s dřevěným podpatkem. Byly fajn. Dřeváčky mi někdo štípnul. 😉

  17. Vidím a mám radost, že vás téma jmen pro boty dost zaujalo. Ještě by se daly zmínit k těm dřeváčkům korkáče, podle materiálu podešví, mám pocit, že se také jedněm botám říkalo brikety, nějak nám to narůstá… :-).

  18. některé názvy jsem ani neznala, ale zato jsem si vzpomněla na jarmilky a toníky. To byly spartakiádní cvičky pro holky a kluky. 🙂

  19. a já si pamatuju, jak jsme si jarmilky barvily s holkama na fialovo…. kdeže loňské sněhy jsou… váží si dnes někdo z dětí svých bot???

  20. Já hlásím „drapáky“ – sportovně-turistické boty nad kotník, uvnitř s kožešinou, ze surové světlé kůže, ale moc dobře se v nich chodí. Mají hrubou světlou umělou podrážku, ale ručně ke svršku přišitou. I jazyk je podšitý kožešinou. Šněrování na hrubé světlé šňůrky dole na troje dírky, nahoře na dvě oka. Byly drahé, ale chodí se v nich jako v papučích a přitom dobře chrání kotníky. Dělají malou nožku. Napustila jsem je impregnací a nepromoknou. Jsou to moje botky samochodky, ve kterých rázuju se svýma vyměněnýma kolenama i po mezích (zatím s tím už dobrým prvním a opatrně po louce s Bettou jen na čurání). Kitty

  21. Tak nevím, jestli tady byly vzpomenuty kanady- kožené vojenské boty, které se občas daly koupit při výprodeji vojenského skladu přes známého vojáka za 400 Kčs. Jedny máme ještě schované.
    V roce 56, jako děvče jsem měla t. zv. krbce – nebo to byly krpce?
    Prostě filcovaná podrážka a filcový vršek jako u lodiček, ale s jazykem, od okraje byl náplet jako ponožka- vlněný. Byly teploučké, ale jen na doma. Ještě dříve jsem měla zmiňované dřeváčky. Na dřevěné, členěné podrážce z pevného šedomodrého plátna opatek , proužek přes prsty a nárt vedoucí, byl upevněn pásky a zapínaly se na kovovou přezku. Nejlepší boty podle bratrance byly semišky- polobotky na gumové podrážce, na zavazování na nártu. Také jsem měla v sedmdesátých letech čižmičky z umělého semiše s háčky a šněrováním až skoro pod kolena. Velká móda, ale moc nehřály. Podpatek tak 4 cm. Barva rezavá.

  22. Diskusníci botovníci, přispěju svou trochou do mlýna.
    Buldočky byly na začátku století za první republiky pánské boty s frajerskou kulatou špičkou a vysokým leskem.
    Neplést si s psímá dečkama – jak by asi mohl být textil lakovaný? He? S gumičkama znamenalo, že na nich právě byly upevněny psí dečky (anglicky spats – viz Charlie párátko z filmu Někdo to rád horké, který měl anglicky přídomek Charlie Spats), nebo jen nohavice kalhot páskem gumy vedeným pod podešví před podpatkem (podobně jako tomu bývalo u tzv. šponovek – kdo si pamatuje lyžařské kalhoty z 50tých let, později i některé vzory tepláků, či módní dámské šponky z let 60tých s gumou pod chodidlem.
    Meltonky byly kotníčkové, textilní svršek, zpravidla barvy černé a šedé, zapínání na malé knoflíčky nebo druky na boku nártu. Byly nejen dámské, ale i pánské.
    Kecky byly vždy kotníčkové – mimochodem jejich název nevznikl z kecání, ale z názvu americké firmy Keds, která je první začala vyrábět. V 50. a 60. letech byly textilní boty tohoto typu, ale výšky jen polobotkové nazývány tenisky. Kdo měl bílé, byl skoro na tak slušné úrovni jako majitel kecek. Kdo měl ale levnější hnědé nebo šedé, byl buran – to nosily jen jezedačky do řepy, ale správnej puberťák ani omylem. Nejlepší kecky byly se zelenou mechovkou, stály hrůzu peněz (25 Kčs) na rozdíl od normálních (20 Kčs) nebo jen tenisek (15Kčs).
    Tatranky byly zimní boty, měly filcový svršek, koženou podešev kombinovanou s gumou, ale spíš to vypadalo jako tlustý papír, byly pánské i dámské, šněrování bylo buď na dírky nebo na háčky, špička kulatá, celkový vzhled neohrabaný tlustý a hnusný. Výsledek bídy poválečných let, v 60tých už v tom nechodil ani náš táta, který jinak nic nevyhodil.
    Vietnamky byly skutečně čínské a vietnamské z vynikájící měkoučké přírodní gumy s neruvěřitelnou trvanlivosti. Žabky potom byly jejich napodobeninou české provenience z tenčí a tvrdší syntetické gumy s výdrží tak 1 sezónu.
    První pohorky (1 bota = 1kg) s výměnnou šroubovací gumovou podešví začali nosit kromě turistů i čundráci v 1. polovině 60tých let. Někteří pak nosili černé vojenské kanady, ti ortodoxní však zůstali u vyřazených vojenský „pulitráků“, což byly vojenské kožené holínky s koženou podešví, jaké dnes vidíte toliko v historických dokumentech hlavně u ruských vojáků, kteří je měli ještě v 68., když k nám vtrhli. Pravý čundrák v nich měl onuce (tenkrát dvě flanelové prachovky), kdo si do nich vzal ponožky, byl opovrženíhodný „paďour“.
    Poslední poznámka mimo boty – když tady diskutuje o pajzlu U Vonásků – buldočky a patka už jsou jasné. Šístky (nikoli šísky) byly kotlety módně napajcované a zatočené ve tvaru číslice šest! Šestky = šístky.
    Ahoj
    brejle

    • Děkuji za vysvětlení buldočků, psích deček a šístků. Jen mi chybí vysvětlení té „patky“. Že by něco s vlasy? Něco jako ofina ke straně?

    • Děkuji za vysvětlení buldočků, psích deček a šístků. Jen mi chybí vysvětlení té „patky“. Že by něco s vlasy? Něco jako ofina ke straně?

  23. Pingback: Kabáty a kabátky « * Ze života české rentiérky *

  24. Vzpomínám, jak otec za 1. republiky nosíval do práce v cihelně celokožená bagančata (nohy si balil jako na vojně do onucí – ponožky byly drahé), dával je ševci nově flokováním podrazit a když je denně grémoval, vydržely řadu let. Do Sokola jsme nosili měkké nízké kožené cvičky. Do školy se chodilo bosky s botami přes rameno. Jinak se boty dědily – např. jsme jedny dostali od odrostlého sousedovic kluka; nosil je starší bratr, po něm já a pak jsme je za něco vyměnili jinému. Vojáci do války nosili také bagančata a lýtka měli omotány „ovinovačkami“ [látkové pásy šíře 5 cm a délky až 10 m], anebo na nich nosili kožené kamaše – rozvírací holínky (stejné nosili tehdejší četníci a strážníci); vysoké jezdecké boty nosili hlavně důstojníci a dragouni (jízda). V r. 1943 jsem jako učedník dostal poukaz na pracovní obuv – dřeváky. Spodek byl z jednoho kusu dřeva včetně kramfleku a k tomu byl přibitý šněrovací svršek z pogumovaného textilu. Nosil jsem je denně od 4 hodin do návratu v 18,30. Nohy jsem měl denně do krva odřené, ale nic jiného nebylo. Děti nosily hezké páskové dřeváčky s ohýbací textilní podešví, na které byly upevněny úzké špalíčky; krásně klapaly. Většině lidí se korun nedostávalo, s hypotékami se žilo těžce. Ruští osvoboditelé neměli půllitráky, ale shrnovací vysoké boty, nahoře stažené řemínkem. Po válce se u nás objevily kořistní lehké vysoké boty německého Afrika-korpsu, nosili je hlavně Revoluční gardy, ale naši vojáci z počátku nosili buď kořistní německé půllitráky, anebo kotníčkové kožené šněrovací boty se zesílenou špičkou. K těm jako doplněk se nosily textilní spínky k přitažení kalhot k noze. Později se nosily voj. kanady, které měly spinky k nim našité a zapínané dvěma přezkami; navíc byly kanady upraveny pro upevnění lyží. Jako lehkou obuv do tělocvičny jsme v 50 roce na vojně fasovali pologuměnné plátěnky. K civiliu jsem po městě nosil rohaté polobotky, později s mechovou podešví a do terénu pohorky se zetorovou podrážkou. Jinak pamatuji na všechny dosud zde vyjmenované druhy obuvi a potěšil jsem se zveřejněným přehledem. Stálo by za to jej někde zafixovat/uložit, aby k němu měl přístup kdykoli každý. Děkuji autorům.

  25. Zapomněl jsem na zvláštní boty bez šněrování – tzv. perka – měly pérovací jazyk upevněný po stranách polobotek.

  26. Ještě mně tam chybí boty tzv. kaliopky.Nosila jsem je v 60 letech, tak jako bezvadné a nezapomenutelné gondoly, ke kalhotům tzv. šponovkám.Byly kotníčkové, semišové a měly třásně.

  27. Helena
    Vzpomínám na své první kozáčkyv roce 1965 -KORDOVANKY- byly hezké ale byla v nich příšerná zima. Ale oproti některým dnešním botám do nich neteklo.

  28. Pingback: Boty, které dostaly jméno | Detskeboticky.cz

  29. Pingback: Topánky, ktoré obdržaly svoje meno | Detske-topanocky.sk

  30. Pingback: Topánky, ktoré obdržaly svoje meno | Detske-topanocky.sk

  31. Jarmilky se dělají cca od roku 1964. A trikolóra se na nich objevila až někdy po roce 1980. Vím to, protože jak jsem na spartakiádě 1980 okukoval nohy dorostenek, na beton vím, že na cvičkách trikoloru ještě neměly 🙂

    • Na tělocvik na základce jsme měli povinně bílé tílko, červené trenyrky a jarmilky. Před spartakiádou jsme dostali nové, aby byly čistě bílé, měli jsme je naboso, a kdo si vystřihl gumičky, tomu padaly. Cvičili jsme tehdy s takovými červenobílými bedničkami.

  32. Když jsem byl na základce, byly v modě černé gumotextilní kopačky s bílými pruhy po stranách a bílým lemováním kolem tkaniček a gumovými špunty. Chodili v nich skoro všichni kluci. Dělaly je v ZDA Partyzánské a hodně vydržely

  33. Já jsem nosila v cca šestašedesátém roce marťanky. Byly to předchůdci kozaček, nízké ke kotníku a nahoře plyšová manžeta bez zapínání. Také si vzpomínám na ťapky nízké rovné kolem dokola stáhnuté gumou – už jsou zase moderní…

  34. Pamatuji si ještě mrazovky, tak konec padesátých let. Zimní boty s textilním vrškem a podešví přišitou rámečkem. V šedesátých letech krom jiných tzv. luxusky, stály neuvěřitelných 220 Kčs.Bývaly většinou bílé, z lepší kůže se zlatým zdobením. Podpatek byl jakoby ze dvou dílů, do půlky potažený kůží a spodní díl kovový jakoby vysoustružený kus od středu dolů se rozšiřující. Na výše vzpomínaný „šedý mor“ mám jen vzpomínku, kdy jsem se strejdou obešla celé Brno a nebyly.Cena útěchy-Grandhotel a čaj a dort Malakov.

  35. Také často vzpomínám na Gondoly,mé první boty na podpatku.Elegantní a úžasně pohodlné.Škoda,že je opět někdo nevyrábí,hned bych si je šla koupit i při mém věku-66.

  36. Také jsem měla první střevíce GONDOLY ,byly červené a nádherné.
    Také jsem milovala a měla brikety sandály-tmavě hnědé lakované s jedním širokým páskem přes prsty. Nosila jsem je v roce 1972 a dokonce se do nich nosily bílé ponožky a ke kalhotám. A ještě i brikety -kozačky. Vyráběli je tehdy ve Snaze Jihlava, a měly elastické lýtko. Oboje byly nádherné.
    Dostala jsem je neskutečnou náhodou, když jsem se šla do prodejny Snahy Jihlava v Plzni zeptat na něco jiného, byla tam velká fronta a všichni chtěli tyhle nízké brikety.Nevím, kde se tehdy ve mě vzala ta drzost, že se jenom zeptám a vrátím se na konec fronty. Tak jsem se prodrala tou frontou k pultu,abych se opravdu jen zeptala.A v tu samou chvilku se snažila paní u pultu přesvědčit prodavačku,jestli by nemohla tyhle brikety vrátit, protože si je koupila, ale nějak jí neseděly.
    V té době něco neslýchaného, vrátit boty. Jedině vyměnit, ale protože je v jejím čísle už neměli, tak to nešlo a v tom jsem se tam objevila já a řekla jsem jí, že si je od ní koupím.Taktéž nevídané .Ale domluvily jsme se a já místo dotazu jsem odcházela s botama, na které do smrti nezapomenu a navíc bez konfliktu s čekajícími.
    Podobně vzpomínám ještě na jednu na tašku, takový „pytel“, který byl z Kozaku Klatovy, ale o té zase jindy, aby se mi toto neztratilo v propadlišti dějin:-)

  37. Dámské boty na malém podpatku se zdviženou, hranatou špičkou (60. léta) – gondoly
    – tvarovaný podpatek do „X“ cca 5 cm vysoký

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s