Přeji vám zdraví, štěstí a pohodu v roce 2012

Reklamy

Mystika

115

Svatebním darem jsme dostali od mužovy tety Tonči (i my jsme měli tetu Tonču) jídelní servis s nadčasovým designem. Už jsem o tom určitě psala, ale letos ten servis hraje svoji roli v mém vyprávění o mystice. Tento servis jsem vyndávala jen při slavnostních příležitostech a myla jedině ručně, i když máme nějaký ten rok myčku na nádobí. Servisu jsem říkala a říkám sluníčkový, protože jeho ekri základ je zdoben zlatými paprsky.

Tak tento krásný sluníčkový servis hned v prvních dnech posvatebních dostal malý zásah, kdy se mladí novomanželé pošťuchují, všelijak blbnou a při tom nevidí, neslyší. Odnesl to 1 dezertní talířek, který odkráčel zcela a jeden hluboký talíř, který se nakřápl, ale držel. Ten talíř držel celá léta, povětšinou jsem si jej brala já. Tak a letos, letos puknul na dvě části, tam, kde byl ty roky naprasklý. Když jsem na to přišla, zmocnil se mě přímo mystický pocit. Ano, chvilku jsem stála jako opařená nad tím talířem, který nás letos opustil, jako nás letos opustil můj muž.

Mystika? Ne, talíře byly poprvé dány do myčky. Jak jednoduché, milý Watsone 🙂

talir 0033

Něco zaniká, něco nového vzniká

Bez fotografických ateliérů by nebylo krásných prastarých fotografií. Kdejaké robě bylo fotografováno na kožešině jak pase koníčky, pyšná matka, sedící v parádní židli či křesílku, obklopená svými dětmi, s nad ní stojícím manželem s knírkem, či plnovousem, všichni ve slavnostních dobových šatech a botkách, většinou kotníčkových, kamarádi ve vojenském stejnokroji, nebo jen tak v dobovém civilu, ti všichni přepečlivě naaranžovaní do fotografových kulis. Děti sedící v letadélku či u sádrového dortu, milenci v hájku s břízkami, vojáčci u kresleného děla apod. Jako majstrštyk pak svatební fotografie, kde byla dodržována přesná pravidla kde kdo bude sedět či stát.

Ateliéroví majstři nefotili jen v ateliéru, ale zachycovali i dobové události ve svých městech. A tak se zachovaly i dokumety mapující naše dějiny.

Fotografické ateliéry vydržely až do dnešní doby, ale valem ubývají. Povětšinou jsou užívány ke zhotovení fotografií na občanský průkaz, řidičák apod., ale už i fotografii na pas vám vytvoří na úřadě při žádosti o jeho vystavení, nebo různé automaty. I já jsem kdysi podnikla se svými dětmi výpravu do fotoateliéru Na Pankráci, do již zbouraného domu, ve kterém bylo i kino Revoluce. Mé děti již podobnou výpravu nepodnikly. Vnučky mají několik plných alb fotografií, první fotografie dokonce hned jak vykoukly na svět. Tím, jak se rozšířily mobily s fotoaparátem, fotí se dokonce samy a mají svých fotek plný počítač. Ani digitální fotoaparáty nezahálejí, jsou cenově dostupné snad každému, stačí se podívat na internet. Tisíce a tisíce fotografií.

Včera jsem šla od metra po rampě domů a naskytl se mi smutný pohled. Náš fotoateliér, sloužící od vybudování Jižního Města, skončil. Už se neuživil. Paní za prázdnou výlohou myla součásti kovových polic, nikde ani památky po tom, čemu krám sloužil.

Se starým rokem 2011 odešlo od nás jedno ze starých uměleckých řemesel. Co nového vznikne na jeho místě s příchodem nového roku 2012? Nevím, můžu jen tipovat. Heren, hospod, vietnamských obchůdků a bank je na rampě už dost, obchod s knihami to určitě nebude, ten po sametovce zanikl jako první, tak snad sázková kancelář?

fotoatelier

Zde v letadle nejsou děti, ale dospělí kamarádi, inu, sami vidíte 🙂

knizky

Dvě Češky ve Vídni

fotoat

Na webu Šechtl a Voseček se hledá období i čí je to dítě, zde-klik

foto2270

Sestry, taky se neví čí jsou a ze kdy je pořízeno foto u Šechtlů a Vosečků

deska8105

I tohle dítě se tam hledá, takto bych mohla pokračovat až do alelujá, i dospělí se na webu Šechtl a Voseček hledají, třeba někoho poznáte, když se tam zakoukáte.

foto1275

Rodinka jak vymalovaná

Tudy cesta do slavného fotoateliéru Šechtl & Voseček z Tábora – klik zde.

A teď mé děti, obě mé děti jsou fotografované, když jim byly 2 roky

knizky_0002

Prvorozený synek Daniel – foto z ateliéru

knizky_0001

dcerka Kateřina – foto z téhož ateliéru, o nějaký ten rok později.

Objevila jsem Ivanu Lomovou

Úplnou náhodou, když jsem hledala na netu něco jiného, jsem poprvé uviděla obrázek, který mám od té doby na ploše PC. Našla jsem si malířčiny stránky a musím říct, že se mi líbilo všechno, až na "Sesterstvo", té žluté nějak nemůžu přijít na chuť. Její obrazy zařazené do cyklů – Dětství, Kavárny, Štěstí, atd., jsou pro mě nádherné, ty obrazy mají na mě uklidňující vliv. Jeden z jejich obrazů tvoří ilustraci k mému minulému článku. Přemýšlela jsem nad tím, jaký obraz vybrat zde pro vás, nakonec jsem zvolila jeden obraz z cyklu Dětství a druhý z cyklu Štěstí.
Zvu vás na její stránky, zde – klik.

2009071817424321 2009071817461169

Dětství – Irenka                                           Štěstí – Berušky

Obrázky jdou zvětšit, když na ně poklepáte myší.