Jsem postižená jednou vlastností

všechno mi dochází až poté, jak latiníci říkají, ex post. Řízne-li se někdo do prstu nebo jinam, to je jedno, krev se valí proudem a dotyčný omdlévá, nezmatkuji, ošetřím jej a poté se zhroutím a jsem k nepotřebě.

Je to tak se mnou prakticky ve všech činnostech. Hoří-li na sporáku vystříknuté sádlo, hasím a popáleniny si ošetřuji dodatečně pod tekoucí vodou, s chvějícíma se kolenama. To mi připomnělo zážitek z dětství, kdy nám do domácnosti přibyl nový papiňák. Na tehdejší technickou vymoženost jsme při prvním vaření zíraly s otevřenou pusou, nedočkavě čekaly na vařené maso, pusu jsme ale dlouho nedovřely, protože má matka si nějak nevšimla návodu, že do papiňáku se leze až když je pára upuštěna. Hrnci se hrubé zacházení nelíbilo a bouchlo vzteky, až víko, maso, zelenina, voda, vylétlo až do stropu, na štěstí hrnec nikoho neopařil, ani nikomu nepraskly bubínky v uších. Jen  malíři se nikdy nepodařilo ten flek na stropě nikdy zatřít.

Při této detonaci jsme neprchaly do krytu, ba ani na chodbu domu, ani pod peřinu jsme se neschovaly (ano, my ženské), ale byla v nás malá dušička, byť ex post, až jsme to nadělení uklidily a vyprávěly si, co všechno se mohlo stát. V papiňáku se již u nás doma nikdy nevařilo. Ve své domácnosti jsem však papiňák milovala, byl mi dobrým pomocníkem. Vše chce jemnou ručku a dobré zacházení.

Jo, jo, je to tak, všechno mi dochází až poté.

lomova

Obraz Ivana Lomová

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

22 thoughts on “Jsem postižená jednou vlastností

  1. Nado, Tobě, jak říkáš dochází vše až po té. Nic si z toho nedělej. mně nedochází nikdy nic. Honza

  2. To mě připomíná, že se říká, že železničář se děsí až půl hodiny po katastrofě.
    Nemáš v rodině, nebo předky, od dráhy? 🙂

  3. Ale to je přece docela správné! Nejdřív zvládnout krizi a potom se hroutit. Bohužel i mně leccos sepne až poté, tedy především v konverzaci. Jéje, já bych uměla být třeskutě vtipná, jízlivá a dokonce i v cizí řeči. Ale jak dojde na reál a kouzlo okamžiku, nejvíc ze všeho připomínám Remka na oběžné dráze. É…é…é 🙂
    Máma ale vychytávku: Několikrát se nadechnout a vydechnout, nebo aspoň jednou. je to vteřinka, ale za tu se nic hrozného nestane a hned naskočí správný postup. taky se dá něco obecného konverzovat, než naskočí správná slůvka, neždímat se hned „do krve“. Nebo přiznat barvu, ulomit událostem hrot. třeba: „Tohle moc často nedělám, ale když mi pomůžete, zvládneme všechno.“
    Já mám teď problém horší, samá krize a nula času na hroucení 😦 Už jsem si přehodnotila i priority a prdlajz paltno, presuje mne to dál… 😦
    Takže buďme spokojení i s tím, co vypadá jako nedostatek – ona to může být zatraceně dobrá přednost!
    Hezké svátky, pěkné dny před nimi a fajn lidi kolem Vás přeju 😀

  4. Já bych taky řekla, že je to v podstatě dobře, že jsi napřed schopná pomoci a pak se hroutit. To já nevím, kdyby někdo vedle mne zkolaboval, jestli bych se rychle nesložila vedle. Asi ano. A papiňák používám také celé roky a zatím se žádná pohroma nestala. Ale já vím, nikdy neříkej nikdy.

  5. Ten papiňák je věc pekelná! Dostala jsem ho loni k vánocům a použila jen jednou. Vařila jsem v něm polévku, zapnul ten ventil nahoře, lítal jako blázen, potom to začalo lezt z hrnce všema škvírama a nepřestalo to ani když jsem vypnula plyn. Byla to hrůza a už jsem ten hrnec viděla letět střechou k nebesům, ale naštěstí se nic takového nestalo. Hrnec od té doby odpočívá ve špajzu. 😦

    • Lucko, nebojte se ho. Mějte v něm maximálně do 3/4 vody (třeba slepice nebo kost vyčuhovat může), pozorně se podívejte, jestli nějaký drobek není v místě, kde má přilnout poklice, a když začne funět, už to ztlumte.
      Do polévky nedávejte hned koření, ucpává ventil. Anebo s tím počítejte. Já třeba vepřové kosti vařím s rozmarýnem, zaječí s tymiánem, drůbeží s bazalkou – a ta je už dost věcí odvahy.
      Není nutné ani vhodné vařit vše v polévce najednou. Nejdřív vývar, potom to ostatní. Slepice nebo hovězí, třeba roštěnky, potřebují kolem 20 minut. Potom odstavit, vytáhnout maso, dát zeleninu na var bez tlaku, s tlakem 3-5 min, majoránku, bazalku, oregáno a petržel vhodit až chvíli před podáním.. Snad jen kroupy vařím hned s uzeným. Výhodou je využití čistého vývaru (k podlití pečeně a pod.) a také naředění vývaru na potřebné množství porcí.

    • Jsem sice mužskej, ale tohle taky znám. A jsem přesvědčenej, že to tak je dobře, nejdřív zachraňovat a pak teprve ta případná rozklepanost dodatečná, když se holt ohlásí.

  6. Je známé rčení – po bitvě každý generál.
    Častokrát si to říkám – znovu a znovu.
    Protože pořád dělám kraviny, a jsem asi absolutně nepoučitelná.
    Nebo spíš – poučitelná jsem, až když je malér… Moc pěkný článek a velmi výstižný obrázek.

  7. Hlavní je, že máš pohotovou reakci, já jen stojím a jsem v tranzu, což mě v takových situacích docela štve… Jinak je u mě odpověď na hádanku 😉

  8. Ale abyste věděli, jak drsně mi to někdy myslí až dodatečně, přiznám se k novomanželskému laškování. Vařila jsem špagety a mužíček dotíral, znám-li tu správnou míru uvaření. Bez rozmýšlení jsem vyhodila špagetu ke stropu – a zůstala viset. Potom jsme tak nějak měli jiné starosti… a když za pár dní přijela tchyně, jezdily jí očka přísně i po vnitřkách skříní. Odjela a já se náhodou podívala nad sporák a šly na mne mrákoty. Ta špageta tam ještě visela 😉 Neviděna!!!

  9. Já se připojím jen poznámkou k papiňáku – zamldada jsem ho občas používala, teď se ho spíše bojím, tak už roky leží nevyužit. Ono taky jako důchodce mohu vařit obvykle déle :-).

  10. Papiňák vlastním ještě takový ten předpotopní smaltovaný, ale slouží doposud, i když v něm moc často nevařím. 😉 Ta tvoje vlastnost, napřed pomoct a vyřešit stresovou situaci a nepanikařit je náhodou moc dobrá. Možná, že to trochu v sobě má každý, je to asi pozůstatek z doby pravěké, kdy bylo často potřeba bojovat o holý život. 😀

  11. Díky za milé komentáře. Ještě k papiňáku, myslím si, že není třeba se ho bát, dnes jsou už jiné vymoženosti a tak když člověk dodrží návod, nic se nemůže stát.

  12. S papiňákem zkušenosti moc nemám, akorát vím, jak vypadá :-). Ale zaujal mě obrázek. Jak na něm sedí ta spoře oděná slečna a Tobě tady sněží, vypadá to zajímavě :-).

  13. S hrncem starého Papina má možná podobnou skušenost kde kdo. Přesto je to nedocenitelný pomocník, obdobně jako český patent Remoska.
    Fleky na zdech, mastné nebo rezavé od zatékání střechou se dají dobře zlikvidovat tak, že je nejprve přetřeme syntetickým bílým lakem, necháme zaschnout a pak už normálně malujeme třeba Primalexem.

  14. Nadi, to mi připomenulo, jak jsem vařila v papiňáku hrachovou kaši. Tehdy jsem jaksi pro spoustu jiné práce zapomněla stáhnout plamen hořáku, když hrnec začal syčet a za chvíli vyletěly pojistné ventily a hrachová kaše stříkala obrovským gejzírem až na strop kuchyně. Ale nijak mě to neodradilo, v tlakáči vařím dál – akorát luštěniny už ne 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s