Mystika

115

Svatebním darem jsme dostali od mužovy tety Tonči (i my jsme měli tetu Tonču) jídelní servis s nadčasovým designem. Už jsem o tom určitě psala, ale letos ten servis hraje svoji roli v mém vyprávění o mystice. Tento servis jsem vyndávala jen při slavnostních příležitostech a myla jedině ručně, i když máme nějaký ten rok myčku na nádobí. Servisu jsem říkala a říkám sluníčkový, protože jeho ekri základ je zdoben zlatými paprsky.

Tak tento krásný sluníčkový servis hned v prvních dnech posvatebních dostal malý zásah, kdy se mladí novomanželé pošťuchují, všelijak blbnou a při tom nevidí, neslyší. Odnesl to 1 dezertní talířek, který odkráčel zcela a jeden hluboký talíř, který se nakřápl, ale držel. Ten talíř držel celá léta, povětšinou jsem si jej brala já. Tak a letos, letos puknul na dvě části, tam, kde byl ty roky naprasklý. Když jsem na to přišla, zmocnil se mě přímo mystický pocit. Ano, chvilku jsem stála jako opařená nad tím talířem, který nás letos opustil, jako nás letos opustil můj muž.

Mystika? Ne, talíře byly poprvé dány do myčky. Jak jednoduché, milý Watsone 🙂

talir 0033