Divný sen

adamovska V poslední době se mi zdají nesmyslné sny, většinu jich pak zapomenu, ale co se mi zdálo včera, to mi nevím proč utkvělo v hlavě. Taková blbost a na důvod z čeho takový sen může do mé hlavy přikvačit jsem nepřišla. Byla jsem v nějaké kanceláři, do které jsem evidentně patřila, ale co jsem tam měla za funkci, tak to nevím. Ještě ke všemu tam probíhalo natáčení TV a herečka, která byla hlavní osobou před kamerou byla Zlata Adamovská. Měla na sobě takové kytičkované šaty do růžova a velice zvláštní boty do šedorůžova, byly to polobotky na nízkém podpatku. Fascinovaně jsem na ty boty hleděla a nevydržela jsem, abych herečce neřekla: “Máte moc hezké a zvláštní boty”. Zlata Adamovská se vůbec nenamáhala s odpovědí, byla jsem pro ni vzduch. No, naštvala mě, ale ty boty, které jsem fakt nikdy nikde neviděla, tak ty mi zůstaly v paměti i ten její povýšený pohled. Určitě taková není, ale u mě v noci taková byla. Co takový sen znamená, vůbec netuším.

Potřebovala bych ještě oslí můstek, abych se dostala k mému blbnutí s nočníma košilema. Zkusím navázat, že ty nesmyslné sny se asi dostavují, když v posteli pojídám pomeranč. Na talířku, hezky nalámaný na kousky. Jenže málokdy se mi povede, abych se tou šťávou z pomeranče nepocintala. Já nevím jak kdo, ale ať dělám, co dělám, tak pomeranč abych jedla nad škopkem na nádobí. Tuhle se mi stal takový malér, že jsem si musela jít převléknout noční košili, protože jsem se zakousla do pomeranče a co jsem nabryndala na košili, to se snad vůbec nevidí. Včera se mi konečně povedlo, že jsem ucintanou šťávu hezky zachytila na talířek, to bylo radosti.

Koukala jsem dále na TV a jelikož mám dva v jednom, tedy monitor a TV v jednom, překlikla jsem dálkovým ovladačem na PC a šla cosi hledat. Jen jsem dosedla, bylo to jasné. Úplně jsem zapomněla, že jsem na židli odložila ten talířek od pomeranče a teď na něm hezky sedím. Tak jsem zase musela pro novou košili.

Jojo, to jsou věci, paní Müllerová.

pomeranc