Svět krabiček a krabic

krabnajehly Sedím v nové židli k počítači. Židli jsem vybrala zdravotní, tedy v dražší relaci, když už v ní trávím tolik času, vybrala jsem pořádnou. Je černočervená s chromovaným křížem a je skvělá. Připlatila jsem si i na montáž, a to způsobilo, že židle byla dopravena již smontovaná, zabalená v krabici tak, že se tvářila jako velkolepá pračka.

Dodávka židle udělala radost hned několika lidem a jednomu psovi. Samozřejmě mně ta židle a Karol s Natálkou ta velká krabice. Ačkoliv má Natálka přepychový domeček s okýnkama a dveřma, krabice byla jako domeček mnohem přitažlivější. Karolín vyřezala okýnka, to, které se nepovedlo přelepila lepící páskou, pak dveře a už se s Natálkou udomácnily v domečku. Natahaly si tam deky a polštářky, a aby ne, i jídlo. To přeci do domečku patří. V tu ránu se ale začala do domečku dobývat Ela, nejdříve oknem a pak dveřmi, holky pištěly jako když je na vidličky bere, správný blázinec.

Připomnělo mi to, jak jsem já, jako malá holka měla ze dvou krabiček od bot kočárek na panenky, krabice vystlaná hadříky, v tom pod dečkou panenka a tak jsem ten dědečkův výrobek tahala za sebou na špagátě s představou kočárku. Na svislou krabici jsem nalepila záclonky, byl to chvíli kočárek, chvíli postýlka. Prostě už tenkrát 2 v jednom.

Ne, že bych kočárek, nebo postýlku na panenku neměla, ale tohle byl speciál, který v mé hře hrál velkou fantazijní úlohu. Z krabiček od čehokoliv se vyráběl i panenkový nábyteček, dokonce se z papíru vyráběly i samotné krabičky. Krabičky byly i plechové, ty byly určeny pro všelijaká tajemství. Nepíšu o svém krabicovém dětství jako o chudém dítěti, které chodilo v létě bosé a střídaly jsme si v zimě se sestrou jedny boty a které mělo místo panenek vyřezávané špalíky, ale o tom, že krabice se v dětské fantazii daly proměnit ve všechno možné a to jsem milovala.

Jednou jsem svoji nejstarší, asi rokapůlletou vnučku posadila do jedné takové krabice, namluvila jsem jí, že jede autem a tahala jsem ji v ní po koberci. Jenže to malé stvoření se nedalo, fantazie spala a tak mi Kristýnka, když se přes tu krabici naklonila a podívala se, cože je to za auto, řekla: “Nema kola” Z toho jsem usoudila, že je geniální a taky že je 🙂

Od svého prvního nápadníka jsem dostala ozdobnou krabici se třemi mýdly, tehdy asi ty dražší druhy mýdel byly jen ty tři. Krabici se mi dlouho nechtělo vyhodit, přežila i to, když jsem nápadníka opustila. Krabice od bonboniér, třeba taková bonboniéra Lidka, měla i patro, se hodily pro všelijaké sbírky, jako třeba knoflíky, patentky, háčky, přezky, fotografie, šmuky a pod. Teď už krabice, ať jsou jakkoliv povedené nemilosrdně vyhazuji.

gif

Kliknutím na krabici Maryša zjistíte, co je uvnitř

Obrázky vypůjčeny z internetu. Nahoře krabička od gramofonových jehel a dole od bonboniéry Maryša, jak všichni vidí 🙂

Reklamy