Svět krabiček a krabic

krabnajehly Sedím v nové židli k počítači. Židli jsem vybrala zdravotní, tedy v dražší relaci, když už v ní trávím tolik času, vybrala jsem pořádnou. Je černočervená s chromovaným křížem a je skvělá. Připlatila jsem si i na montáž, a to způsobilo, že židle byla dopravena již smontovaná, zabalená v krabici tak, že se tvářila jako velkolepá pračka.

Dodávka židle udělala radost hned několika lidem a jednomu psovi. Samozřejmě mně ta židle a Karol s Natálkou ta velká krabice. Ačkoliv má Natálka přepychový domeček s okýnkama a dveřma, krabice byla jako domeček mnohem přitažlivější. Karolín vyřezala okýnka, to, které se nepovedlo přelepila lepící páskou, pak dveře a už se s Natálkou udomácnily v domečku. Natahaly si tam deky a polštářky, a aby ne, i jídlo. To přeci do domečku patří. V tu ránu se ale začala do domečku dobývat Ela, nejdříve oknem a pak dveřmi, holky pištěly jako když je na vidličky bere, správný blázinec.

Připomnělo mi to, jak jsem já, jako malá holka měla ze dvou krabiček od bot kočárek na panenky, krabice vystlaná hadříky, v tom pod dečkou panenka a tak jsem ten dědečkův výrobek tahala za sebou na špagátě s představou kočárku. Na svislou krabici jsem nalepila záclonky, byl to chvíli kočárek, chvíli postýlka. Prostě už tenkrát 2 v jednom.

Ne, že bych kočárek, nebo postýlku na panenku neměla, ale tohle byl speciál, který v mé hře hrál velkou fantazijní úlohu. Z krabiček od čehokoliv se vyráběl i panenkový nábyteček, dokonce se z papíru vyráběly i samotné krabičky. Krabičky byly i plechové, ty byly určeny pro všelijaká tajemství. Nepíšu o svém krabicovém dětství jako o chudém dítěti, které chodilo v létě bosé a střídaly jsme si v zimě se sestrou jedny boty a které mělo místo panenek vyřezávané špalíky, ale o tom, že krabice se v dětské fantazii daly proměnit ve všechno možné a to jsem milovala.

Jednou jsem svoji nejstarší, asi rokapůlletou vnučku posadila do jedné takové krabice, namluvila jsem jí, že jede autem a tahala jsem ji v ní po koberci. Jenže to malé stvoření se nedalo, fantazie spala a tak mi Kristýnka, když se přes tu krabici naklonila a podívala se, cože je to za auto, řekla: “Nema kola” Z toho jsem usoudila, že je geniální a taky že je 🙂

Od svého prvního nápadníka jsem dostala ozdobnou krabici se třemi mýdly, tehdy asi ty dražší druhy mýdel byly jen ty tři. Krabici se mi dlouho nechtělo vyhodit, přežila i to, když jsem nápadníka opustila. Krabice od bonboniér, třeba taková bonboniéra Lidka, měla i patro, se hodily pro všelijaké sbírky, jako třeba knoflíky, patentky, háčky, přezky, fotografie, šmuky a pod. Teď už krabice, ať jsou jakkoliv povedené nemilosrdně vyhazuji.

gif

Kliknutím na krabici Maryša zjistíte, co je uvnitř

Obrázky vypůjčeny z internetu. Nahoře krabička od gramofonových jehel a dole od bonboniéry Maryša, jak všichni vidí 🙂

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

50 thoughts on “Svět krabiček a krabic

  1. Hurá, opona je nahoře! 🙂 Tak to já se přiznám, já krabičky schovávám stále. A s velkou krabicí máme podobné zkušenosti. Děti si z ní taky udělaly domeček, k tomu jsme to celé pomalovali a taky polepili obrázky. Jenže pak přišlo jaro, krabice se poněkud porozpadala, ale děti naprosto nechtěly slyšet o tom, že bychom tu hrůzu vyhodili! Tak jsem to nejdřív odstěhovala pod stříšku na zahradu, takže to sloužilo ještě přes léto a přes zimu na to konečně zapomněly a mohla jsem to zlikvidovat. 😀

  2. no vidíš, zase krásné téma a vydařený článek! Ale jak se ti to povedlo s tou krabicí, plnou krásných šperků, to mi hlava nebere. Seš nejlepšíííí!

  3. Hurá, Naďa je opět tady! Krabicové téma z našeho dětství, pěkně jsi to napsala. Krabice od margarínu, jako pokojíčky pro ty nejmenší panenky,vystřihly jsme do nich dveře i okna, měly dokonce i záclonky atd. Nebylo to z nouze, ale bavilo nás to víc než opravdový pokojíček z hračkářství, musely jsme zapojit fantazii. Moc ráda na to vzpomínám. A úplně stejnou krabičku od bonboniéry Maryša mám schovanou…. Nadi měj se pěkně .

  4. Taky jsem si s krabicemi vyhrála, dělala z nich pokojíčky.
    Nějak mi ta záliba zůstala. Schovávám kdejakou pěknou krabičku. Vždycky se uplatnění najde. Celá rodina se mi posmívá, že jsem krabičková babička. 😀
    Ta od Maryši je moc pěkná. 🙂

  5. Naďo, jásám, opona se zvedla. Jsem rád, že jsi zpět v blogovišti. Ty krabice mohou být ošidné. Kdysi jsem jel autem domů a uprostřed tiché ulice vidím krabici. Tak jsem si řekl, najedu na ní a zválcuju jí. Takových se na ulici válelo, zavál je tam vítr, v Calgary běžný. Ale pak se mi zdálo, že se pohnula. Zastavím a jdu ke krabici. vevnitř byli dva asi čtyřletí kloučkové, kteří si hráli na domeček….Honza Marek, Kanada

  6. Dnes jsou nejdrazsi ty nejjednodussi drevene hracky. Masinka se tremi vagonky, jednoduche skladacky auticek, kostky, co se z nich staveji obloucky, veze a ohrady. Nejvic jsem si pohral s vnoucekm rok a pul, kdyz jsem mu do krabice od cerealii dal krabicku od coko. tycinek a v ni byla krabicka od pastilek. Svou vnucku stejneho veku jsem okouzlil s varechou, na niz jsem natahl jeji rukavicku. Proste polinko s uvazanym kapesnikem jako satecek dovede byt panenkou k neutahani. Cim jsou hracky slozitejsi, maji vice knofliku, vice pisnicek, pazvuku a blikajicich svetylek, tim drive se omrzi. Detska fantazie a predstavivost musi mit volnost, pak nezna mezi, a uchvati i dospele. Pani Dubcove dekuji za vypraveni. Nadherne jsem se zasnil. Diky.

  7. Víkend začína krajšie, než som predpokladala – Naďa je späť. A vôbec mi nevadí, že som sa nedozvedela, čo je v škatuli Maryša ani po dvadsiatom kliknutí na obrázok. 🙂

  8. To je úžasné! Tak opona vytažena 😉 To je moc dobře!
    Jinak k článku: Krabice a krabičky jsou opravdu velmi užitečné… já jich mám také doma několik a pokaždé v nich je něco jiného. Zabírá to sice více místa, než by možná muselo, ale všelijaké maličkosti, které by jinak lítaly všude možně po bytě, se tam dobře dají uskladnit.:)
    Avšak takové bohatství jako je v krabičce Maryšce, to tam opravdu nemám…
    Ale pravda, krabičky mají všemožné využití a v dětských hrách hrají velmi důležitou roli… 😉 Znám to…

  9. V Maryše je poklad, to je překvápko! 😉 Moc ráda bych chtěla přidat svůj karbicový příběh, ale nepamatuji se na žádný ani z mládí, ani z dospělosti. Vlastně na jednu krabičku si pamatuji. Byla to bonboniéra od mého, tenkrát ještě budoucího manžela. Na víku byla namalovaná lanovka, která se při posunování víčka pohybovala, byla snad z Tuzexu. Čokoládičky byly moc dobré, ale kam se poděla krabička, nevím.

  10. Jé ty jsi mi připomněla dětství- taky jsem byla „krabicářka“ a měla jsem postavený i zámek- podle mne.Bylo to krásné a nějak jsem u toho čtení zjihla.Krásně píšeš.

  11. Zdá sa mi, že sa opona zodvihla vďaka facebooku 🙂 Tam sme nedávno klikali práve na fotku krabice od bonboniéry Maryša. Tvoj článok ma tiež vrátil do detstva, kedy som mala v krabici od topánok byt pre bábiky. Pre tie úplne najmenšie, ktoré stáli vtedy možno päť korún. Bavilo ma hrať sa s nimi oveľa viac, ako s nejakou drahou veľkou bábikou. Pre tieto malé som šila, vyrábala z menších krabičiek nábytok a neskôr aj štrikovala. Myslím si, že naše detstvo bolo oveľa kreatívnejšie ako je detstvo dnešných detí.

  12. Není krabice jako krabice – ta s vystřiženými okýnky a vlastoručně pomalovaná, je nejhezčí.
    Moje máma zase dávala knoflíky do staré piksly od lázeňských oplatků – je kulatá a plechová a pro knoflíky náramně šikovná.
    Pro další drobné věci, další knoflíky, patentky, a podobné blbůstky, jsem začala používat krabice od DVD – takové ty kulaté, kde je balení po pětadvaceti (jsou bytelnější než ty po deseti). V krabici od bot mám naskládané malé sešitky Receptů, v jiné krabici zase fotky (ty, které ještě nemám v albíčkách).
    Krabice jsou bezva dokonce i v komoře – do takové krabice si můžeš poskládat několik sáčků s těstovinami nebo rýží a nemusíš mít strach, že se přepadnou přes okraj, nebo svezou z hromádky. Někdo má na tyhle věci také misky nebo košíčky.
    Krabičkové téma je dobré!
    A je vidět, že židle je výborná, cítíš se na ní dobře a můžeš vymýšlet takové pěkné texty. (Navíc ještě k tomu domeček pro holky, je to parádní kombinace).

  13. Víš co jsi mi s povídáním o krabičkách a krabicích připomněla?
    Fulghuma!
    Včetně komentářů… vybavila se mi povídka o pastelkách, jak někomu řekl slovo pastelky, a ten dotyčný si začal vybavovat pěkné pastelkové chvilky.
    Tady v komentářích je to ta samá reakce… Krabičky jsou skvělé!

    • Ano! Dekuju, pani Vendy. Vy jste na to kapla. Vypraveni pani Nadi je jako bych cetl drobne uvahy-vzpominky-short storry Roberta Fulghama. To je presne to, „c’o mi chodievalo po rozume“! Tahle vypraveni a zamysleni jsou svetova klasika. V anglictine by mela vypraveni pani Dubcove, pardon, pani Nadi miliony ctenaru. Ale jsem rad, ze si to ctu v cestine.

  14. Vida, a já vždycky myslel, že krabičky jsou babičky od krabů! 🙂 Děkuju za pěkný článek, který mi připomněl moji dávnou zálibu v krabičkách všeho druhu. Kdybych zůstával bydlet pořád na jednom místě, jistě bych žádnou nevyhodil. Ještěže se člověk čas od času přestěhuje :-).

  15. Aha, hádám, že Nadi za oponou začalo být v předjarním sluníčku horko.:-)
    Mám doma jednu hodně starou zajímavou dřevěnou krabičku, je na ní napsané: vázanka 6 kr./asi krejcarů?/ Jinak krabičky by byly, jenom ty diamantové prsteny do nich pořád nechtějí naskákat.
    Do krabiček – aspoň v románech – se dávala milostná psaníčka svázaná růžovou pentlí. Dnešním zamilovaným takové starosti odpadly. SMS se vázat ani ukládat do krabiček nedají.

  16. Hurá! Je dobře, že jsi zase zpátky! A připomněla jsi mi to krásné období, kdy jsem si také z krabic a krabiček vyráběla kde co. Nejdéle jsem snad „dělala“ z krabic od bot postýlky pro panenky, aby měla každá svoji. I s polštářkem, který jsem i s pokrývkou většinou uháčkovala. Prostěradlo byly zbytky látek, ale jsou to krásné vzpomínky, dík, že jsi je oživila.

  17. Dnes u v některých obuvích ani krabice nedávají a šoupnou nám boty do igelitky. Zato v hypermarketech je roztodivných prázdných krabic hafol.
    A dětská fantazie, to je kapitola sama o sobě. My jsme si vyhráli na písku s „kopačkama“ bez násady. Byly to pro nás bagry a buldozery.

  18. Já měla z krabice kdysi domeček pro barbíny. Vyráběli jsme ho s babičkou a dědou. Postel z polystyrénu, světýlko na baterii, dokonalost sama :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s