Víte, pani, že je jaro?

jaro 0111 Ale ano, skoro všichni blogeři o tom píší a také jaro fotí. Slunce svítí podle předpisu, jarní kytičky vystrkují hlavy ze země a zlatý déšť se každým dnem chystá k výbuchu.

Je to první jaro. Jako se říká “před Kristem a po Kristu”, tak i já počítám dobu před a po. Smutné jaro, pes kulhá, nádor se jí zvětšuje, procházky se zmenšují. Kristýna si při tělocviku naštípla prst, tak má ruku v sádře, Karolína zlobí s angličtinou, má ošklivé známky a vůbec. Vidím všechno černě. Bééééééééé.

A dost. Včera jsem jela na svoji oblíbenou suchou pedikúru, masáž nohou a manikúru, jela jsem povrchovou dopravou, sedmičkou na Výtoň, měla jsem čas a tak jsem si sedla na lavičku, zrovna naproti cosi filmovali, koukala na železniční most a střípek Vltavy, vyhřívala jsem se jako kočka na plotě, slunce mi vyloženě hladilo tvář.

Park byl téměř prázdný, jen pár důchodců přešlo sem a tam, někteří se pajdali o berlích, paní s oteklými nohami, pán ledva se ploužil a tak jsem si říkala. Co kňučíš? Co ti schází? Před časem jsi zahodila berli, chodí se Ti dobře a jistě bude čím dál líp, na svůj věk nevypadáš (ne hůř :-)), máš doma bezvadný holky, rodinu, zázemí, co bys chtěla?

Život není jenom peříčko, jenže říkejte si to, když se zrovna tak hezky litujete :-), posmrkáváte a utíráte slzy do papírového kapesníku…

LAVICKA

Obrázek z internetu.

Obrázek nahoře je můj, ořezaný.