Dotykáč

samsungTak už jsem konečně “In”, mám dotykový telefon, dokonce na dvě karty, tedy dva operátory, plný všemožných funkcí a lepšího foťáku, než měla má moc šikovná, do strany vyklápěcí “babička” Nokia. Tenhle fešák se jmenuje Samsung.

Hned jak jsme jej přivezly domů a vybalily, nestihla jsem si na něj ani pořádně sáhnout, protože se ho dychtivě zmocnila Karol a začala mi ho rychlostí blesku oživovat. Mumlala u toho se svítícíma očima: To snad není možný, babi, ty a dotykáč, myslela jsem si, že si koupíš tradiční”. No to mě namíchla, proč ne já a dotykáč? Vysvětlila jsem jí, že má technicky založenou babičku, a že to byla jen otázka času, kdy si jej koupím.

Konečně byla se svým dílem spokojená a můj telefon mi “půjčila”. Zůstala jsem se svojí novou hračkou sama a zkoumala co umí a neumí. Zamotala jsem se do toho, technik, netechnik tak, že jsem vytočila nějaké číslo a na displeji se mi objevilo – tísňové volání. Telefon hulákal příjemným mužským hlasem – Haló, haló, hovořte :-). Mačkala a klikala jsem ve zmatku na co se dalo, ale pán se nedal umlčet. Tak jsem přiznala barvu, že mám nový telefon a že se omlouvám. Byl milý, s pochopením se se mnou rozloučil a sám přerušil hovor.

Od té chvíle jsem se svého fešáka trochu bála, ale ne zas natolik, abych to vzdala. Musím ho pokořit. Nejdříve ze všeho jsem konečně zjistila jak se dostat z různých šlamastik a zbytek budu zkoumat dál. V podstatě je to sice chytrá krabice, ale když si to člověk osahá, tak je to jak pro cvičený opice.

A tak už jsem telefonovala, přijala hovor a ukončila hovor, přijala zprávu a začala se s tou placičkou kamarádit.

Má milá vnučko, nedoufej, že jej odložím – její zápis na Facebooku – jojo:DD myslim ale ze te prestane bavit:D jako tatu:DD.

opice