Cosi o jídle

jiznak Jíst vnitřnosti zvířat prý není zdravé. Ve světě se takové věci údajně vyhazují.

Hupky dupky do mé historie. Jako technický dozor investora na stavbě, v mobilní buňce (psací stůl, židle,  skříňky na šanony a projekty, věšák na kabát a vaťák s helmou, holínky a elektrický přímotop),

kde jsem měla za úkol dohlížet na to, aby stavební firma (ať už Konstruktiva, Montované stavby nebo IPS) prováděla stavbu podle projektové dokumentace (většinou Keramoprojekt a Pražský projektový ústav),

kontrolovat  zakrývané konstrukce, s následným zápisem do stavebního deníku a také, aby byly práce prováděny podle schváleného rozpočtu, jsem přes den jedla hodně podivně.

Leckdo by mohl namítnout – proč si ta osoba ráno nepřipravila svačinu? Inu někdy ano, často ne, ranní fofry s dětmi byly plně vytěžující.

Když byla ideální situace, hlavně při větších stavbách, tak byla na stavbě kantýna, kde se prodávaly úžasné dobroty. Zabíjačkový guláš, normální guláš (tak ten jsem nikdy nejedla, hádejte proč, protože jsem si nikdy nebyla jistá, zda není z jiného zvířátka, než se guláš dělává), držková polévka, sekaná, někdy i ledvinky na cibulce, párky, buřty, salám, obložené chlebíčky a já nevím co ještě, tak to bylo fajn. V životě jsem nesnědla takové množství sekané s hořčicí a chlebem, zabíjačkových gulášů (fakt výborný) opět s chlebem, jako tenkrát. Nevím jak je to možný, ale po takovém jídle jsem vůbec nepřibírala a dokonce mám stále svůj žlučník a žaludek jako v pokojíčku.

Někdy se také podařilo, že se jídlo na stavbu v poledne dováželo, což nebylo marný.

Jestliže na stavbě nebyly takovéto přepychové možnosti, popadli někteří stavbyvedoucí, či mistříci svá auta, do kterých se naskládali ostatní vč. mě a jelo se do nejbližší hospody, asi čtyřky a tam bylo jídlo jako od maminky. Je pravda, že většinou knedlíkové, ale pro mě mívali i smažený sýr s tatarkou a bramborama.

Lehce jsme se štrejchli kolem těch vnitřností (zabíjačkový guláš, ledvinky a držková), abych se konečně dobrala k jatýrkám.

Játra za mého mlada údajně skýtaly velké množství železa (možná i dnes) a tak byly hlavně k mání prý pro nemocnice a ozdravovny, pak občas v restauraci a hlavně jako podpultovka. Jsou lidi, co játra nemusí na jakýkoliv způsob, já jsem propadla restovaným jatýrkám s hranolkama a tatarkou, což jsem si kdysi v restauraci, když je měli, ráda dávala.

No a co? Jaká je pointa autorko, máš vůbec nějakou? No, pokusím se nějakou vyvařit.

Dnes je u nás nákupní den, lednička prázdná, jen se zbytkem perníkové chaloupky, která se láme Ele jako mlska, když omylem poslechne, a tak jsem přemýšlela co já chudák dietního k obědu. Vajíčka už nemám dávno a předražená bojkotuju, tak jsem nahlédla, co mi poskytuje mrazák. A ejhle vepřová jatýrka a zelenina. Obídek jako víno, i když bez hranolek a tatarky.

No a? No, dobrý to bylo 🙂 🙂 🙂

jiznak1
Obrázky jsou z internetu, ale klidně tam někde můžu být i já. Ano, i já mám jakýsi podíl na stavbě Jižního Města…