Cosi o jídle

jiznak Jíst vnitřnosti zvířat prý není zdravé. Ve světě se takové věci údajně vyhazují.

Hupky dupky do mé historie. Jako technický dozor investora na stavbě, v mobilní buňce (psací stůl, židle,  skříňky na šanony a projekty, věšák na kabát a vaťák s helmou, holínky a elektrický přímotop),

kde jsem měla za úkol dohlížet na to, aby stavební firma (ať už Konstruktiva, Montované stavby nebo IPS) prováděla stavbu podle projektové dokumentace (většinou Keramoprojekt a Pražský projektový ústav),

kontrolovat  zakrývané konstrukce, s následným zápisem do stavebního deníku a také, aby byly práce prováděny podle schváleného rozpočtu, jsem přes den jedla hodně podivně.

Leckdo by mohl namítnout – proč si ta osoba ráno nepřipravila svačinu? Inu někdy ano, často ne, ranní fofry s dětmi byly plně vytěžující.

Když byla ideální situace, hlavně při větších stavbách, tak byla na stavbě kantýna, kde se prodávaly úžasné dobroty. Zabíjačkový guláš, normální guláš (tak ten jsem nikdy nejedla, hádejte proč, protože jsem si nikdy nebyla jistá, zda není z jiného zvířátka, než se guláš dělává), držková polévka, sekaná, někdy i ledvinky na cibulce, párky, buřty, salám, obložené chlebíčky a já nevím co ještě, tak to bylo fajn. V životě jsem nesnědla takové množství sekané s hořčicí a chlebem, zabíjačkových gulášů (fakt výborný) opět s chlebem, jako tenkrát. Nevím jak je to možný, ale po takovém jídle jsem vůbec nepřibírala a dokonce mám stále svůj žlučník a žaludek jako v pokojíčku.

Někdy se také podařilo, že se jídlo na stavbu v poledne dováželo, což nebylo marný.

Jestliže na stavbě nebyly takovéto přepychové možnosti, popadli někteří stavbyvedoucí, či mistříci svá auta, do kterých se naskládali ostatní vč. mě a jelo se do nejbližší hospody, asi čtyřky a tam bylo jídlo jako od maminky. Je pravda, že většinou knedlíkové, ale pro mě mívali i smažený sýr s tatarkou a bramborama.

Lehce jsme se štrejchli kolem těch vnitřností (zabíjačkový guláš, ledvinky a držková), abych se konečně dobrala k jatýrkám.

Játra za mého mlada údajně skýtaly velké množství železa (možná i dnes) a tak byly hlavně k mání prý pro nemocnice a ozdravovny, pak občas v restauraci a hlavně jako podpultovka. Jsou lidi, co játra nemusí na jakýkoliv způsob, já jsem propadla restovaným jatýrkám s hranolkama a tatarkou, což jsem si kdysi v restauraci, když je měli, ráda dávala.

No a co? Jaká je pointa autorko, máš vůbec nějakou? No, pokusím se nějakou vyvařit.

Dnes je u nás nákupní den, lednička prázdná, jen se zbytkem perníkové chaloupky, která se láme Ele jako mlska, když omylem poslechne, a tak jsem přemýšlela co já chudák dietního k obědu. Vajíčka už nemám dávno a předražená bojkotuju, tak jsem nahlédla, co mi poskytuje mrazák. A ejhle vepřová jatýrka a zelenina. Obídek jako víno, i když bez hranolek a tatarky.

No a? No, dobrý to bylo 🙂 🙂 🙂

jiznak1
Obrázky jsou z internetu, ale klidně tam někde můžu být i já. Ano, i já mám jakýsi podíl na stavbě Jižního Města…

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

24 thoughts on “Cosi o jídle

  1. Dušená játra jsme měli zrovna včera. Restovaná s tatarkou také miluji.
    Domnívám se, že zvířata jsou tak rychle vykrmena na porážku, že těžké kovy se nemají čas v játrech usadit. To bych spíš nevěřila zvěřině, protože se vysoká pase na polích, která jsou chemicky ošetřovaná. Možná se mýlím, třeba instinktem poznají, že to nemají žrát, ale hlad je silnější.
    A na konci těch úvah si řeknu: Tak ať! Užívám na své nemoci spoustu prášků, čert ví, co v nich je a na co jednou umřu. Játra jednou za čas na tom nic nezkazí. 😀

  2. A my je máme dnes – kuřecí. Já zastávám a vždycky jsem zastávala názor, že jíst se nejen může, ale dokonce má všechno. Důležitý je ne CO se sní, ale KOLIK. V poslední době jsem žila asi správně, tj. míň, lehčí jídla a k tomu pohyb. Dost jsem tím zhubla a vůbec je mi fajn. ALE – stejně si moc ráda pochutnám na tom „nezdravým a jedovatým“ – taková klobása u stánku, která při zakousnutí znečistí nejen pusu a ruce, ale i oblečení…, smažák, bramborák, salát s majonézou….Jako ospravedlnění (pokud ho potřebuju, protože většinou je mi to jedno) si říkám – sice možná nezdravý, ale ten balzám pro psychiku, ten je k nezaplacení. A není snad horší stres než stres z toho, že nemůžu jíst to, na co má takovou ukrutnou chuť:)

  3. Spomínam si, že v najhorších pajzloch mi chutievalo najviac. Počas štúdií v Bratislave som kedykoľvek odbehla na železničnú stanicu, aby som si dala segedínsky guláš na stojáka. Dnes mi nechutí ani v pajzloch, ani v lepších podnikoch, čím ďalej tým viac sa mi zdá, že jedlá majú nejaké unifikované chute a všade sa varí rovnako.

  4. Asi je nejlepší držet se starého dobrého rčení – Všeho s mírou. (Někteří jedinci taky zavtipkují, že Všeho s Mírou… :-))
    Myslím že ani vnitřnosti neuškodí, pokud se to nepřežene.
    Ledvinky mi nikdy moc nechutnaly, ale játra můžu. Zajímavé je, že se mi nikdy nepodaří vepřová játra (smažená) tak jak je dostanu třeba v restauraci. Ta, co dělám já, jsou nějaká hořká a tvrdá (a nesolím je!). Restauracová jsou chutná a měkká…
    Nejvděčnější z jatýrek jsou pro mě kuřecí, krůtí nebo králičí.
    Jinak ještě můžu srdíčka. Ale to spíš do polévky….a pár kousků.
    K tvým obídkům stavebním… Je vidět, že jsi jedla pestře a pokud je ti dobře, tak vlastně i zdravě. Sekané, guláše a smažené sýry s hranolkama ti očividně svědčí!

  5. P.S. a s těma vajíčkama máš recht!
    Dnes o tom byla debata s Jílkovou a já byla ráda že sedím na židli, jinak bych šla do kolen.
    Trochu jsem přemýšlela o problémech s financemi, předražená vejce, důchody a tak… a došla ke starému a logickému poznání. Nebyl by problém šetřit na důchod a dopřávat si kvalitní zdravou a drahou stravu, kdybychom dostávali slušné platy, ze kterých bychom si to mohli dovolit.
    Tak, a raději končím, nebo vymašlím ještě další „moudrost“ a pak ji budu muset tesat do kamene… 🙂

  6. Lidičky Naďo, ty o jídle, to nemůžu zůstat stranou. Co se týká vnitřností, nevidím na nich nic nezdravého, za války, když maminka koupila na černém trhu husu, (5 tisíc protektorátních korun) usadila jí do košíku a cpala šiškama, které se upatlaly z otrub a vody, pekly na kamnech, pak se máčely a cpaly husám do krku. Za takovou proceduru by zde v Kanadě matka dostal počítám 10 let nepodmínečně za týrání zvířat. Ale ty játra!!!! A ta paštika!!!
    Tady v Kanadě, a věřím i u vás se blbne na kvadrát se zdravým či nezdravým jídlem. A to vždy v zemích, kde je dobře a není problém se dosyta najíst navzdory tomu, co tvrdí Vendy. Pamatuju dobu kolem roku 44, kdy jsme měli kafe z melty a vařené brambory k tomu. Tehdy někomu povídat o Omega 3, nenasycených či naopak tukách, to by mně hnali!!! Ale to nic. Dobrá játra, DRŠŤKOVÁ (ne držková Naďo) polévka, dobrý Vídeňský guláš navzdory pitomcům z Bruselu, kteří jej zakazují, kopa knedlíků, pečená husa a zéééli to je strava, která člověka drží při zdraví. a to je ten happyend, jak o něm zpívá Vlasta Burian.

  7. Snad mi Naďo a ostatní prominete moje rozkecání zde na Nadiným blogu. Někdyv roce 1923 napsal Karel Čapek blog do Lidových novin pod názvem „Trochu nevlastenecký“. Tam píše doslova toto:
    Žaluji na Českou kuchyni. Chvalte si jí s pošetilou samolibostí, vražte do ní ještě jednou tolik vajíček, vepřového a másla, a čeho chcete. je těžkopádná a bezmyšlekovitá. A centová. A středověká. Považte, co mi v jedné vážené restauraci předhodili za menu: Hovězí polévka s játry, hovězí maso a koprová omáčka, uzené maso s knedlíkem a zééélim, a navrch flíčky se šunkou. Odpusťte, to není kuchyně ale krmení Diomedových koní, kteří jak víme žrali maso. Ti co to snědli vstávali od stolu jaksi zavalití, těžkopádní, lesklí a ovlhlí a do večera nebyli schopni žádného idealismu A tuhle řezničinu v různých variantách najdete ve všech českých hospodách. To je ta vydatná česká strava.
    Potud pan Čapek. Ale já osobně na ni nedám dopustit. Jo a idealismus jsem neztratil.

  8. Kantýny v socialistickém zřízení byl jakýsi předchůdce dnešních supermarketů. Otázka je nad dnešní kvalitou, ale spíš se jedná o kvantitu. Já v té době pilně studoval a věnoval se zájmovým kroužkům 🙂 Z toho vyplývá že vnitřnosti a jejich konzumace mi zůstala utajena neb jsem nosil teprve školní svačinu. V takových kantýnách to musel být luxus. Takové dobroty až oči přecházejí. A navíc to bylo tak nějak podomácku dnes BIO potraviny. Napadají mě i jiné koniny, ale ta doba je pryč.

  9. Jatýrka jsou také mou vášní. Někdy na ně chodím do Lokálu, protože doma je nikdo nejí. A to že jsme obě „holky“ ze stavby je pro mě příjemné zjištění. 🙂

  10. Játříčka mám nejraději kuřecí, jsou křehká, měkká, prostě výborná. Když jsme ale u těch vnitřností, musím si vzpomenout na mé neoblíbené jídlo z dětství a to jsou Pličky na smetaně, nebo-li pajšl. Mamka je čas od času dělávala a já na ně do dnes, s odporem vzpomínám. 😛 A když jsem u toho dětství, musím se přiznat, že moje nejoblíbenější jídlo, byly škubánky s mákem – mňááám! 😉

  11. Všechny Vaše komentáře jsou, jak dnes říkají mé vnučky, luxusní. Jsem ráda, když mé povídání vzbudí ve Vás buď vzpomínky, které přidáte, nebo své názory.
    Pličky na smetaně, Jarko, vůbec neznám a myslím, že s touto neznalostí i bezproblémově umřu.
    Zarox, potěšení je i na mé straně, byl to docela fajn život.
    U Myslíků to byla opravdu „provařená“ vývařovna, pamatuju ji, Pavle :-).
    fossilx – tak vidíš mladíku, sice jsi přišel o tyhle zážitky, ale zase budeš mít své a třeba budeš jimi jednou také plnit svůj blog, jako já teď. 🙂
    Honzo, nevím, ale původně jsem měla držťková a kontrolor pravopisu mi to pdškrtnul, tak jsem to takto opravila na držkovou :-).
    Vendy, to je tedy záhada, to musíš mít k dispozici nějaká divná játra :-).
    Blanko, já myslím, že dobré jídlo ve čtyřkách asi bylo proto, že tam chodili neurvalí hosté, kteří by si to s kuchařem, kdyby vařil blbě, rozdali :-).
    Katko, máš pravdu!
    Jarmilo, ty taky, život není jen o odříkání.

  12. Játra můžu, jsou život zachraňující. Přidáním strouhaných SYROVÝCH jater do vývaru se v minulosti, kdy nebylo moc léků, léčily anemie. Na některé to platí pořád, právě kvůli železu a dalším krvetvorným látkám. U mě vždycky platilo, že když z těla krev jakkoliv utíká, šup játra do huby-tedy pokud někoho po úrazu nevezou na sál. Vůbec není třeba je solit, dají se poprášit hl. moukou, mírně okořenit. Popráším gyrosem a banda mi je sežere…
    Dršťkovou miluju a marně hledám, kde by ji dnes dělali pořád a dobrou. Na Florenci ji střídali s gulášovou, ale teď je tam nanicovatá kafírna. Doma ji vařit nesmím.
    Pokud někdo rád ledvinky, ale kuchařce smrdí, doporučuji nakrájené kousky přes noc namočit do mléka, potom proprat. Stáhne to močovinu – ale i ta je do jisté míry potřebná. Věděli jste, že umělou močovinu obsahovala první synt. krmení slepic? Aby přibíraly.
    Kuřecí žaludky prý mohou imitovat hlemýždě. Žoužel nemusím, imitace dělám jako drsné vtípky.
    Miluju střívka z opečených jitrnic. Při hyperaktivitě štítné žlázy mne zachraňoval špek, abych neroztála – jinak jsem denně jedla 1 roksový suk (ta tyčinka) nebo půl bochníku chleba navíc a za tři měsíce -12 kilo, než se stres přibrzdil a štítnice taky.
    No a látky, nasbírané v daných vnitřnostech? Dřív ty těžké kovy, postupně je nahradily hormony a anabolika, ale jak bylo výše řečeno, záleží na množství. Pokud se cpete denně kuřecí čtvrtkou, odpírání jater vás nevytrhne. Naopak. Pokud potřebujete doplnit železo, radši játra, než tablety, které zatíží střeva. Vaše.
    Po domluvě s doktorkou jsem podvyživené 5 leté anemické mrňuli dávala skoro denně různě upravená játra a po 14. dnech anemie fuč. Plus ovoce, další živiny, tvaroh, sýry… Furt doma dělané, byť z koupeného, a kolem plotny jak čamrda, ale za půl roku mrně vyrostlo o 15 čísel… Do zdraví a krásy 😉

  13. No že jsou játra jakýsi filtr plný nečistot, to jsem nějak nedbal a jeden známý mě vždy oblažil járy obalovanými, což nazýval berlínský řízek.

  14. Co se týče jater, také dáváme přednost drůbežím, jak na omáčku, tak restovaná, nebo na čínu, ale také v trojobale. A koukám, že jsi pracovala u stavebních firem, které znám, pracovaly i u nás v chemičce a já mám tento byt původně od Konstruktivy, kde pracoval můj první manžel a vlastně jsme se sem od nás kvůli tomu bytu odstěhovali.

  15. Stravování v práci, hupky dupky taky znám. Hlavně s uzeninou! Tu tehdy několikrát denně. Játra a smažený sýr – lahůdka, plíčky odjakživa (od školní jídelny) – bleble. Na játra ale došlo, když jsem si je kdysi dal v práci Na Červeném vrchu a vyvěrala z nich vůně močoviny. Ale po letech odříkání s nima asi před rokem vyrukovala doma žena a tak mi zase chutnaj.

  16. Witch, to je moc zajímavé povídání, co jsi zde napsala.
    Oto, taky jsem nevěděla, že se takové úpravě říká berlínský řízek 🙂
    Ježurko, nepracovala, zastupovala jsem investora, což byl tehdy stát. V konkrétním případě na JM to byl VHMP VS.
    Břetislave, to jsi měl opravdu smůlu, kuchaře by měli máchat ve Vltavě. 🙂

  17. Vieš, na čo som sa najviac tešila, keď som v minulom režime pravidelne chodievala na jeden veľtrh do Brna? Na restované kuracie pečienky, ktoré sa predávali v jednom z bufetov na výstavisku. Hneď by som si také dala, lebo ja som ich doma nikdy také vynikajúce nedokázala urobiť. Tam stála vždy najväčšia fronta, takže nechutili iba mne.
    Patrím k ľuďom, ktorým chutia dokonca aj pľúcka na smotane. Sama som to nikdy nevarila, no keď to varila suseda, vždy myslela aj na mňa 🙂 Dnes už vnútornosti veľmi nejem, je to hlavne zo zdravotných dôvodov, pretože sa potýkam s dnou. Ale tak dva-trikrát do roka niečo z pečienky pripravím. Naposledy som práve pred týždňom robila plnku z kuracích pečienok. Mala som totiž doma čerstvý medvedí cesnak a toto bol recept, kde som ho mohla použiť. Pre mňa je totiž väčší problém vymyslieť, čo uvariť, ako samotné varenie.

  18. Játýrka miluju – jakékoliv a v jakékoliv úpravě. Zato plíčka na smetaně – tzv. pajšl a držťkovou – to jsou dvě jídla, která bych asi nikdy nesnědla. A jinak – co se týká stravy zdravé a nezdravé, kuchyně české. orientální, vegetariánské a nevím jaké ještě, řídím se větou, kterou někde napsala jedna moudrá paní doktorka: Poslouchejte svoje tělo. Jasně, že nic se nemá přehánět, ale je fakt, že tělo si samo řekne, co mu chybí.

  19. Také jsem dělal na stavbách a to množství sekané, salámů (třeba takový – polský), dršťkové, gulášů, atd., bych chtěl vidět na jedné hromadě.
    Nebo raději ne. 🙂

  20. Jéé, tady ta debata jede! Zdá se, že se sem žádný zapálený vegetarián ani neodvážil! 😀 Už jsem si všimla, že nejdelší diskuze bývají o jídle a o porodech. To druhé bych na tvém místě raději vynechala. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s