Pomsta

Je rok kocůra.
Vyhřívej se na slunci jako on a škvírkami očí s nadhledem sleduj svět. (Pavel T.)

Zavřela za ní dveře a konečně mohla začít brečet. Slzy jí tekly po tvářích, až je měla mokré, jako při sprchování. Žena, která odešla jí sdělila, že chodí s jejím mužem, že se chtějí spolu vzít, a že ON se jí bojí říct, že se s ní chce rozvést. Proto přišla ona, aby se věci pohnuly dopředu.

Přemýšlela, jak se mužovi dařilo tak dokonale tajit nový vztah, že si ničeho nevšimla. Ani sebemenší náznak nějakého jiného chování, než obvykle, nezpozorovala. Cítila se ponížená, ublížená a bezradná. Jak má zareagovat, až ON přijde domů? Má křičet, naříkat, prosit ho, nebo mu dát rovnou kufry za dveře?

Nevšimla si, že se setmělo a ona stále stojí na místě v předsíni, opřená o zeď. Konečně se trochu vzpamatovala a šla si do pokoje pro kapesník. Sedla si do křesla a čekala, až ve dveřích zarachotí klíč a ON vstoupí do pokoje. Stále nevěděla jak začne.

V kavárně seděly naproti sobě dvě ženy. Ta, co se vrátila z návštěvy domova kolegy ze zaměstnání té druhé, sedící naproti ní a s uspokojením jí řekla: “Jsi pomstěná! Za to, že Tě ON odmítnul, sehrála jsem u jeho manželky skvělé divadlo. Bude mu to trvat hezky dlouho, než se s manželkou udobří a možná, že pochyby stejně zůstanou.”

Obraz0555

 

Foto – je moje.

Jako má malíř různé období, třeba modré, či zelené, tak já mám zkratkovité :-). Příště snad něco veselejšího 🙂