Život na blogu aneb Kniha přání a stížností

kniha Život na blogu je docela rušný, ale jak u koho. Mám své oblíbené blogerky a blogery v oblíbených a někdy se stává, že je plný sloupec zvýrazněných adres, který oznamuje novinky na mých oblíbených blogách (blozích?). Číst je na jeden zátah je někdy skoro nemožné a proto přidávám nové oblíbené jen sporadicky, samozřejmě ke své škodě. Obdivuji Jarku, která pilně píše všem, kteří ji navštíví, a že je to pěkná porce. Její komentáře jsou vlídné a k věci, z čehož je vidět, že ty blogy poctivě čte. Je Vás takových určitě víc, nechci dále jmenovat, abych na někoho nezapomněla. Také nejmenuji své oblíbené a neuvádím proč jsou moji oblíbení, protože by to vyšlo nejméně na dva husté články.

Dnes mi jde spíše o existenci komentářů. Komentáře jsou pro drtivou většinu blogerů moc důležité, můžu vznešeně napsat, že je to zpětná vazba, ale raději bych řekla, že komentáře jsou povětšinou o radosti a komunikaci mezi sebou, tedy mezi čtenáři a blogery(ky). Někdy, pravda, jsou tak trochu formální, to když kdosi stojí jen o reciproce a obsah čteného je pro něj trochu vedlejší. I zlostné komentáře je možné najít, ale zatím se mi zde vyhýbají, což mě moc a moc těší, ale taky by se to pak mohlo jevit tak, že u mě není horších článků, jen těch dobrých.

A tak ukazatel zájmu o moje články a moji osobu spočívá v tom, když přibude, či ubude komentujících.

Pak přemýšlím, proč se tak stalo, proč komentující odešli, jaký důvod měli k tomu, že mě opustili. Stala jsem se neoblíbenou jako osoba, nebo mé články jim nemají už co říct? 

Tak jsem si řekla, že Vás poprosím, abyste mi Vy, co jste mě opustili a čirou náhodou si zrovna teď, tento můj článek čtete, nebo Vy, kteří mě komentujete, či jen čtete bez komentáře, napsali co bych měla zlepšit, nebo vůbec nepsat, zkrátka co bych měla udělat, abyste se Vy uprchlíci vrátili a Vy co setrváváte, aby se Vám u mě i nadále líbilo. Moc mě to zajímá. Pár z těch, kteří mě přestali navštěvovat: Diviznačka, MCHS, Mirek Toms, Dennis, Lída a jiní, které jsem nejmenovala.

Čekám jakýkoliv názor, jen ne žádný názor. Komu by se nechtělo psát zde, prosím o mailové vyjádření. Můj mail: akeyo@seznam.cz

Děkuji Vám.

posta1

Pošta jede, psaní veze.

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

54 thoughts on “Život na blogu aneb Kniha přání a stížností

  1. Také často přemýšlím nad tím, jaké myšlenkové pochody mají mí čtenáři. Také nad tím, kolik lidí asi čte mé články bez okomentování… a vůbec nad mnoha dalšími věcmi. Ale jsou to otázky, na které je těžké odpovědět😉
    Ale k tvému dotazu: Já tvůj blog, Naďo, navštěvuji velmi ráda z mnoha důvodů. Tvé články jsou nesmírně čtivé a příjemné… ač jsou jen o obyčejných věcech, tvých zážitcích, názorech… ale pokaždé se z nich dozvím něco nového. Každý z nich si s chutí přečtu, protože vím, že to bude stát za to. Tvůj blog je přátelský a příjemný a vždy se sem proto budu ráda vracet!🙂
    Věřím, že ti, co odešli, se brzy opět vrátí! Do dalších blogovacích dní ti přeji mnoho úspěchů!

  2. Myslím, že někteří komentující přestanou chodit na blog, ani neví proč. Třeba momentálně nemají času, navštíví pár jiných blogů a než si přečtou články a napíšou k nim komentáře, zabere to pěknou chvíli a pak se jim třeba už nechce.
    Možná k tobě chodí, ale neví, co k článku napsat – tak nenapíšou nic.
    Taky se mi stává, že někteří lidé mi přijdou na blog jednou, někteří chodí jeden čas a pak zmizí – a z toho se třeba po třech měsících objeví s jedním komentářem a zase zmizí…jiní zase chodí opakovaně a pravidelně. Je to různé.
    Myslím že bys neměla dumat, v čem jsou tvé články dobré nebo špatné, píšeš pořád dobře. Možná že některé téma prostě skupinku lidí neosloví, ale zase jiné lidi ano. Jsou témata, která osloví naprosto všechny nebo většinu a jsou témata, která něco řeknou jen některým…
    Taky jsem na některé blogy jeden čas chodila a teď jsem si uvědomila, že jsem tam nebyla třeba tři měsíce (ten čas šíleně letí). Naštěstí mám knihu návštěv a když mám čas a chuť, vezmu to abecedně a projedu postupně všechny (nebo aspoń většinu)…

    Určitě se ti sem vrátí i lidičkové, kteří tu nějakou dobu nebyli. Dříve či později…
    Hezký den, Nadi!

      • Ajaj, o tom dumání jsem to řekla špatně. Myslím spíš to, že nemáš zapotřebí nad tím nějak přemýšlet, protože nic špatně nepíšeš. Jinak, asi se každý čas od času zamyslí, pokud má menší návštěvnost nebo menší počet komentářů, jestli nedělá v něčem chybu, nevolí špatná či nudná témata – nebo jestli je to vážně jen souhra okolností.
        Nadi, u tebe nuda nehrozí.
        Takže to klidně sveď na souhru okolností!

  3. Čtu pravidelně všechny tvé články, ale někdy nevím, co bych napsala za komentář, tak nenapíšu nic. Vracím se, abych si přečetla komentáře těch výřečnějších. Sama moc řečí nenadělám.

  4. Jsem ráda, že jsem „si Tě našla“ a ráda se sem pravidelně vracím. Teď přemýšlím, proč Tě přestala navštěvovat Diviznačka, když čte Tvé knížky a moc se jí líbí?! Asi zapomněnka, jinak to nevidím. Věřím, že když někteří odejdou, přijdou zase jiní, ne? My, věrní, Tě neopustíme, neboj!

  5. Jsem moc ráda, že jsem Vám dala slovo a Vám se mé články líbí, i mně se u Vás líbí a proto Vás navštěvuji. Zatím je to vzájemné porozumění a chvála, jsem zvědavá, jestli dojde někdo, kdo bude mít připomínky.

  6. Milá Naděnko. I já patřím mezi ty „hříšníky“. Občas nakouknu, když je čas, ale se mnou to není o tom, že se mi u tebe přestalo líbit. Nestíhám všeobecně. Nejen u tebe, ale i u Jarky, Vendy, Andělky ….. prostě u všech. Jak jsme si v prosinci přáli, aby nám nový rok přinesl lepší časy, tak bohužel u mne je to naopak. Ptáš se, já odpovídám. Ano, nejsem u tebe na blogu tak často jako dřív. Komentář jsem snad zanechal všehovšudy asi jeden, možná dva. Snad se to časem zlepší a bude zpět ten starý dobrý Kelyš. Jo s tím „dobrým“ bych to asi nepřeháněl.🙂

    • Nepřeháníš, Pavle, tu tvoji písničku co jsi mi složil mám ještě schovanou🙂. Ano, i u Tebe jsem nevěděla proč ses u mě odmlčel, tak teď to vím🙂

  7. Matně si vzpomínám, že Kitty byla nějaký týden taky v lázních – a tam měla jen omezené připojení na net, takže asi psala převážně o svém pobytu a neměla tolik času, procházet ostatní blogy? A po návratu zas mohla mít dost zameškané práce doma… takže to může být spíš nedostatek času.

  8. Mám Ťa už niekoľko rokov v čítačke a aj keď si sa už niekoľkokrát presťahovala, čítam Ťa. Ako tu už spomínali, nie vždy má človek čo povedať, niekedy sa len v duchu stotožním s mojimi predrečníkmi a už nemám čo dodať. A že píšeš dobre dokazuje to, že si jediný blog, ktorý pravidelne navštevujem – na sme.blogy už chodím len sporadicky a fakt nechápem, ako som mohla dokázať čítať každodenne všetky (a hlavne, kde je ten ušetrený čas, keďže teoreticky by mi mala pribudnúť minimálne hodina denne):-)

    • Díky, Blanko, i já Tě ráda čítám, ale jsi lenivá blogerka, píšeš málo, možná je to tím, že už míváš jen cestovatelská témata🙂 a tak často necestuješ🙂

  9. Myslím si, že kvalita článku a počet komentářů jsou věci na sobě zcela nezávislé. Často si přečtu zajímavý článek, ale připadne mi, že k němu nemám co zajímavého říct, čím ho obohatit. Pak mlčím. A někdy naopak komentuju text, který se mi jako celek tolik nelíbí, ale je v něm třeba jedna štěpná myšlenka, které je možné se snadno chytit. A pak se v tom vyznej!🙂

  10. Nad’o, rad si ctu Vase blogy. A rad si procitam prispevky ctenaru. Mam rad tu pohodovou atmosferu ve spolecnosti rentierky v duchodu. Citavam blogy na aktualne. cz. Pod blogy, ktere si tam vybiram, ovsem takova pohoda nepanuje. Myslim, ze kazdy, at uz bloger nebo diskuter, projde po delsi dobe zakonitym vyvojem. Zustava-li ctenar verny svemu blogerovi, je to vzdy srdecni zalezitost. At uz si to kazdy pro sebe vysvetluje sebedumyslneji, je to vzdy otazka sympatii. Rad se na Vase blogy vracim. Obvykle me silne motivuji. Dokonce jsem ziskal dojem, ze pak jsou moje poznamky premoudrele. Musim si pak pripomenout, ze leckdy mene je vice. Vas dar, dat vybranym tematum prave ten lidsky rozmer, je pro mne vzdy objevny a povazuju to za velike umeni.

    • Děkuji Ti, Dennisi, je pravda, že každý, nejen blogeři a čtenáři prochází nějakým vývojem a proto jsem byla na pochybách, zda se můj vývoj a tím pádem i čtenářův neubírá do ztracena, tedy zda mám čtenářům stále co říct. Takové pochyby asi přepadají i jiné autory-blogery. Jsem ráda, že jsi se zde zjevil. A že Ti tykám? Dovolila jsem si hodně?

      • To ja jsem si dovolil nedodrzet davnou dohodu. Ja uz jsem takovej preuctivej. Musim uznat, ze tykani i vykani ve virtualnim prostoru je neco zcela jineho nez „na verejnosti“. Ve virtualnim prostoru je povidani takove bezstarostnejsi. Jako kdyz si povidaji naprosto neznami cestujici v kupe dalkoveho rychliku. Kdyz jsem po case nedodrzel starou dohodu, neznamena to, ze jsem se nafoukl. Je to jen projev zdvorile ucty. A jsem rad, ze muzu byt obcas zjevenim na Tvych blozich.🙂

  11. No a po takových vyznáních, co ještě k tomu dodat?! (teď, babo, raď!)..
    Osobo čtivá, koledující si i o vyhrady, jednu tady jen zopakuju – tu k odmítání šavásany, jak známe už. A abych si to maličko polepšil, potěšilo mě (m.j.), že si někdy nepamatuješ, jak se dřív nazýval dnešní Penny. Já to u nich mám zase naopak, když pro mne zůstal v hlavě spíš dřívější Plus. No a k té čtivosti a jestli snad nemáš přestat psát.. zeptám se takto: Už máš nachystáno dost podkladů pro třetí knížku? I na tu se já dopředu těším!🙂
    PS. Ta horní závorka, to zvolání, to bylo směřováno do étheru od bezradného, co do hledání slov patřičně výstižných k tomu tvému psaní a čtení tady!🙂

    • Jojo, Břetislave, šavásana je pro mě pořád mrtvola a nechce se mi do ní, no jasně, jsem lenoch. Jinak si velice považuju znalce mých knížek a jak tak konečně čtu, tak i ta druhá se líbila. Pořád totiž čekám na posudek🙂. Třetí knížka, jestli vůbec spatří světlo světa bude spoluautorská a úplně jiná, tedy jak říkám, jestli…
      Díky, můj věrný Břetislave🙂

  12. Naďo, budu mluvit za sebe. Z Tvého blogu jsem neodešla ani nezmizela, přesto že se to podle diskuzí může zdát. Já jsem prostě nemluva, a abych se k něčemu vyjádřila, musí mě to oslovit. A někdy ani to nestačí – musí to na mne přímo zařvat (jako třeba ono kradení obrázků). Líbí se mi u Tebe, Tvoje články jsou pohodové, ale když nemám co říct, raději mlčím. Komentář jako „jé, to je hezké“ se mi totiž zdá tak trochu jako planá řeč. To prostě nejsem já, a snad se proto na mne nezlobíš. Nehledě k tomu, že těch devět hodin rozdílu věci zrovna nepomáhá, a já vždycky přijdu s křížkem po funuse. A co měnit? Nic. To bys pak zas nebyla Ty.

    • Jarko, i Tobě děkuji za návštěvy, vyjádřila jsi to dobře, nebyla bych to já, to je fakt. Nezlobím se na nikoho, je na každém, kdo chce nebo nechce přijít a zda napíše nebo nenapíše komentář, ale zastavila jsem se, protože mě zajímalo, jak si stojím…

  13. Milá Naďo – a také vy, kdo jste se tu sešli, já lítám s jazykem na vestě a když se potřebuji na chvilku přešaltovat mimo problémy, které řeším, zabrousím na blogy. Nyní se titulka změnila, z domova se dostanu pouze na 15-18 prvních odkazů a v záložkách mám prostě stránky encyklopedické. Prokoušete-li se nahoru a zrovínka potřebuji odskok, jsem tam😉 Někdy už koment nestihnu, jindy ho není potřeba-vše řekli jiní.😀

    • No jasně, kdybych lítala s jazykem na vestě, tak bych vůbec nemohla napsat takové povídání, už si prostě neumím představit, že jsem žila podobně, teď mám čas, tak visím na netu🙂

  14. Nadi, chodím k tobě, tak jako všichni, moc ráda. Je fakt, že někdy vůbec nestíhám ale i tak aspoň článek přečtu a nekomentuju. Myslím, že tvůj blog je jeden z nejoblíbenějších – je lidský, píšeš o tom, co nás všechny zajímá i trápí.

  15. Mě se tvůj blog líbí – čtu a nekomentuji – tak doufám,že budeš psát dál a já budu mít co číst…Teď se mi líbil ten o 18 narozeninách – tenkrát bylo všechno jinak….

  16. Když jsem začínala s blogem, brala jsem to za a) jako možnost seznámit víc veřejnost s jedním plemenem ne moc známých pesanů, a za b) jako takovou předterapii než skončím u psychiatra :-)…Nakonec to trvá už druhý rok, zbláznila jsem se do blogování a získala tak i pár virtuálních přátel. Komentáře jsou opravdu zrcadlem toho, jak kdo píše, či jak umí zaujmout. Jsou blogy které mne zaujmou okamžitě, u některých to trvá třeba chvíli dýl a některé mi vůbec nemají co říct. Dneska jsem se podívala k tobě, na základě chvály tvé knihy u Babi Maňasový. A je to ten první případ, že mne to zaujalo hned po prvních přečtených článcích i komentářích. Přeji ti další pěkné články a máš ve mně nového čtenáře…..Vendy

  17. Mně chybí právě takový normální povídání (naživo), jaký jsem našla u tebe na blogu. Jsem za to moc ráda. Někdy komentuju. Zatím jsi pro mě a tví komentátoři taková „dobře sehraná parta“ a já jsem trochu ostýchavá.“

    • I Tobě Katko děkuji za milý komentář, a klidně se počítej do sehrané party, doufám, že i nadále bude mě vlídné počasí🙂

  18. Já jsem trochu v nevýhodě. Nejde mi RSS, už jsem to vzdala. Tudíž někdy prohlížím Tvůj blog několik dní za sebou a nic nepřibylo a pak mám pár dní fofrovno – a Ty mezitím napíšeš články 3. Poctivě sleduji BB, tam se snažím dostat alespoň jednou za dva dny a Tvé články vždy okamžitě hledám. Tady bývám opravdu někdy ve skluzu, ale obvykle poctivě dočtu a doklikám, co jsem nestihla dříve🙂. A jinak k obsahu Tvých povídání – no coment.

  19. Naďa, spomínam si, kedy som tvoj blog objavila a hneď som aj komentovala. Bola to spomienka na brilcil, či ako sa to volalo? Z toho obdobia si pamätám aj na článok o pančucháčoch. Pravidelne chodievam asi len na jeden blog, lebo viem, že tam každý deň niečo pribudne. U teba zvyknem čítať viac článkov naraz, ako aj teraz. Som prekvapená, koľko si za ten čas, čo nefunguje môj počítač, stihla napísať🙂 Už u Babi Maňasovej som nedávno napísala, že tvoje články sa mi veľmi páčia. Páči sa mi štýl tvojho písania a bola by som šťastná, keby som tiež tak vedela písať. Preto sa radšej na mojich blogoch veľmi písaniu nevenujem, skôr tým fotografiám. To, že sa zamýšľaš nad tým, prečo ti ľudia píšu alebo nepíšu komentáre je normálne. Buď rada, že sú to väčšinou komentáre, ktoré niečo hovoria. Nemám rada tie jedno-dvojslovné, také by som aj ja pokojne oželela. A buď tiež rada, že ti sem pod článok nenapísal niekto taký komentár ako pred časom mne. Lebo ver, či never, ale aj medzi blogermi sa nájdu zvláštni ľudia. Zákerní, závistliví a zlí. Bohužiaľ. S mnohými názormi vyslovenými predo mnou súhlasím aj ja. Želám ti, aby ti písanie išlo naďalej tak vynikajúco ako doteraz a nám čitateľom želám mnoho výborných článkov.

    • Taky jsem se několika málo závistivými setkala, ale neřešila jsem to zde na blogu a to jsem ráda. Přeju Ti brzké uzdravení přítele počítače!

  20. jsem na tom jako Mirka (NULI). On někdy fakt není čas – choroba, práce a tak, taky mi doma začal vypadávat internet, ale pokud můžu, hned k tobě spěchám. já to mám se svými články stejně – nekdy je diskuze jak má být, jindy pokulhává. Nemá vliv kvalita článku, spíš náhoda a taky počasí. Když je ošklivo, lidi jsou víc na internetu.

  21. Tak už jsem tady, celá udýchaná. Doufám, žes mě taky nezařadila mezi odpadlíky!🙂 Neodpadla jsem, akorát už zase chytám pana Wilsona a proto nestíhám. Ještě je na obzoru, ale už brzo odplave, tak pak budu zase slyšet a vidět.
    Hlavně nezatahuj oponu!
    Zdravím!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s