Zpátky ze světa napořád?

volary11 008

Paní, Vy jste dala souhlas, aby Vás ta ženská fotografovala? Co Vás vede, a neříkejte mi paní, asi jsem pán 🙂

 

Už to tak vypadá, ale už to není ta samá babička, která Vás, moji milí, hanebně opustila. Doklinkala se domů s novými zážitky, posunula se do jiných sfér a získala nové zkušenosti.

Ne, že bych se usadila u kamen a jen vzpomínala, tak to tedy ne, do světa budu vyrážet stále, ale budu se vracet na mateřskou základnu, což je tenhle blog. Také k Vám zase začnu chodit na návštěvy, které jsem bídně zanedbala. Jsem zvědavá, co je u Vás nového a tak se postupně zastavím.

Co je u mě nového? Propadla jsem fotografování a tak sem občas dám i své obrázky, o kterých si budu myslet, že se mi povedly. Bude na Vás, jestli se Vám budou líbit, nebo jen nahlédnete a utečete :-).

Léto je za námi a až se zima zeptá co jsem dělala v létě, tak jí toho mnoho nepředvedu. Možná bych měla nazvat svůj blog – “U líné babičky”, ale člověk nemá zdůrazňovat své nepřednosti a tak to nechám jak to je.

Když jsem se tak rozhlížela po světě, zjistila jsem, že to s lidmi ještě není tak zlé. Představte si, že děti v Husinci zdraví i cizí pocestné, to mě obzvláště hřálo a ráda jsem jim odpovídala. V bavorském městečku zase místní řidiči měli starost jak nás vrátit do správného směru jízdy a nijak netroubili, neklepali si na čelo, že jsme blbí a vjeli jsme autem jinam, než se mělo. Snažili se nám pomoci a zejména na jedné řidičce bylo vidět, jak krabatí čelo a usilovně se snaží manévrovat se svým autem tak, aby nám udělala místo.

Nebo v té úžasné cukrárně pod zámkem ve Vimperku. Nejen skvělé dorty nešizené, ale i zacházení s hosty je tak milé, že jsme se rádi vraceli. Ve Vimperku jsem také zažila snový bazar, kde mají “od špendlíku po lokomotivu” téměř vše. Uchvátil mě tam velikánský plyšový medvěd, ale pak jsem odolala a koupila si 2 talíře po 10,- Kč, hrneček na kávu, pravda dražší za 30,- Kč, podšálek za 5,- Kč a zajímavou sklenici na pivo, taky za 10,- Kč. Měla jsem z toho nákupu převelikou radost a to nejen až do rána (jasně, narážka na Párala :-)).

Abych nezapomněla, z Prachatic do Prahy vládla v autobusu řidička, která mohla z fleku dělat kapitána na lodi, rázná, určitě by si uměla poradit i se vzpourou, ale i laskavá. Vynadala klukům, že stáli na zastávce za klandrem, což si příště ať už ale nedovolují (co kdyby jí někdo zahučel pod autobus), každému místenkáři sdělila kde najdou své místo (číslování míst je někdy docela náročné vypátrat), na všechny se usmívala, postavu měla jako matka pluku, měla slušivý svetr a košili s modrou kravatou a jela báječně.Bylo na ní vidět, že jí její práce baví a má ji ráda. S tou bych se nebála jet až na Makarskou.

Jako bonus poslala kolovat po autobusu košíček s bonbónama. Však taky podstatnou část jejího plného autobusu tvořili mlaďoši 🙂

A ještě jedna novinka, na stará kolena jsem začala pít pivo, černé, či řezané…

1pivo