Jaké je to vlastně století?

Z různých koutů Šumavy

Ačkoliv mají fotografie jméno Volary, ani jedna fotka není z Volar🙂

 

volary11 003

 

volary11 005

 

volary11 164

 

volary11 034

 

2

 

srpensumava071

 

volary11 166

A něco hezkého na konec

volary11 194

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

24 thoughts on “Jaké je to vlastně století?

  1. O Volary, o Volary, kde jsou me tolary…? Vime to vsichni, ze dolar odvozuje sve jmeno od ceskych tolaru? Ktere zrejme nebyly puvodne ceske, ale z Cech se rozsirily (az za ocean). Dekuju babicce za pekne obrazky. Teda, obrazky neukazuji pekne veci, ale je pekne, ze to neni babicce lhostejne. Protoze tyhle „volary“ skutecne volaji o pomoc. Dennis

      • OK, Bretislave. Musite mi hned zkazit radost. Tuhle krasnou pisen jsem zpival na zakladni skole a to bylo v polovine minuleho stoleti. Tak dobre – puvod dolaru je treba hledat ve Velvarech. Doufam, ze Velvary vypadaji aspon zachovaleji… Nastval jste me, ale uz jsem Vam odpustil. Takovy jsem ja. Hodny na lidi.🙂

        • Omlouvám se, ale ze mne to spontánně vyhrklo, protože na to jsme my, rodáci, a vrstevníky ze sousedních Kralup zvaní „Tvrdovaječníci“, dost hákliví, aby nám někdo sahal na příběh nešťastného pana Jáchyma z Bílé a na Svinčicích, kterého pětkrát vdaná Dorota, vdova po Nápravovi, v naprosté zoufalství ze ztráty bedničky s 996ti kopami míšeňských v dolním šenkhausu uvrhla.
          A když už o těch tvrdovaječnících zmíňka od těch kralupských, vleče se to s námi a s vejci do mostu Karlova už od středověku. Ale pokud o Volary jde, taky bych z dálky pamětnicky si povzdechl – ó, Volary, jak krásně tam bylo a je pořád.
          A ještě Nadě se omlouvám, že tak tady teď tapetuju..

          • Takovéhle tapety mám ráda, tohle není typický blog, tohle je můj pokoj pro návštěvy, které se baví nejen s hostitelkou, ale i mezi sebou🙂

  2. Malebné zříceniny. Některé domky musely být opravdu hezké, svého času. Představuji si je, ještě v dobrém stavu, nalíčené vápnem, čisté a v oknech muškáty…
    Ty domy mají svou historii a stejně pominou. Tak jako všechno…Trochu smutné.
    Ale aspoň zůstanou zachyceny v tvých fotografiích.

  3. Když byly děti malé a viděly podobné zříceninky, volaly: Domeček pro maminku! Dnes už děti jen obracejí oči v sloup, ale mně ta vášeň pro zříceniny zůstala🙂

  4. Mám tyhle na půl rozpadlé ruiny moc ráda, jsou totiž nebývale fotogenické. Líbí se mi, když si začne příroda zase pomalu obsazovat své území, ale je tak hodná, že dokáže žít s tou bouračkou ve společenství. Kdopak v těch domech asi přebýval?

  5. Naprosto souhlasím s Jaruškou, tyhle polorozpadlé domky a usedlosti mají svoje kouzlo a jsou rozhodně fotogeničtější, než nějaká moderní vila. Taky vždycky, když nějaký takový opuštěný dům vidím, říkám si, kdo tam asi někdy bydlel, kam se poděl, jaký měl osud. Ruiny jsou plné příběhů a povzbuzují naši fantazii.

  6. Škoda těch domů. Kdysi byly krásné. Postavené s citem pro přírodu a pro stavbu samu. Ne jako dnešní stavby, které někdy vypadají jak z laciného filmu nabo z hororu. Viz podnikatelské baroko, vily boháčů s věžičkami, satelitní městečka.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s