Svěřte se do rukou svých nejdražších…

 

Ale nejdřív si to pořádně rozmyslete, já jsem si to nerozmyslela ani na chvilku a taky jsem podle toho dopadla.

Jednoho krásného dne jsem si řekla, proč mám tak dobře živit kadeřnice, když na nich přeci jen něco malinko ušetřím. Však za mlada jsem se i sama stříhala. :-). Jenže tehdy nějaký ten zoubek nevadil, všechno srovnala mladá tvářinka, to teď nepřipadá do úvahy, za stříhání jim vydělat dám, za dobré i dobře, ale na co utrácet za barvu šedin? To svede i cvičená opice.

A tak jsem se vydala do obchodu, abych mimo poživatin zakoupila i barvu. Měla jsem štěstí. Právě tam lelkovala paní od Schwarzkopfu, celá rozradostněná, že někoho ulovila kdo jí zpestří den, lapla mě a rozhodla, který odstín budu potřebovat. Jelikož jsem byla vcelku spokojená, technika nanášení barvy byla přesně pro ty cvičené opice, tak jsem si krabičku dala do košíku a ejhle, za to jsem dostala jako dárek ochrannou pláštěnku s emblémem Schwarzkopf.

Na krabičku, kterou jsem položila na stůl zaostřila zrak Karolína a ihned se nabídla, že mi barvu odborně nanese. Na to dím: “Jsi si jistá, že to umíš? Už jsi to někdy dělala?” No, nedělala, ale mám to nakoukaný. Vzpomněla jsem si na svá studentská léta, kdy mně moji kamarádi ochotně dělali rysy, jak jsem od nich opravdu slušně odkoukala techniku popisování bez šablonky a tak jsem svolila.

Moje samozvaná kadeřnice si připravila roztok, podle návodu si měla stříknout pěnu na rukavici, ale ouha, pěna nikde. “Jéééé já tam zapomněla přilejt tu druhou lahvičku.” To to hezky začíná, pomyslela jsem si mlčky a po opravě roztoku jsem si nechala šmidlat, teď už pěnou, po vlasech. “Kadeřnici” to bavilo, však je ještě napůl dítě a ty si rády hrajou právě na ty kadeřnice, škubají hřebenem vlasy všem, co se namanou a bláhově svolí.

Po důkladném nanesení barvy jsem zamžourala po hodinách, připočetla správné minuty pro působení barvy a přemýšlela jsem si po svém. Mrkla jsem do návodu, zaznamenala jsem, že se má po umytí použít kondicionér, přiložený v krabičce a jala jsem jej hledat. Našla jsem ho, ale tuba byla dočista prázdná. A jejejejejeje, odbornice vzala šmahem vše a smíchala to dohromady, nejen barvu a (ustalovač?), ale i ten kondicionér.

A jak jsem dopadla? Smála jsem se jako blázen, hlavně tomu, jak jsem ušetřila. Ten zatrackanej kondicionér nedopustil, aby mi na hlavě barva chytla. A tak stále vypadám jako babča, která na sebe nedbá a chodí s šedivýma odrostama.

Jestlipak bude ještě nákup nové barvy i s dárkem – s pláštěnkou?

kn