Vůně květů mandloní

nemocna-zena-teplomer-pupinky

Artur Mandloň, jako každý večer, přečetl svému částečně zdegenerovanému otci, potomku starého šlechtického rodu, před usnutím, další kapitolu z objemné knihy majetku Mandloňových, sepsanou historikem až do 15. století. Jeho otec, Kristián Mandloň z Mandloňova, si takto cvičil paměť a zároveň denně měnil závěť, co komu z široké rodiny odkáže. Artur věděl, že na něj připadne nejvíc, protože ho papínek viděl nejčastěji, kdežto na jeho vlastní a nevlastní sourozence už taťka pomalu zapomínal. Notes se soupisem potomků Kristián Mandloň již dávno ztratil a z pohledů k narozeninám, které dostával od zapomenutých dětí, si kdysi vyrobil krabičky tak, že pohlednice proděravěl děrovačkou a sešil je mašličkou. V krabičkách pak uchovával kamínky z cest, tedy aby bylo jasno, drahé kamínky.

Kristián Mandloň byl nechutně bohatý a jeho peníze, které se denně množily geometrickou řadou s chutí užíval jeho syn Artur.

Artur znuděně pohlédl na digitální zařízení na stěně, které ukazovalo naskakující číslice, znamenající přírůstky peněz na burze. Přemýšlel, co bude ten večer dělat, aby si zajel na Havaj či na Kubu ho už nebavilo, v Londýně i v Paříži se nudil, nejkrásnější dívky, věšící se mu na krk ho otravovaly, ach Bóže to je ale život bez rukávů, zoufal si.

Seděl u pécéčka a surfoval po netu, aniž by pořádně vnímal na co kouká a najednou se zarazil. Klikl na fotografii, která zachycovala překrásnou tvář dívky, přeukrutně smutnou, ana spíná ruce v prosebné pozici. Byla oděna v prostých, ale čistých šatech bez značky, ani boty neměla značkové, líce jí plály nezdravým plamenem, oči v horečnatém lesku, rty lehce pootevřené byly rubínově červené a lákaly k polibku. Text pod obrázkem informoval, že je dívka na smrt nemocná a bez léku, který stojí  šestkrát sto tisíc, zemře, protože jí jej neproplatí pojišťovna. Žádná pojišťovna, dokonce ani VZP. Tímto prosí šlechetné dárce, aby jí dobří lidé na konto, uvedené v závěru prosby, zaslali potřebnou sumu, aby se mohla uzdravit.

No tedy, taková směšná suma, Artur neváhal a ačkoliv den před tím odmítl zaplatit nedoplatek na telefon ve výši 26,- Kč, o který ho natáhla nejmenovaná telefonní společnost, vydal příkaz k úhradě šestkrát sto tisíců, expres a napsal o tom zprávu na mail, uvedený pod fotem dívky s oduševnělou tváří a pohublou postavou. Však se mi zakulatí, pomyslel si Artur, když si představil, jak ji bude hýčkat a krmit těmi nejúžasnějšími laskominkami, hlavně zajíšenými polívčičkami.

S napětím čekal na dívčinu odpověď a dočkal se. Drahomíra souhlasila se schůzkou u něj doma, ovšem za přítomnosti své matky. Nadšeně souhlasil a těšil se na příští den, na setkání.

Po roce:

Artur Mandloň, jako každý večer, přečetl svému částečně zdegenerovanému otci, potomku starého šlechtického rodu, před usnutím, další kapitolu z objemné knihy majetku Mandloňových, sepsanou historikem až do 15. století.

Jeho otec, Kristián Mandloň z Mandloňova, už denně závěť neměnil, hrál si s plyšovým medvídkem a tekla mu z nosu nudle. Artur stále doufal, že se mu alespoň na chvíli vrátí paměť a papínek posledně přepsanou závěť přepíše v jeho prospěch a proto denně pilně předčítal. Ještě jedna osoba naslouchala hlasu, který vyjmenovával majetky rodu Mandloňů, včetně jejich pestrobarevného popisu, obézní manželka Kristiána Mandloně, Drahomíra Mandloňová, univerzální dědička majetku rodu Mandloňových, vonící drahým parfémem s příměsí vůně květů mandloní.

Po dvou letech: ???

vune

Flora by Gucci Gardenia
Značka GUCCI představuje svou novou, rafinovaně květinovou kolekci vůní, kterou vytvořila na počest jednoho ze svých nejznámějších motivů. Flora by Gucci: Flora Garden Collection je kyticí vůní inspirovanou proslulým květinovým vzorem Flora.
GORGIOUS GARDENIA – nádherná gardénie
Okázalá, bílá květinová: Gucci představuje nejvěrnější podobu ušlechtilého květu gardénie.
HLAVA: brusinky, hruška
SRDCE: bílá gardénie, mandloňové květy
ZÁKLAD: pačuli, akord hnědého cukru

Něžně perlivou předehru brusinek a šťavnaté hrušky střídá vzápětí bohatý akord květů. Luxusní tón gardénie umocňuje krémově hřejivý dotek mandloňových květů posílený o delikátní pačuli a hnědý cukr.

Gorgious Gardenia je oslavou jemnosti prvních květů i omamnosti, když je jimi bohatě obsypán celý keř. Výsledkem je nádherně akord plný ženskosti.

Žena Gorgious Gardenia vyzařuje vášnivou smyslnost, k níž se muži slétají jako včely ke kvetoucímu keři.

Reklamy

Sama se sebou

Onehdy jsem si sedla sama se sebou, daly jsme si kafe a chvíli jsme jen tak bloumaly, než započal dialog. Já vím, není to originální, lidi to dělávají často, tedy ti, kteří na to mají čas a nehoní se dnes a denně za prací, za penězi, za úspěchem…

Ne, nejsem ani schizofrenní, jen jsem se zastavila a podívala se kolem sebe, na sebe a na své počínání. Dala jsem si pár otázek, ne na všechny jsem si dokázala odpovědět a zjistila jsem, že celý život vlastně za mě rozhodovali jiní. Jen málo životních kroků jsem rozhodla sama, téměř vždy jsem musela svá přání korigovat, či měnit, podle jiných. Ani tohle asi není nic mimořádného, pokud člověk žije jako součást rodiny, je to úplně normální.

Tak co vlastně chci, když jsem se ocitla sama se sebou?

Žiju v domě, který jsme si v potu tváři a na úvěr postavili s mužem před 32 lety. Vyrostly zde naše děti a částečně i děti našich dětí. Dům plný od “sklepa” až po střechu. Nikdy bych nevěřila, jak může být prázdný dům, když odejde jen jeden z jeho obyvatelů, když zůstane prázdná jedna židle. Chci zde, v tomto domě zůstat? Chci odejít? Musím odejít?

Na první dvě otázky jsem hledala odpověď do nedávna, neuměla jsem na ně odpovědět. Ta třetí otázka vyplynula z nové situace. Jakoby ta jedna osoba klížila všechny tři rodiny a když odešla, tak se rodiny začaly rozpadat. I ten velký, rozkládací stůl je moc velký, letošní vánoce bude opuštěný celý.

Ano, padlo rozhodnutí, tento dům opustíme, patří k minulému životu, který již není a nikdy nebude. Zmizíme z domu, z ulice, čtvrti, dokonce i z města. Rodiny se rozdělí, aby každá z nich započala nový život. Vzpomněla jsem si na pověst o knížeti Svatoplukovi. Taková blbost, pro situaci, která u nás nastala a která se děje dnes a denně, kdy se rodiny dělí, dokonce se dělí i jedna rodina a časem se třeba i větví, tedy násobí, což je v dnešní době úplně normální.

Tak říkej, Svatopluku, ty můj maturitní osude :-):

Dal si tedy přinésti tři hrubé pruty, a svolav syny své, svázal je a nejstaršímu podal, aby je zlomil. Když tento přelomiti jich nemohl, dal je druhému do ruky, aby svého štěstí zkusil, a když ani tento nic nedokázal, ještě třetímu, který jich také nezlomil. Poté rozvázav pruty, každému ze synů dal po jednom, aby je rozlámali. Když to každý z nich snadno dovedl, učinil jim napomenutí řka: "Vidíte, synové moji, že zůstanete-li spolu v lásce a svornosti, nikdy vás nepřátelé vaši nepřemohou; aniž do zajetí odvedou. Pakli majíce nyní knížectví na tré rozdělené, odpírati budete nejstaršímu bratrovi poslušenství, nejen mezi sebou se budete hubiti, nýbrž podlehnete i nepřátelským sousedům, kteří vaše knížectví vyvrátí a zahubí."

Jsi hrozná, neslyšela jsi nic o tom, že je spíše nenormální, aby se tři rodiny tlačily v jednogeneračním domě, říká mé jedno já. Jojo, má pravdu, to rozumné já, jen to emotivní já se mnou cvičí a dělá ze mě máslo dvojku.

Jedno já se těší do nového života, druhé já hořce pláče. Bóže to je ale bláznivá dvojka – tedy dva v jednom!

psi1

Zvu Vás

Zvu Vás k sobě na BB Lidovky, na fotografie. Nějak mi to přestalo psát, možná to bude tím, že žiju život on-line a méně ten virtuální, nebo zamrzl kohoutek s přívodem nápadů a témat. Je to situace, v létě je člověk venku, na blogování není kdy, na podzim se ukládá k medvědímu spánku, v zimě uložený spí, na jaře je z toho spánku vysílen. Tak kdy?

Odkaz na můj článek na Lidovkách – klik zde

Prémie: Jdeme na Stožeckou kapli a po cestě –

P9210084

P9210081

P9210083

P9210082

P9210082

Na Šumavě je vesnička

Na Šumavě je spousta vesniček, ale tahle, je tak útulná… Tak se koukněte.

volary11 012

sice plivátko, ale rybníček

volary11 014

můstek přes potok, ale kde je ten potok?

volary11 013

Domeček s plotem, na kterém jsou hrníčky, skoro každý jiný. I my jsme své hrníčky věnovali na plot

volary11 024

Detail hrníčkového plotu

volary11 093

Zde vlaje státní vlajka, ale nevypadá to, že by zde sídlil nějaký úřad

volary11 016

To modré autíčko není místní…

volary11 023

Posezení na kameni taky není marné, poseděla jsem…

volary11 015

Tam někde nahoře se pase kráva Máňa, ale nebyla jsem dost investigativní, proto ji zde neuvidíte

volary11 022

Ještě jednou plivátko, obydlí pro vodníčka jen tak malinkého

volary11 0266

Komu asi ta moudrá sova radí? Je dost vysoko.

Fotografováno (já) 4. 7. 2012