Aida a svetry a nesplněný sen

Moje dcera se narodila s láskou k opeře a vážné hudbě vůbec. Ano, věřím, že se s takovou zálibou musí člověk narodit, tato záliba se nedá naučit, nedá se ani předstírat. To je můj názor, vyvraťte mi ho. Vzhledem k tomu, že shlédnout operu znamená zalovit hluboko do kapsy, když chce člověk slušná místa, je tato návštěva na tento žánr opravdu tak jednou dvakrát za rok. Na takový večer je samozřejmé, že se kulturní člověk připraví, oblékne si společenské šaty, boty a hodlá si užít celý večer, se vším všudy. Četla jsem názor, že je to už přežitek, že se do divadla chodí jako do kina a nastojte, asi ano. Nepíši nic nového, když napíšu jak Katka lkala, že se páni dokáží vykoupat, navonět, vzít si košili a kravatu a k tomu ne,  jak by člověk čekal, sako, ale svetr, jak byli někteří pánové viděni. Ani představení nebylo bez výhrad, přišla domů zklamaná. Její závěr vyšel asi takto: Ti co něco umí jsou ve světě, kde je dokáží zaplatit, Ti co jsou kategorie B, zůstávají. Tolik Aida a svetry.

Při této příležitosti vzpomenu svého kulturního života a oblečení. Mívala jsem zvláštní divadelní  a společenské šaty, ale jak bylo tehdy v módě krátkých sukní, tzv. koktejlky. Jedny hodně podobné měla na sobě Jiřina Bohdalová jako „Dáma na kolejích“, takové ty na na široká ramínka, úzké nad kolena. Asi mi slušely, taky proč ne, ale dlouhá róba to nebyla. A na dlouhou róbu jsem hodně stonala. Nikdy se mi nepodařilo vlastnit dlouhé šaty, po kterých jsem moc toužila. Dnes už to nedoženu, je to jen jeden z nesplněných snů, který se už nezrealizuje. Ano, jít tak jednou za princeznu, elegantně přidržovat dlouhou sukni při stoupání, či scházení ze schodů, nechat mužům k nahlédnutí můj štíhlý kotník, slibující neméně sladkou podívanou výše, která zůstane utajena …🙂 Zajímá vůbec někoho taková podívaná, když je ve výloze téměř vše?

Dnes už ne princezna, ale hodně pokročilá královna, bez róby🙂

P.S. Dnes jsem se dívala na ceremoniál vyhlášení Nobelových cen, nebyly tam špatné róby🙂

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

8 thoughts on “Aida a svetry a nesplněný sen

  1. Dlouhé šaty jsem si užila několikrát (svatební – s obručí, která fakt stála za to, jak se vzpírala všemu a všem v dosahu; pohřební, když umřela máma. Nejvíc mi paradoxně utkvěly ty, které nemám, a jen jsem si je vyzkoušela v kabince jednoho second handu – regulérní róba, temně modrá jako nebe těsně před svítáním. Bohužel jsem spěchala na pracovní schůzku a neměla místo v tašce, abych si je koupila. Když jsem šla za dvě hodiny zpět, už tam nebyly. Pořád myslím na tu, která je v nich dnes asi princeznou.

  2. Keď som bola mladá a pekná, chodievala som na abonentné koncerty a do divadla aj opery. Mamina mi na tieto spoločenské udalosti ušila dlhú čiernu sukňu a k nej som mala zopár blúzok na striedanie, takže som bola vždy v inom:-) Len na čaje o piatej som chodila v kratších dĺžkach🙂

  3. Práve som sa vrátila z kina, bola som na Anne Karenine. Tam by si si prišla na svoje, šaty jedny krajšie ako druhé a všetky dlhé.

  4. Ještě mám ve skříni dlouhou černou sukni, kterou jsem si sama ušila a nosila pouze do divadla. Především na opery. Už ji prakticky nevyužívám. Ani nevím, kdy jsem ji naposled oblékla. V poslední době raději čtu. Jo, film Anna Karenina, to byla klasika. Na dojem, který na mně zanechal nezapomenu. Ovšem dnešní provedení divadelních her, to mě neláká. Nevadí mi oblečení. Vadí mi provedení.

  5. Já jsem měla dlouhé šaty až v dospělosti, na plesy. Do tanečních se dlouhé nenosily a do divadla jsem měla také šaty ke kolenům.
    Že klesla kultura odívání do divadla mě moc mrzí. Možná bych svetr připustila do nějakého malého alternativního divadla, ale do kamenného ne.

  6. Já můžu tuhle diagnozu potvrdit pohledem z druhé strany. S láskou k opeře a vážné hudbě jsem se nenarodil a už to nijak nedoženu. Přitom obé vnímám jako respektované a člověka obohacující záležitosti, ale holt jsem k nim nikdy nedorostl.
    A krom toho už ani nemám odpovídající ošacení, abych mohl být přítomný u takové krásy v krásném prostředí, kde se ta krása zvlášt zjevuje. O mém maturitním obleku z poctivé vlny jsem se už před časem zmiňoval a o posledním trýznění se na představení ještě s paní Medřickou taky. Její výkon byl samozřejmě skvělý, ale horko, kravata a límeček košile byly pro mne uzurpátory veškeré pohody. A už bych to nerad zkoušel znova. Taky jsem jednou psal, že bych nemohl sedět kvůli povinnému obleku v parlamentu, a to ani kdybych tam měl mít plat (částku si dosaďte). Divné asi, ale fakt.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s