Doba poplesová

Máme po maturitním plese, vydařil se, dívky byly krásné, chlapci vycídění a v oblecích náramní galáni. Studenti byli šťastní, doširoka se usmívali, buráceli i šveholili a dospělí byli dojati. Tedy někteří, jako samozřejmě já. Dívky měly povětšinou šaty bez ramínek, takže bylo pozorovati, jak se mezi sebou baví a smějí a maně při tom do podpaží povytahují skluzlé topy na nebezpečně nízkou hranici. Tedy nebezpečně… hahahaha, no dobře, nebezpečně proti mravopočestnosti.

Nastal čas obyčejný, všednodenní a u nás, abych se nenudila padá jeden člen po druhém do náručí různým onemocněním. Nejhorší je, když jedna nemocná je z podpalubí a druhá na stožáru, tedy jedna dole a druhá nahoře. Těch schodůůůů, už mě bolí koleno.

S tou spodní lze již hráti hry, ta horní úpí v horečkách a většinou pospává. Aprops hry, hrajeme dámu, člověče nezlob se a karty – prší. Všechno by šlo, ale hádáme se o pravidla. Já jsem se tak zažrala do člověče nezlob se, prožívala jsem to tak, že jsem si ani nevšimla, že mé sokyni jde na sedmý rok. Musela jsem ubrat a jakože jít s jinou svojí figurkou než s tou, kterou bych mohla tu její vyhodit, protože když jsem vyhrála a uviděla ten pokřivenej čumáček, tak mě to vyhrávání přestalo bavit.

Ve hře v dámu zase moje sokyně nechtěla vzít na vědomí, že se dá kamenem skákat několikrát, takže když jsem jí přeskočila dva kameny najednou, tak se rozbrečela, že to nejde. Přemýšlela jsem jak se zachovat. Když jí ustoupím a vrátím hru, tak bude v životě myslet, že si může vše vybrečet, když budu trvat na svém, tedy na pravidlech, posunu ji dále, tedy, Natálku posunu v tom, že pravidla se musí ctít, i když je to pro ni nevýhodné.

A tak nevím, zda jsem udělala správně, když jsme se pro dnešek na další hry vykašlali, protože Natálka popadla šachovnici, shodila z ní figurky na stůl a bylo po legraci Veselý obličej

DSC_8927

Kristýna druhá zprava vedle spolužáka

DSC_89301

Reklamy

Němec útočí

Asi je to tak, zjišťuji, že jsem dříve měla přehled o všech svých možných internetových aktivitách, že jsem si je dokázala nejen založit, ale i o nich vědět, hesla a uživatelská jména jsem uměla zpaměti, ale teď, hanba mluvit.

Někde kdesi v internetovém kosmu běhají má alba fotografií, články, diskuse, příspěvky, taky blogy, natož pak mé registrace k někomu i k čemusi. I když si na některé nakrásně vzpomenu, že by kdesi měly existovat, nevzpomenu si kde, nevím jak se k nim dostat. Mozek je ve stavu offline čím dál tím víc. Jsem z toho všeho nějaká zondaná, možná i vyjevená, jak je možné, že se mi to děje.

Tápu, klikám a někdy zhnuseně opouštím své hledání, beru do rukou svoji dřevěnou tužku, svoji oblíbenou značku Staedtler s gumou na konci a s požitkem si píšu seznam věcí k nakupování, na co nemám zapomenout a dokonce, lidi, když mám telefonovat nějaké vyřizování, i postup, co budu říkat, aby to znělo jasně a zřetelně. Teplé dřevo tužky je hladké a tužka sama lehounká a když je ořezaná, lehce klouže po papíru a já své písmo kroužím jako krasobruslařka na ledě své povinné jízdy.

Papírky se mi zatím neztrácejí, protože je mám bezpečně vedle počítače, nemusím je hledat pod jakýmsi heslem, ale je pravda, že je někdy zapomenu vzít s sebou, když jedeme nakupovat. To pak v krámě jedu s vozíkem, vezmu věci, které potřebuji vždycky, jako třeba pečivo, nebo sýry, ale pak musím usilovně přemýšlet, co mi chybí z drogerie nebo ze stálých zásob.

Jste svědky toho, že jsem začala psát o internetovém kosmu a jsem v krámě, držím se košíku a tápu mezi regály.

A bude hůř, Němec Alzheimer útočí. Je mi z toho smutno, ale nic se s tím nedá dělat, se zlomenou nohou tancovati nelze, se starým mozkem taky ne, ta koordinace tak moc nefunguje.

Dříve lidé zazdívali své vzkazy do zdi, či do podlah, mé vzkazy kdesi putují v internetovém vesmíru. Až tu nebudu a někdo na ně narazí, kdo ví co si řekne.

150910_462032747194804_1875383036_n

A tak, vzhůru číše nad hlavu, ještě pořád si pamatuji to dlouhé číslo pro vstup do banky!

 

obrázek od Sarah Jane Szikora  https://s3-eu-west-1.amazonaws.com/sarahjaneszikora/downloads/Over+the+rainbow.pdf

Braník–jeho obyvatelé

Kopie_-_phot0018

To ještě fungoval přívoz

Kopie_-_phot0020

Fešandy a ty kloboučky!

phot0019

I na výlety se chodilo v elegantním oblečení

phot0025

V plavkách…, která je nejkrásnější?

 

Kopie_-_phot0024

Sladký chlapeček Veselý obličej

phot0017

Dětičky jak malované a to elegantní držení za ručky…

phot0031

Krásný blonďáček…