Proč si vlastně někdy nezpívám?

drdolMyslím si, že si lidi už doma asi nezpívají a když, tak si broukají se zpěvákem v TV, nebo s tím, co jim jde přes dráty do uší a při tom se klinkají do rytmu duc duc duc. Nijak jsem se nad tím nezamýšlela, už dávno jsem vzala současnou dobu na vědomí, na valše se taky už nepere, tak proč by si lidi měli zpívat, když to za ně udělá někdo jiný, hlavně často v angličtině, takže si nemusí ani lámat hlavou se slovy, že bejbi…

Když se to tak vezme, tak jsem kdysi jiná nebyla, jak už jsem ixkrát napsala, ale musím to znovu zopakovat – můj dědeček, hudebník, s hudebním vzděláním, trpěl, ač silně nahluchlý, tak se chytal za hlavu, když jsem pustila na plný pecky rádio a říkal, že se mu klepou uši, což ostatně říkal i v případě, když jsem v dětství nasadila své parádní číslo ze svého repertoiru – ej svitilo slunečko na našů zahrádku. Můj silný hlas se ozýval i přes několik zdí.

Jo, možná se mnou taky začnete počítat na prstech ruky, kolikrát jsem ty historky už zmínila, ale co se dá dělat, i mladé děvuchy stárnou (Kdože je to na obrázku nahoře s tím drdolem? Představte si lidi, to jsem já. Ačkoliv je to k neuvěření, že taková holka někdy existovala…), byť se snaží si mladého ducha udržet.

Nejen děvy, ale i stárnoucí kluci nostalgiční, vzpomínají a jelikož se jim (obojímu pohlaví) nevybavují jiné historky, než ty stále stejné, tak jsou stále na talíři. Když se někdy povede a oni objeví a sdělí historku, kterou ještě nezmínili, tak je okolí příjemně překvapené a říká si, že to s nimi ještě není tak zlé.

Tihle kluci a holky s bolavejma kloubama jsou taky strašně ukecaní. Někde začnou u toho, jak dřív bylo hodně sněhu a skončí u parní turbíny na přehradě, zkrátka, “ztratí se v lese”.

Tak o čem jsem to vlastně začala, než se mi do toho připletl můj milovaný dědeček – jo!, o zpívání. Tuhle mě totiž překvapilo, když jsme z ničehož nic se svým kamarádem začali zpívat prostonárodní písničky, že jsem za a) zapomněla slova, za b), že mi to zvedlo náladu a vůbec, asi se u toho vyplavovaly endorfíny, či co, a za c) sakra proč si vlastně někdy nezpívám?

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

12 thoughts on “Proč si vlastně někdy nezpívám?

  1. Hezký článek… napadá mě, že zapomenutá slova lze nahradit často ještě vypečenější soukromou variantou.🙂 Přiznám se, že stejně jako s ohledem na ostatní populaci neřídím, tak ani nezpívám. Naposled jsem se pokusila zabavit takhle syna, když mu jako malému rostly zuby a plakal. Růst to nijak neurychlilo, zato nám oběma zesílily hlasivky – až neúměrně. A to jsem „dala“ ještě tak Ó, řebíčku a hitovku všech mutujících chlapců – Róžnovskeé hóudiny…🙂

  2. Myslím, že by lidem zpívání velmi pomohlo. Bylo by méně psychických problémů a i těch mezilidských. A to říkám i škarohlídům, co lidem zpívání přímo zakazují(to je skoro zločin)! Vždyť je to jeden z největších relaxů na světě. A opravdu u toho nemusí hrát reprodukovaná hudba vytočená na nejvyšší míru. Vždyť se můžete slyšet jaký máte příjemný hlas. A anglicky, to je na uvážení toho dotyčného v případě, zda je to jeho jazyk mateřský, nebo zda jej dobře ovládá a rozumí.
    Všiml jsem si, že lidí co „neumí zpívat“ je jen malé množství. Ale tato menšina zpívá velmi ráda! Melodii ovšem chytá zejména v alikvotách, prože tak to cítí a tak se zvukově orientují. Proto neříkám rád hudební sluch. I nahluchlý člověk může zpívat čistě. S intenzitou zvuku to přece nemá nic společného. Zavedl bych pro toto pojem hudební cit.
    Další sorta lidí, a těch je v naší době nejvíce, tvrdí že zpívat neumí a tak nezpívají. Opak je pravdou. Buď se stydí, nebo je někdo za to ošklivě v dětství okřikoval, nebo je to nějaká jiná blokáž. Nevím. Asi případ od případu. Ale vím jedno. Když se zapomenou, nebo když si myslí že jsou sami, tak zpívají velice slušně!
    Nó a potom jsou tací, kteří zpívají také slušně či výborně a rádi a třeba ve sborech a na veřejnosti a je to pro ně relax a závislost a…..atd.
    Jen lidi zpívejte, zpívejte, zpívejte!

  3. Zpívání jde od srdce. Buď můžeš vyzpívat radost, nebo žal. Já dřív zpívala hodně, zpívala slabě (slabý hlas) a zpívala ráda. Vřískala jsem písničky při vysávání (tam jsem musela přidat, bo vysavač řval jak tygr), a zpívala jsem si při uklízení nebo i vaření. To ještě před deseti lety… od té doby frekvence mého zpívání značně poklesly (víc starostí, méně radostí), ale sem tam se přistihnu, že si pobrukuju nebo pozpěvuju – naposledy předvčírem, když jsem ostříhávala větve vrbky (a protože jsem stihla jen jednu třetinu, budu zpívat asi ještě dvakrát).
    Jo, a zpívám česky. Anglicky neumím a moje oblíbené nejsou ani tak lidovky, jako folkové…Spirituál kvintet, Brontosauři, a hodně oblíbená Asonance.
    Plus mínus Hop Trop, Janoušek, Plíhal, Nohavica, Nerez a tak….
    Od Spirituálů mám ráda a zpívám si písničky z alba Šibeničky, to jsou takové upravené lidové, a upravené lidové mám i od Minnesengerů, to už je staršího data, ale moc hezké.
    Jinak bych se připojila k Otovi – zpívej, zpívejme, zpívejte!

  4. Milá Vendy, projdu si tvůj seznam, něco znám, ale něco je pro mě novinka, měj se hezky, jak budu moct, tak tě navštívím, moc mi to nejde, protože někdy čas ty rány moc nehojí.

    • Až budeš chtít, stav se. Ráda fotíš, jestli tě baví i upravovat fotky, mám teď aktualizovaný článek o fotkách a úpravách.
      Čas je relativní, někdo se otřepe rychle, někdo nemůže zapomenout měsíce, a další ani roky. A ani neříkám, zapomeň. Proč bys měla zapomenout? Já ti rozumím, Nadi…
      Ale ty písničky si zkus aspoň naposlouchat, když už ne zpívat. Některé jsou smutné, jiné rychlejší, rozverné, dá se vybrat.
      Tipuji, že je pro tebe neznámá Asonance, pletu se?

  5. My sme v škole na každej hodine hudobnej výchovy spievali. Moje deti už len počúvali pesničky z magnetofónu. My sme spievali v autobuse, ktorým sme išli na školský výlet. Moje deti pozerali v autobuse videá. Spievali sme na brigáde počas krájania marhúľ v n.p. Slovlik aj v krčmách pri zapíjaní skúšok. Moje deti majú mp3 prehrávače, mobily ap. a už nesôievajú…

  6. Tuhle jsem si chtěla zpívat v autě a zjistila jsem, že to nejde. Prostě ze sebe nedostanu tu správnou tóninu. Katastrofa. A přitom jsem si před lety zpívávala ráda a často …. To je asi to vysychání … A taky najednou neumím pískat … Kam tyhle dovednosti mizí?

  7. Zpívám si i když mě je zle. Dost to v takových chvílích pomáhá. Ale ostatní si myslí kvůli tomu, že jsem stále veselý a v pohodě. Marně jim vysvětluji, že si zpívám „za každého počasí“.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s