Les

Les je pro mě účinná terapie, která mi nahrazuje všechny psychology a psychiatry, vč. všech tzv. léčitelů. Letos jsem měla štěstí, že jsem zahlédla i zadky jelenů, nebo srn, nevím, na dálku jsem to nerozeznala, ale i tak jsem měla úžasný zážitek z hnědých hýždí prchajících mi v dáli přes cestu. V lese, mimo nás, nebylo člověčiny,  ptáci pěli, až se hory zelenaly a lesní chrám dával tušit, že tam někde bude možná i vlk, medvěd, divoké prase, či alespoň zajíc a liška. O čem jsme bezpečně věděli, byl hmyz, který byl nejen vidět, ale občas i pocítěn na vlastní kůži. Jinak lahodné ticho, stromy na nás majestátně shlížely s převahou pamětníků, daleko starších než my, ty mrňavé postavičky u jejich kotníků.

Lese, díky za lék pro moji nemocnou dušičku.

P4190013

Až na vrcholky hor…

P4190015

Dole stáří, nahoře mládí…

P4190017

Vstup jen pro ptáky…

P4190018

Ta chaloupka je perníková, baba nebyla doma…

P4190020

Vůbec nevím k čemu je tato “stavba”

P4190010

Pomněnečky jsou tak skromné, že se nechaly přebít trávou, nebo možná fotografka neumí…

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

8 thoughts on “Les

  1. Krásné. Všechno. I ty pomněnky v trávě. Les prožívám podobně. Mám to štěstí, že se na les dívám z okna. Vycházky, co nemám pejska, jsou již méně časté. Stále mi chybí. Stále vzpomínám…

  2. Já jsem dítě lesní. Celé dětství a mládí na hájence urpostřed lesů. Bylo by to na román nebo aspoň na pár povídek, co jsme zažili. A nejen v lese, ale i u rybníka, v písáku, na staré pile … Les je pro mě ta nejkrásnější a nejhlubší vzpomínka, samozřejmě kromě zážitků s lidmi. Všude předesílám, že jsem tím pádem navždy zelená …

  3. Vzneseni parohaci, ladne srnky hnedych hyzdi prchajici prede mnou, povedeni ptaci ruznobarevneho peri, lstivi vlci, vsezravi medvedi, divoka prasata, zajic’ci, lisaci, doterny hmyz – prepestrou skalu tvoru mi nabizi priroda velkeho mesta. Ani do zoo ani do parku nemusim. Vsude jsou. Jen ty pomnenky, ta atmosfera majestatnych stromu a uklidnujici zelene s cistym vzduchem uz tu neni. Az umru, necham rozsypat svuj popel na pasece u lesa. Treba nade mnou vyrostou pomnenky. Treba me bude nejaka srnka zrat…

  4. Krásné fotky. Zeleň, stromy, voňavej vzduch, cvrkot ptactva a sem tam mizející prdelka nějakého jelena nebo srnky… .-)
    Les je balzám, máš pravdu.

  5. Miluju les, úplně nejradši nějaký kout u říčky (holt jsem ta Polabanka a voda je pro mě důležitá) a daleko od cyklostezek (jak to mám s cyklistikou jsem psala u sebe, můžete mrknout na http://zitjak.wordpress.com/2013/06/24/jak-jsem-stale-jeste-nepropadla-cyklistice/… jezdit na kole po lese, Ok, ale jen kousek, sesednout a kochat se :-)) Se stromy nemluvím.. asi spíš vyhledávám to ticho, klid, bez spěchu. Chápu svého manžela-velkého trampa- že tam tráví tolik času.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s