Zvyk je železná košile

Mám několik železných košil, které časem zrezaví a odejdou do zapomenutí, ale některé se drží.

Momentálně jsem zjistila, že mám jednu železnou nejčerstvější a to, že když mi zahlásily PC noviny, že jsou 2 odpoledne, tak jsem si řekla: ÚÚÚž? Za chvíli přijede Katka z práce, o 1/2 4. jako na koni. Vzápětí se mi spojily unavené drátky, aby mi sdělily, že to tedy ne, neb ode dneška se sluní u moře. Ale vzpomeňte si, když máte na sobě železnou košili…

Trochu postarší železná košile mi na těle zatím sedí dost pevně, takže když jdu v noci “povinně” na záchod, tak nesvítím a našlapuji opatrně, abych za jedno nešlápla na psa, za druhé, abych jí (psa) nevzbudila, hned by se hnala ven a za třetí, aby nezačala nadávat (tedy ňafat). Zrovna tak čekám, kdy mi zuřivě, až se klepe dům, ohlásí pošťačku a taky pomalu posouvám židli na které sedím, abych na ní (na psa) nenajela. Zkrátka po domě se stále pohybuji “opatrně”, ačkoliv už nemusím…

Snad nejhorší je, když se cosi přemístí, co bylo na místě leta. Místo na hodiny pohlédnu na zeď a to pokaždý a možná už i leta, pro kabát si chodím zásadně do předsíně, ačkoliv jej po novu mám ve skříni před předsíní. A takto bych mohla pokračovat i směrem do PC na harddisk Veselý obličej

Některé košile se člověka drží jako…  (no však to znáte), některé zaplaťbůh, nebo naopak bohužel, časem zmizí.

Železné košile nás neopouštějí, jen se mění – no alespoň tak, bez nich bych byla úplně bezprizorná, třeba bez železné košile, která mě honí na čištění zubů, snad mi ještě pár let vydrží Veselý obličej

carodejnice 

Zvyk – železná košile – 30. dubna

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

5 thoughts on “Zvyk je železná košile

  1. Uz dobrych sedesat let neverim, i tak si pokazde pred spanim opakuji: …chleb nas vezdejsi dej nam dnes a odpust nam nase hrichy, jakoz i my odpoustime nasim vinikum a neuved nas v pokuseni, ale zbav nas (nase srdce) od vseho zleho… Holt, zvyk je zelezna kosile. A neni to sako…

  2. Některé zvyky už opouštím, protože lidé ani další tvorové tu nejsou. Ale když byl Baski (a samozřejmě i mamka), tak když jsem se vracela z práce, ona mi šla otvírat dveře a pouštěla Baskiho ven, ten mi běžel těch pár metrů naproti, přivítat mě. Dokonce se naučil, že chvíli předtím už seděl u dveří a když jsem náhodou přijela o autobus později, byl z toho dost vytočený. Takže železnou košili zvyků dokázaly navléct i zvířátka.
    Co mi chybí za zvyk, když jsem odcházela, moje mamka vždycky stála ve dveřích a mávala mi. Takový malý denní rituál…

  3. P.S. takže se nedivím, že některé věci máš tak zažité, že je nedovedeš zrušit jen proto, že některé věci se změnily a některé živé bytůstky nás opustily. Je vidět, že tvůj pejsek je pořád s tebou.

  4. Pro Vendy. Znate ten pribeh japonskeho psa, ktery devet let po smrti sveho pana den co den prichazel k mistnimu nadrazi privitat sveho pana. Sousedi ho zivili, az do chvile, kdy uz cekat nemohl. Amici z toho udelali s Geerem film. Nazvali bychom to zvykem, nebo to byla psi vernost? Muze clovek svuj osud zredukovat na nekolik dennich ritualu? Je-li smyslem psiho zivota cekani na pana, da se to srovnat se smyslem lidskeho zivota, ktery trva temer desetkrat dele?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s