Ví malé děti, že kradou?

Minimálně by jim to měl někdo vysvětlit, jen nevím jak. Ale popořádku.

Dojely jsme s naší prvňačkou Natálkou do jednoho městečka na týdenní, prázdninový pobyt. Jako první akci jsme šly koupit čelenku do Natálčiných vlasů, protože ta její se rozlomila, dlouhý vlas jí zakrýval půl obličeje a vlasy se máchaly v polévce.

Vracely jsme se přes bezvadné hřiště, které bylo hned u domu, kde jsme dlely. Hned se k nám přihnala blonďatá dívenka, která mohla být okamžitě přijata k průzkumníkům, či výslechovému komandu. Poslední otázka po těch, kde bydlíme, jak se jmenuje Natálka, do které chodí třídy, u koho jsme, atd. byla – dáte mi bonbony?

Tak začalo “kamarádství” místních dětí s Natálkou. Hřiště bylo bezvadné, tráva hustá jako koberec, houpačky, skluzavka, kolotoč, lavičky, děti mnohobarevné a hravé.

Bylo mi divné, že si holčičky nenosí na hřiště své hračky, jako jsme to dělaly svého času my. Kufříčky s panenkami, kočárky, balony, skákadla nebo-li švihadla, atd. Brzy mi bylo jasné proč. Natálka si na hřiště přinesla pár svých hraček a “domů” se vrátila bez nich. Jistá holčička si je prý půjčila a nechtěla jí je vrátit. Tu holčičku jsme již na hřišti neviděly. Ještě jednou si přinesla na hřiště Natálka, tentokrát své časopisy. Přišla bez nich. Prý si je půjčila jiná holčička.

Už jsem to musela řešit.  Do dětí jsem se nemíchala. Vysvětlila jsem Natálce, že si ven žádné hračky brát nemůže, jako to dělají ostatní děti, které si také nic na hřiště nenosí a ty časopisy, že měla stejně přečtené. Odcizené hračky jsem nekomentovala.

Ještě párkrát byla snaha ostatních dětí, aby si Natálka cosi přinesla ven, ale to jsem už nedovolila.

Děti neví, že když něco odcizí, co se jim líbí, že jsou vlastně zloději, i když by jim to doma měli vysvětlit. Jenže jak? Dítě řekne doma – ona (on) mi to dal, dala a je vymalováno.

Nakonec o co jde? Taková prkoť, jako jsou hračky, co byste paní chtěla, děti jsou děti.

Jak jsme to tenkrát dělaly my, děti, když jsme si tenkrát hračky navzájem nekradly?

natal