Stárnu? Ne už jsem stará…

– Do autobusu či tramvaje, pokud nemají nízký nástup, lezu těžce, ještě hůř když vystupuju.

– Lidi mě pouštějí v MHD sednout jen mě zmerčí jak se hrabu po schodech

– Než se rozejdu, skřípu zubama, jak překonávám bolest v kloubech

– Do schodů a ze schodů se bez zábradlí neobejdu.

– Vždycky jsem držela krok  s novinkama v elektronice. Dnes už vidím, že to nejde. Dotykový mobil jsem prodala a ještě ráda se vrátila k tlačítkové Nokii, ale s dobrým vybavením (opět dual sim). SMS jsem nebyla schopná naťukat  skoro ani jedno slovo dobře .

– Na procházky a na výlety jedině s trekingovými holemi

– Šaty do divadla musí mít rukávy, výstřih tak akorát a délku nejméně pod kolena a musí být černé, spíše nenápadné (stahovací body samozřejmě)

– Boty jedině na nízkém podpatku

– Fujtajbl hnědé fleky na rukách

– V zimě něco na hlavě, raději už i na podzim

– Spím po “o”

– Opakuji se, takže děti i vnučky si už ukazují na prstech kolikrát to slyšely

Mno, našlo by se toho víc.

Jen jedno je mi divný, jak je to možný, že si pořád připadám mladě?

Obrázek z Facebooku