Psychiatr do každé rodiny!

Vyslechla jsem přednášku o vlivu pohybu hladiny serotoninu na lidskou psychiku. Hladina stoupá a klesá podle čeho chemicky, to nevím, ale určitě mají na její pohyb vliv vjemy, které působí na člověka, tedy emoce, prožitky. V mém pojednání nehledejte probůh nějaké pravdy, nebo odbornosti, je to strašně složité, to jen já musím do kdečeho dloubat a ptát se, zkoumat a vůbec.

Pokud se hladina serontoninu pohybuje oběma směry, jedná se o nemoc s názvem maniodeprese. Když serontoniny vyběhnou nahoru, člověk je plný života a to někdy až přespříliš, tedy manio, pokud běží směrem dolů, je to deprese různých stupňů až po sebevraždu. Není to žádná legrace, legraci si z toho nedělám ani já.

Vyslechla jsem, že obzvláště staří lidé trpí depresemi, že jim hladina serontoninu klesá i na základě úbytku hormonů, zkrátka co geront, to depresista. Soubor vnějších vlivů, které točí s myslí geronta, není vůbec zanedbatelný a k postižené chemii těla přidává velkou dávku spouštěče  deprese. Nejedná se o blbou náladu, se kterou někdy vstáváme, ale je stav mysli na základě chemie v těle.

Vyrovnat se s pocitem stárnutí, se ztrátou partnera, popřípadě dětí, změny bydlení, s nemocemi, se sníženou pohyblivostí, s osamělostí, se ztrátou společenské prestiže apod., to všechno souvisí s hladinu serontoninu v těle. I když se geront snaží se vší tou stařeckou kalamitou vyrovnat, těší se z pohledu na přírodu, sluníčko a zobe čokoládu, hladinu serontoninu prý bez antidepresiv nezvládne. Tato porucha je prý nevratná. Tak a teď co včil?

Nastupuje psychiatr, aby nám gerontům ulehčil život, abychom se radovali třeba i z toho, že jsme ráno vůbec vstali z postele, dodá ty patřičné pilule, po kterých bude život snadnější, přátelštější.

Jsou geronti, kteří si ale šlapou po štěstí a návštěvu specializovaného lékaře odmítají. A tu je jim sdělen pádný důvod pro uposlechnutí rady k jeho návštěvě, že se zlomenou nohou jdete také k lékaři, že se nesnažíte to rozchodit sami, že se kardiak bez pomoci lékaře určitě neuzdraví, nebo alespoň se jeho zdravotní stav nezlepší.

Tak to všechno až pocaď chápu. Jenže, nemůžu si pomoct, ale zrovna tak, jako těhotenství není nemoc, kdy se nám kdejaká hladina kdečeho v těle mění, nebo v pubertě, kdy to s člověkem mává ode zdi ke zdi a tělo vyvádí jak pominuté, tak i stáří je přirozený jev, kdy nám ubývá kde co, jako třeba vlasy, voda v těle a naopak přibývá taky kde co, jako třeba vrásky, sádlo v těle, tak zrovna tak prožíváme i zvýšený citový vjem, jsme daleko více zranitelní, takže se někdy bráníme nepřiměřeně a z toho jsou pak ty věčné problémy mezi starými a mladými.

Taky častěji pláčeme, litujeme se a mnohdy nás nebaví být mezi živými, což je ale strašný nevděk k dětem a přátelům, nakonec i k sobě samému. Ani domácí práce nás nebaví, vč. vaření, a i když se snažíme se s tím novým životem sžít, jde nám to pomalu, kór v té překotné době, která kolem nás pádí a my jí už nestačíme, mnohdy nerozumíme. Tak se na tu dobu zlobíme, myslíme si, že ta naše, za našeho mládí byla mnohem lepší a ta dnešní generace je hrozná…

Naši předci říkali, vyplakej se, to pomůže, čas vše zhojí, zase bude dobře…

Dnes nám říkají, neplač, vezmi pilule a zase bude dobře.

Tak nevím, s psychiatrem, nebo bez psychiatra?

zdravi

 

Wikipedie: Serotonin (5-hydroxytryptamin, zkráceně 5-HT), je biologicky aktivní látka obsažená v krevních destičkách, v buňkách gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému. V čistém stavu je to bílá amorfní nebo krystalická látka. Obzvláštní význam má jakoneurotransmiter (přenašeč nervových vzruchů), neboť ovlivňuje serotoninergní systém, tvořený soustavou neuronů v prodloužené míše, mostu,středním mozku a mezimozku. Tento systém si udržuje za normálního stavu optimální hladinu serotoninu vlastní syntézou z jeho biochemických prekurzorů (viz dále). Neurony se serotoninovými receptory se vyskytují také v limbickém systému a v některých částech mozkové kůry. V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů, které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení přenosu nervových vzruchů, způsobuje tak změny nálady, celkovou depresi, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu. Některé serotoninové receptory se mohou stát příčinou vzniku migrény, jiné ji naopak potlačují. Změny v jeho metabolismu mohou být odpovědné i za určité psychické poruchy; mj. mohou vyvolávat maniodepresivní psychózu, chorobnou úzkost aj.

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

30 thoughts on “Psychiatr do každé rodiny!

  1. Zkusila jsem oboje. Pomohlo zalíst vybrečet se. Pilule nikoli. I psychiatr byl spíš ouřada a výdejce recepisů.

  2. Těžko říct, není odpověď třeba dána tím, jestli je to opravdu deprese deprese, nebo jen blbá nálada? Jaké procento seniorů trpí tou opravdu chemicky danou depresí?
    Pak jsou tu taky ty různé alternativy, které tvrdí, že zatímco lékaři říkali, že neexistuje lék, tak oni se uzdravili. To je ale otázka, jak moc je to pravda… Já s tím osobní zkušenost nemám.

    • Jsem zvědavý, jak to zacvičí se mnou, pokud se tedy stáří dožiju. Nevím, myslím si osobně, že pokud je to jen trochu možné, věcem se má spíš nechat volný průběh. Ale pokud někomu pilule pomáhají, proč ne? Proč by mělo na každého zabírat to samé?🙂

  3. Není to snadné rozhodnutí, ale osobně se přikláním k názoru čerfa – nebo přesněji – pokud to je možné, tak bez psychiatra. Mít kamaráda nebo kamarádku. Pobrečet si, zasmát se. Svěřit se pánubohu, pomodlit se…

  4. Díky za vaše výborné komentáře, já bych to hnala přes přírodu, ale jsou lidi, kteří nutí ty pilule… co já vím, v poslední době je to nějak zašmodrchaný

    • Procházky a výlety někde pochytily takový rozum, že není špatné počasí, jen nevhodné oblečení… Nicméně, teď samy nějak lenoší, koukají na povzbudivé filmy a snaží se necpat se příliš velkým množstvím čokolády.

  5. To máš ako so substitučnou hormonálnou liečbou v prechode a po ňom. Tiež si myslím, že ak to tak zariadila príroda, asi vie, čo robí a je zbytočné do seba pchať nejaké hormóny. Aj tak to asi vymysleli farmaceutické koncerny, aby mali z čoho žiť. Ale ak to niekomu urobí dobre, nech si tie lieky dá, je to jeho život a jeho peniaze.

  6. Preckat podzim v brlohu s medvedem taky neni spatny. Ono to fyziologicky nepriznive stari zacina krizi stredniho veku. Kdo ji nezvladl aspon na -3, a byvaji to prevazne muzi, ten pak byva starim zaskocen a rozcarovan. Snazim se s nedostatkem sratoninu vyrovnat tim, ze si rikam – dospele deti jsou ke mne zdvorile, vnoucta me maji rada, nikomu nic nedluzim (krome lasky a dobrych skutku, kterezto dluhy nepretrzite splacim), takze se ted muzu radovat z toho, co si jeste muzu doprat. Klouby mi slouzi, chodim tedy ven, zazivaci probleny nemam, stridme si pochutnavam na dostupnych dobrotach, jeste napocitam do deviti, tak zapasim se sudoku, jeste trochu vidim a take trochu rozumim psanemu textu, tedy lustim krizovky a ctu stare zname autory. Necekam, ze po podzimu nekdy prijde rovnou jaro. Az to se mnou sekne, budu pripraven na zimni spanek… (Vlastne kecam, nikdo, ani ja, nejsme pripraveni.) A k tem gerontum. Z ust zraleho cloveka to zni jako rostacka sebeironije. Vzpominam na boje proti starickemu slovu „prestarli“. Kazda doba si prinasi sve znaky. Dnes vidime, ze prichazi nase doba. Era gerontu😦 !!!

  7. Pohyb doporučuji, skvělé jsou možnosti klubů, kde si starší člověk může najít svou parketu- v Praze se mi líbí možnosti na 1 a 8, kde jsou i lektoři z řad seniorů, dobrovolníků. Učí kde co, od tanců k jazykům. Serotonin se dá nahrabat, často ve společnosti ostatních, když ne u rodiny. Hlavu vzhůru!😀 Umět se těšit z maličkostí umíte, tak už jen ten zbytek.😉

  8. Witch, máte pravdu, ale pomáhá to určitě jen na mizerné nálady, ne na „hormonální, či jinou změnu, kdy se to jmenuje deprese. Dnes se deprese, depka říká i blbé náladě. Určitě to ale může být podpůrný prostředek na žití s tím onemocněním.
    Dennisi, moc hezké, je to fajn řídit si ta život, já jsem si myslela, že to zvládnu taky, ale…
    Blanko, svatá pravda, farmaceuti jsou hned na prvním místě.
    Proč jsem vlastně psala, nějak se mi nedaří vyrovnat se s tou životní ztrátou, ačkoliv mám veškeré podmínky, abych mohla. Tu přednášku jsem vyslechla u paní psycholožky, která mě štandopéde žene na psychiatrii, no a tam se mi nechce…

  9. Hodně mi pomohlo, když odešel hodně blízký člověk, donutit se přijmout myšlenku, že se musel přestěhovat. Že je to daleko a nemohu se za ním rozjet. Navíc tam drze soustavně stávkují pošťáci a neznají tam ještě internet, tak spolu nemůžeme komunikovat ani na dálku. Je to berlička. Vím. Je to už skoro patnáct let a stále mi chybí. Dodnes se mi stává, když jedu směrem, kde bydlel, že se těším, jak mi vyběhne v ústrety a neobratně bude vařit vítací kafe, je to jak facka, to uvědomění si, že nevyběhne, protože se musel ODSTĚHOVAT.
    Vím, že je mrtvý, že je zpopelněn, probrečela jsem pohřeb, vyzvedávala urnu. Jen jsem ještě nedospěla k uvědomění si definitivna.
    Asi budu působit jako chovanec psychiatrické kliniky na útěku, ale věci, které jsme zdědila po babičkách a které běžně používám, ke mně občas mluví, tak jak mluvily babičky. S tou „pražskou“ jsem při háčkování jejím háčkem něčeho z jejího vzorníku, nebo jen otevřením jejího šicího prádelníku jsem probrala celkem dost svých problémů a našly jsme spolu řešení. Bezmála čtvrt století po jejím odchodu….
    Jsou ztráty, které nepřebolí nikdy. Zhulené psychofarmaky se můžeme lépe tvářit, že je nám to vlastně fuk.

    • Oldwomen, na to se těžko odpovídá, je to vlastně pud sebezáchovy, který jste zvolila. Jinak, tahle věta je přesná: ,“Zhulené psychofarmaky se můžeme lépe tvářit, že je nám to vlastně fuk“.

    • Myslím, že je to dobrý způsob, jak se srovnat se skutečností. I když víme, jaká je opravdová skutečnost, toto nám pomáhá se přes ni přenést. A ponechat si některé věci po nám blízkých osobách mi připadá přijatelnější, než šmahem všechno vyhodit. Není to jen symbol, jsou to věci, které používali, které měli rádi, je to paměťová stopa.

  10. Smíření. To jediné slovo je schopno vyřešit vše. Smíření a odpuštění si. Když si nedovedu odpustit sama, poprosím Boha, aby mi odpustil, a mrtvého potěšil. Pak si koupím čokoládku, kterou mi vždy kupoval, a řeknu: To mám od tebe. Já vím… A zamávám mu do nebíčka.

  11. Za pár týdnů to bude 15 let, kdy mi zemřel manžel. První roky jsem plakala. Klekla u postele, zabořila hlavu do polštáře a řvala: Proč, proč, proč… Dnes pouze konstatuji, že by to mohlo být jiné.
    Kamarádce zemřel manžel o několik let později. Nechtěla bez něj žít. Říkala jsem jí, že čas všechno zahojí. Už několik let se scházíme vždy v neděli odpoledne u kávy. Naprosto pohodově. Žádný smutek. A vzpomínky? Jen ty nejkrásnější.

  12. Každý musí vědět,jestli situaci ještě zvládá a když ne,určitě mu někdo napoví.Nebránila bych se lékům,ale opatrně.Najít si dobrého lékaře,kterému záleží na pacientovi.

  13. Zase jsem byla na kávičce. Doplním. Tato kamarádka se léčila u psychiatra. Sama to nezvládla. Ale už je v pohodě.

  14. Já bych řekla, vyplakej se – a vem si prášek.
    Taky jsem měla problémy s poklesem serotoninu a psychiku ne na nule, ale mínus nekonečno. Vzdala jsem to a zašla k doktorovi. Také k odborníkovi (na psychiatrii). Napsala mi prášky, které prý nejsou návykové. Kupodivu, pomohly mi, zklidnily mě. Nepůsobily spavě. Jen jsem se mohla víc soustředit (měla jsem problémy v práci, dělala jsem chyby). Nevím, jestli to bylo skutečně účinné nebo placebo, ale srovnala jsem se aspoň natolik, že jsem stresy lépe zvládala. Po roce jsem prášky sama vysadila. Bez problémů.
    Tohle si asi musíš rozhodnout sama, Nadi, ale myslím, že bys to mohla zkusit. Aspoń pro překlenovací období.

  15. P.S. a nemyslím si, že ty prášky jsou na furt. Jen si zkus požádat o něco, co není návykové.
    Některé věci totiž sami nezvládnem, ani prací, která, jak známo, je nejlepší lék.

  16. …tak včil nevím jestli jsem geront nebo geroj…mám jediné štěstí,že pár km ode mne je blázinec a ředitel této mocnosti je z doby mladší můj známý,protože jsem tam chodíval kdysi pro znalecké posudky.Ale po tom,co jsem tam viděl,tak hlásím,že tudy cesta pro mne nevede.Piluky nemiluji,přesto,že jsem geront.Tak leda LENTILKY.Ale vím jak na to…nebýt sám,mít pár dobrých přátel a dívat se na svět positivně…začíná to tím,že se ránu usměju na toho chlapa co se na mne dívá ze zrcadla.Celý den chodím zpřímá a usmívám se na toho,koho při setkání zdravím“dobrý den“.A že nemáte pár přátel??? nevadí zajděte na dětské hřiště či pískoviště,sednite si a radujte se ze života spolu s mladými…je to zcela normální.

  17. Nechala jsem se nachytat („serontonin“). Přečetla jsem jen prvních pár řádků a hned jsem spěchala hodit odkaz na tento článek k sobě na blog. Nadepsala jsem ho GERONT A SERONTONIN, i když se mi ten „sero…“ nezdál být správně. Až teď jsem si to našla a opravila. Nechcu prudit, uvádím to jenom jako poznámku pod čarou. Jinak – přečtu si celý článek AŽ ZÍTRA. Je zajímavý, jak vysvětluje chemii a nálady. Něco na tom bude🙂

  18. 10. rijna 2013 jsem se zabyval myslenkou, jak travit zimu v nore s medvedem. Dnes na Tri krale 2014 konstatuju, ze je ze mne plactivy starik, ktereho dojima kazda vzpominka, kazda malickost z minulosti. A ze se jich kolem mne hromadi spousty. Nerekl bych, ze trpim depresemi. Tedy pokud jsem pochopil definici deprese. Ale muj smutek dosahuje zalostnych mezi. Kdybych mel bipolarni poruchu, to bych si vejskal pred prichodem kazde maniakalni hyperaktivity. Ale nic! Zachvaty nadseni, pozitkarstvi, chute hazardovat, byt stredem pozornosti ve spolecnosti na mne nalezou. Vzpominky nasich dospelych deti mi zarezavaji dalsi jizvy do srdce z rodicovskych selhani. Nevkusna sentimentalita, kverulantske hnidopys’stvi, bezbreha sebelirost – to jsou chvile meho bezutesneho stari. Soucit me popuzuje, dobre rady me vztekaji… Nejen plactivy, ale navic jeste nerudny starik se ze mne stava. Vlastne uz jsem. Trapi me otazka, zda mi chybi serontonin nebo seretonin. Motam se v bludnem kruhu. Typicky cesky geront! Nic mi neni dobre, nikdo na mne neni mily. Neumim si predstavit psychiatra, ktery by mi z meho stareckeho smutku pomohl zvednout naladu. Snad jedine jeste vic zapskly, pesimisticky a ufnukany starik, nez jsem ja!🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s