Není pytel jako pytel

Jestli existuje nějaký bůh, nechť mě chrání před vakuovými pytli.

Dnes jsem si přečetla výhodnou nabídku, která mě vyděsila, http://amplion.centrum.cz/29867-sada-sesti-vakuovych-pytlu-s-63-slevou?utm_content=29867-sada-vakuovych-pytlu&utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_campaign=A&utm_term=position-13

Za tak malý peníz dokonce 6 těch pytlů, do kterých bych mohla nacpat vše co je hadrové.

Proč mě ten úžasný kup vyděsil? Představila jsem si, že bych jej využila a místo, abych ty hadrotiny vyhodila, vysála bych je do těch pytlů a uskladnila kdesi v domě, či bytě na dobu, co kdyby bylo  o oblečení nouze, nebo co kdybych je chtěla ještě někdy nosit, nebo co kdybych zhubla a zaneřádila si s tím bydlení… Vzpomněla jsem si na jistou osobu, která ještě 20 let po II. celostátní spartakiádě nosila na doma spartakiádní tričko, ne tak tohle není můj případ…Veselý obličej.

Na druhou stranu, existuje ještě dnes nějaký textilní kousek, který byl vyroben z přírodního materiálu na věčné časy, jako jupka či suknice Babičky Boženy Němcové, jak se s nimi babička chlubila?

Mám doma kožich, nikdo ho nechce, je demode a já se do něj nevejdu, i když by mi demode nevadilo. Je to velurák a je mi líto ho vyhodit, natož uzavřít ho do vysátého pytle. Neznám bezdomovkyni, které by se hodil a tomu kožichu bych další život dopřála. Asi si bezdomovkyně můj článek nepřečte, pochybuji, že by měla kdesi počítač, nebo chodila do počítačové kavárny a navíc! ČETLA MOJE ČLÁNKY Veselý obličej.

Do kontejneru ho dát nechci, co kdyby ho někdo zobchodoval, a to bych mu nepřála, žádný prachy, je to kožich davajka…

P9230001

Chudák, nemá ani na trenky, ale můj velurák by mu nebyl…

Chytrá podprsenka a sloní školka

na první pohled spolu nesouvisí, uvidíme, jestli se k tomu doberu, či ne.

podprsenka_ruce

Na Aktuálně.cz jsem se dozvěděla převratnou novinu, že stačí sobě zakoupiti chytrou podprsenku s čidlem, která zaznamená můj stres, čímž dostanu chuť k jídlu a aby mi zabránila, že po jídle sáhnu, přijde mi zpráva na mobil. Prý se to osvědčilo, ale já jsem asi pořádně nepochopila funkci, protože na mě by to byl čajíček. Než by mi přišla zpráva, už bych polykala cosi. Chápala bych, kdyby čidlo zabudované v podprsence dalo do pohybu airbag, který by se z podprsenky vymrštil a zalepil mi pusu.

Senzory nás budou upozorňovat kdy se máme mýt a když to v danou hodinu neprovedeme spustí se poplašné zařízení u sociálky, ta si ihned namaluje černý puntík a až jich bude dost, napaří nám pokutu. Taktéž při čištění zubů, v případě nepravidelné stolice a emočních výbuchů.

Senzor umístěný v našem těle porovná naši váhu a při sáhnutí v obchodě po čokoládě vypustí elektrický výboj, který uchopenou čokoládu vrátí do regálu…

Tak a teď už honem oslí můstek, tedy spíše sloní. Je zdravé, dívat se na televizi? (mno, můstek nic moc Veselý obličej)

Rashmi- Zoo- Slon

Minulou sobotu jsem se úplnou náhodou dívala v poledne na ČT2 a udělala jsem moc dobře. Chytla jsem 1. část Království divočiny, – Deník sloní rodiny. Byly nám představeni malí, opuštění sloníci, které zachraňují lidi a umísťují je do sloní školky, kde je za pomoci mladé slonice vychovávají do doby, než je vypustí zpět do divočiny. Ani jsem u toho nedýchala. Opuštění sloníci jsou jak malé děti, tulí se, mazlí se, hledají útočiště v lidské náruči (no, trochu přeháním), zkrátka hledají náhradu za matku. Mláďata jsou všechna roztomilá, možná i ta krysí, ale sloníci jsou jako běhající hračky.

Všechno se okolo sloníků netočilo, paralelně probíhalo sbližování pozorovatele zvířat v přírodě s hlavní slonicí stáda. Bylo úžasné sledovat, jak slonice přišla až k sedícímu člověku, ohmatala si ho chobotem a asi ho shledala způsobilým pro jejich společné dočasné putování, zjistila, že stádu nebude nebezpečný. Jak to poznala nevím, ale ten člověk, když slonice odešla jen vydechl – nevím co mi říkala, ale (a to už je moje interpretace) asi jsme kamarádi.

Těším se na další pokračování, slibují jich celkem 6. V sobotu, 7.12., ve 12.20 hod sedím u TV a moc se těším.

A jak souvisí má dnešní dvě témata? Jestli vám to nebude jedno, tak zkuste sami, mám přeci chytré čtenáře!