Vezmu to zeširoka

Dříve…

Dovolené jsme trávili vždy celá rodina, nedovedla bych si představit, že bych si někde lebedila bez dětí. Také víkendy jsme věnovali dětem, nejen výletováním po hradech, zámcích, jeskyních atd., ale i v Praze brouzdáním po různých muzeích, galeriích, procházkách…

Některé objekty mě k návštěvě  hodně lákaly, ale štvalo mě, že jsou přístupné jen po předchozí dohodě, jinak jsou zamčené, třeba muzeum Plynáren. Nebavilo mě něco si dohodnout a pak nepřijít, kdyby na poslední chvíli onemocnělo dítě, či někdo z nás rodičů.

Na dovolených jsme jen neseděli na zadku, či se nepovalovali jen u vody, a necábrovali lesem, ale konali jsme spanilé jízdy po okolí, což bylo moc zajímavé, poučné, příjemné a s pocity rozjímání v krásné české krajině, tedy když nás děti rozjímat nechaly. Byla to pastva pro oči i pro duši.

Já jsem si užívala, hlavně když bylo krásné teplé počasí a my narazili na vesnický kostelík, který lákal ke vstupu svým chladem a klidem. Posadila jsem se do lavice, pohroužila se do vlastních myšlenek, které líně pluly jak obláčky na obloze, odborně se tomu říká, usebrání se. Monumentálnost a zároveň útulnost kostelíka mi poskytly vyrovnanost a klid duše, jakoby se celá hlava zevnitř umyla v čisté vodě.

Samozřejmě, jsem takto mohla relaxovat jen po prohlídce kostelíka s dětmi, které pak za dozoru muže běhaly venku.  Stejné posezení si pak  užíval muž, když jsme si prohodili role.

I v Praze, zejména na Vyšehradě, nebo u Ludmily jsme si mohli takto krásně užívat, ale už ne tak bezprostředně bez lidí, jako na venkově.

Kostel dříve poskytoval, ale to už před hodně dlouhou dobou, asyl pro všechny pronásledované, kteří když se v něm ukryli, byli v bezpečí, kam za nimi nemohli jejich pronásledovatelé.

Nabízí se vzpomínka, kdy už toto neplatilo, na boje v pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje, v Resslově ulici v Praze, které se odehrály v červnu 1942 mezi příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty, mezi nimiž byli i Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří provedli atentát na Heydricha

Dnes…

Šumava je na kostelíky jako dělaná, i Volary mají svůj krásný, bílý kostelíček, kde zvony oznamují kolik je hodin a hraje zvonkohra, ale má jednu vadu, jako i většina ostatních. Je zamčený a odemyká se jen v určitou dobu. Já se tomu nedivím, kostely jsou velkým lákadlem pro zloděje, jak se říká, dnes už není nikomu nic svaté, o čemž svědčí i pustošení hřbitovů.

A tak většina vesnických  kostelů dnes slouží jen věřícím, kteří se chodí do kostela modlit a na kázání, oni ví kdy odemykají a mají to jako pravidelnou docházku.

Většina městských kostelů je přístupná jen za vstupné, podle mě se tedy chovají jako biograf, nebo divadlo pro turisty a to mě nebaví. Tam kde je do kostela povinné vstupné, tam já už nechodím.

Co mi zbývá k usebrání se?

Ještě mi zbývá pařez v lese, na který usednu, hledím do zeleně,  nebe nad hlavou, prokukující mezi ševelícími stromy, ticho jako v kostele, jen ptactvo nebeské ruší svým zpěvem lesní klid…

Nebo pohled na řeku, která se žene kolem mě, závodí s časem, kdo je rychlejší, byť nikdy nedoběhnou do cíle, cíle nemaje, na rozdíl ode mě.

Ještěže tak.

Fotografie0056

 

Nic není co bývalo, život jde dál, něco vzniká, něco zaniká, věčný koloběh života.

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

22 thoughts on “Vezmu to zeširoka

  1. To v Brně jsme na tom lépe. Vstupné se nevybírá a velké kostely jsou přístupné celý den. Někdy dokonce s hudbou na varhany. K Jakubovi chodí cvičit studenti JAMU. Neznám rozvrh, ale občas mám štěstí. To se mi pak nechce ani odejít…

  2. Nejsem expert na českou gramatiku (prožil jsem většinu života v anglickém prostředí) ale tak nějak bych řekl že muž a žena si prohodili role s měkkým ale dvě ženy si prohodily s tvrdým y – ale možná že se pletu.
    Jinak souhlasím že dneska, jak říkal pan Jan Werich, je všechno jinak. Naštěstí je toho lepšího mnohem víc než toho horšího…

  3. No, já se, Naďo, chvilku usebírám (a někdy na kolenou, ale pak vstávám dýl, než jsem se usebírala🙂 obvykle v klidu ložnice po ránu (když muž odjede do zaměstnání) nebo večer (když muž kouká v obýváku na televizi). Děti vědí, že do ložnice rodičů se chodí jen na rodičovské vyzvání nebo s rodičovským souhlasem; vnoučata to učím také.

  4. Sedim na pisku (budu potrebovat, aby mi nekdo pomohl vstat), koukam, jak seveli Pacifik, kolem behaji vnuci, vzpominam, jak decka litala na Ostravici po lese. kdyz jsem na parezu rozbaloval z hlinikove krabice svacinku. Jak sodovka strikala vsude kolem a vsichni jsme byli ulepeni. A dekuji za pozvani. Bylo bezva posedet na tom dalsim parezu. A ten kostelik? Stoji na dne prehradniho jezera. Vsechno se zmenilo. Jen nas pocit, ze vzpominky uz navzdy zustanou stejne, zustava. Jeste jednou dik za pozvani ze stranky Big Blogeru k babicce do lesa. Neobratne vstavam, s piskem v botach se zenu za vnoucaty… Nekdy priste nashle!

  5. Ad1. S omluvou- ale kombinujeme . Pravidelný dárek ( a vítaný)- děti se složí na vánoční poukaz- loni týden v Mariánkách, letos pojedeme v květnu do Piešťan.
    Ad 2. Italie, jižní Tyroly, vysoko v horách statek na samotě, nad ním kaplička. Zavřeno ! Ze statku vyběhl mladý muž s klíčem a ochotou. Překvapení- uvnitř fresky datované cca ve 14.století.
    U nás- v létě klášter Teplá – ze zvědavosti, byl jsem tam těsně po odchodu „spřátelených vojsk“ – úděsně barbarská devastace. Návštěvní doba( 10.30), zavřeno, nikde ani čárka. Klášter je už v majetku církve; zřejmě nestojí o pár stovek ze vstupného. Jiný kraj, jiné mravy- pokud se to tak dá nazvat. Zdravím;bbsenior.

      • Poznal jsem to dost na venkově ve středočeské krajině. Kdyby nebylo pobertů, bylo by otevřeno jako dřív. Řešívá se to často osazením mříží u vchodu, aspoň aby návštěvník mohl zvenčí trochu nakouknout a zároveň se tím částečně taky větrá. .Co jsme si, to jsme si…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s