Prázdná makovice

se u mě dostavuje při plavání v bazénu. Dneska jsem si to užila ve velkém. Volary jsou zaslíbený koutek země, protože zde najdete několiko rozmazlovacích procedur, které má člověk na dosah ruky, jak se říká, v docházkové vzdálenosti. Jednou z nich je krytý bazén. Tam jsem já, dnes poprvé zamířila, abych se začala hýbat.

V bazénu se v jedné dráze z pěti, nacházela pouze jedna neúnavně plavající dáma, sem tam, bez zastavení celou hodinu a já, na každém konci dráhy rovnajíc hlavu do předklonu, protože styl plavání na paní radovou je náročný na moji krční páteř a já to jinak neumím. Voda byla skvělá i hravá, to  když mně vlnka skočila rozverně do nosu a odtud pokračovala do krku, aby mě roztomile rozkuckala  a zvedla mi unavenou hlavu výš.

Rádio Impulz dávalo táhlé fláky a já se plně oddala zmizení z časoprostoru, mé myšlenky se jen tak líně couraly, zatuhlé kyčle se uvolňovaly a ani nekňučely, a já? Já jsem se také uvolnila a taky nekňučela, jak to v poslední době dělám při chůzi na souši. Bez brýlí to bylo zajímavé, svět jsem měla rozmazaný, tedy neskutečný, vzdálený. Byla jsem tam vlastně sama se sebou, i když tam brázdila dráhu jmenovaná dáma. Plula ale tak neslyšně, že mé kruhy nijak nerušila.

Měla jsem nové plavky, které mi malinko vyjížděly na hýždích (na zadku), ale ani to mi nevadilo. Dokonce mi nevadilo i dodržet zásadu, že před vstupem do bazénu se člověk musí osprchovat bez plavek. Tohle mě vždycky odrazovalo od krytých bazénů, neb jsem odevždy velice prudérní. Tady mi to tedy, jak říkám, nevadilo, bodejť, vždyť tam nikdo nebyl. Veselý obličej

Tak tohle užívání mám od pražské paní doktory nalinkované 4x týdně. Docela se na tu ozdravnou kúru těším a navíc, za 26 Kč pro důchodce je to jedna z nejlevnějších medicín.

Budiž pochváleny Volary!     

kola

Možná časem dojde i na kolo Veselý obličej

Reklamy

Zločin, aneb Libuško ty to vidíš!

Zločin se páchá každodenně po celém světě. Jsou různě veliké a různě závažné, což umí posoudit a potrestat soudy. Tedy měly by umět, leckdy je spravedlnost slepá.

Samozřejmě je největší zločin páchaný na lidech, na zvířatech a na přírodě samé. Nevím, kam zařadit zločin na budovách, na budovách, které jsou jedinečné, neopakovatelné a byly nejen účelové, ale i nádherné pro oko.

Jejich postupné chátrání, až do úplného rozpadu je zločinem na budoucích generacích, kterou ochudíme o nejen o historii města, ale i o estetický pohled na město, radost z procházky, radost z objevu. Kolik zločinů bylo napácháno v minulých stoletích na budovách, které zmizely, jak když mávne proutkem, nebo se rozpadly zásluhou…, čí zásluhou? Úředníků, majitelů budov, developerů?

Za všechny příkladem, známá kauza – nádraží Těšnov, jehož budova byla zločinně zbourána. Kolik předešlých a dalších historických a nádherných budov “zařvalo”…

Nádraží Těšnov to mělo hned za sebou, jeden den bylo, druhý den nebylo. O nádraží Vyšehrad se vedou hovory o jeho záchranu od roku 2002. Nádraží Vyšehrad svitla naděje na jeho záchranu několikrát. Naposledy na konci minulého roku.

Zločinec (majitel) čeká, čeká až nádraží umře samo, zločin bude dokonán bez soudu a trestu…, pak na jeho místě vyrostou škatule. Libuško, když jsi prorokovala, že Praha bude krásná a její sláva se dotkne hvězd, tak to už bylo, už se dotkla, teď se Praha unifikuje. Halí se do skla, betonu a pravidelných tvarů.

Sklobetonový realismus bude nazván tento sloh generacemi příštími, jejichž kulturní část při pohledu na staré pohlednice zmizelých, vzácných budov – slohů, bude mít chuť generacím minulým, nafackovat. 

vysnadr