Pojď na mé srdce

a už tam zůstaň (dodávám já).

Konečně nastal den, kdy jsme se vypravili, rodina a přátelé naší divadelní hvězdy, členky divadelní společnosti “Počátek”, na premiéru hry “Pojď na mé srdce” od Ferdinanda Olivy. Premiéra se odehrávala v kapesním divadélku D21 na Vinohradech, tedy v té lepší čtvrti, co jsme si mohli přát lepšího. Hlediště bylo narvané k prasknutí, no jasně, každý herec má rodinu a přátele. My jsme měli od naší divadelní divy zabranou část první řady a vzhledem k drobným zmatkům jsme museli čelit zvolání – “Kam až sahají Hujerovi”, ačkoliv, to dá rozum, se tak vůbec nejmenujeme. Konečně jsme se všichni usadili, zklidnili a zvědavě prohlíželi jeviště s jednoduchým, ale útulným vybavením. Mé kontrolní oko hned uvidělo zradu, která by mohla vyústit v nechtěný pád s eventuálním praskáním kostí, či krvavému znehodnocení divadelních kostýmů. Naše “Jiřinka” při vstupu na gumový, špatně spojený koberec, ustála. První, kdo se na zrádném přehybu spoje zapotácel (nebo zaškobrtnul?) byl tatínek Jiřinky. Po kratší době si herci už zvykli a spoj překračovali opatrně. Někomu to způsobilo i výpadek textu, jak se na tu spáru soustředil, ale vše se včas zachránilo, no bóže, tak to za něj řekl někdo, kdo byl nejblíž a jelo se dál.

Představení bylo báječné, lehounké, milé, herci se snažili o co nejlepší výkony. Odpustila jsem i padající kalhoty detektiva, vč. jeho malé košile, která nám divákům dala nahlédnout na detektivův  holý pupík, ale herec svoji roli hrál bezvadně. Další zrada spočívala v tom, že jsem netušila, že text, který svěle deklamovala tetička – (přibližně takto znějící) – “Ten pán kouřil v kupé, což mému Flíčkovi (tetičky pejsek) vadí, tak jsem jej požádala, aby to cigáro zahodil, odmítl, tak jsem jej vytrhla z jeho úst a vyhodila z okna –  že bude pro mě osudný, že si to cigáro užiju (doutník)  jako Flíček, protože po přestávce vstoupil na scénu onen pán a to cigáro si zapálil. V tak malém a nevětraném prostoru šly na mě mrákoty a žaludek se mi svíral. Ani jsem necekla, protože údajně ten pán na oplátku za vyhozené cigáro, vyhodil prý Flíčka tímtéž oknem, takže jsem nechtěla riskovat, že bych ho namíchla. Přežila jsem.

Premiéra se bezvadně vydařila, potlesk nebral konce, už dlouho jsem neměla tak bezvadnou náladu jako ten večer, svým úsměvem jsem objímala celý svět, jen jsem si po představení neměla na rautu sedat vedle buráků, je to droga…

Komu se líbí film či divadlo typu “Hostinec u kamenného stolu”, ten se bude bavit. Hra “Pojď na mé srdce” je z období dvacátých-třicátých let, žádné drogy, žádná mravní narušená mládež, žádná avantgarda, či satira a politika už vůbec ne. Představení mělo vtip, spád, pohodu, zkrátka to, čeho máme v současné době poskrovnu.

Až někde uvidíte  plakát amatérské divadelní společnosti “Počátek”, kterým se zve p.t. obecenstvo na divadelní představení, neváhejte a zajděte. Prožijete moc příjemný večer, možná lepší než v některém profidivadle.

divadlo110407699_10202906847025456_3214116383062872713_n

Psáno pro IDnes

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

One thought on “Pojď na mé srdce

  1. Já neodolám a znova chválím, chválím, chválím. Je to bohulibá činnost a držím palce, aby i další představení měla úspěch.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s