Virtuální love story po česku

Píši to s dovolením od své čtenářky, která se mi svěřila se svým příběhem.

Hned jak uviděla jeho fotografii na Facebooku a přečetla si jeho žádost o zařazení mezi přátele, zmocnil se jí pocit, že je to ten pravý. To foto na ni zapůsobilo tak, že si připadala jako omámená. To ještě nevěděla, co toto přátelství přinese. Začal jí psát, psal vtipně, pozvolna se pouštěl do různých vyznání, popisoval jí to, co by s ní dělal, kdyby bylo možné se sejít, byly to popisy něžné a intimní, neurážely ji, bylo tomu naopak. Pomalu se v ní rozhoříval malý plamínek citu k němu, i když byla opatrná a zpočátku jeho citové výlevy neopětovala, protože jim nevěřila. Těšila se na každý jeho mail, protože nebyl nudný, byli schopni si povídat o různých situacích, které se kolem nich udály, nebo jen tak nezávazně a s humorem laškovali, či přímo filozofovali.

Po nějaké době, nabyla přesvědčení, že on vše myslí upřímně a stalo se to, co se stát nemělo. Zamilovala se do něj a toužila po něm. začali si vyměňovat zamilované maily a taky se domlouvali, že by se mohli sejít. Točila se jí hlava při představě, jak a kde se sejdou, představy byly barevné, příjemné a krásné, dokonce si malovala společnou budoucnost. Když už se blížil termín jejich setkání dostala jednoho dne studenou sprchu. Přišel od něj mail, že je mu líto, ale že se nesejdou, že žije se ženou, kterou miluje, ale že ta korespondence, kterou spolu vedli nebyla jen tak, že i ji opravdu také miluje, ale že nemůže nic dělat, nic měnit nechce.

Popisovat to, co cítila poté, tu zradu, ponížení, zklamání, zlobu sama na sebe, že se nechala vmanévrovat do tak silného citu, kterému se říká zamilovanost, nemá cenu. Trvalo jí to dost dlouho, než se sama se sebou srovnala.  Uvědomila si sílu slova, jak snadno člověk podlehne milým a vábivým slovíčkům…

pribeh

Při čtení jejího mailu jsem si vzpomněla na životopisnou knížku Stelly Májové, která se v ní vyznává ze smutku po odchodu jejího manžela a jak řešila samotu, ve které poté žila. Přemýšlela nad novým partnerem, ale nakonec si řekla, že je lepší pes. Pořídila si psa a taky bezpečnostní zařízení s připojením na pult policie. Žila tato šťastně až do své smrti.

A tak jsem to té mé čtenářce doporučila jako řešení a lék na úplně všechno. Ano, na stará kolena je nejlepší přítel pes, nebo kočka a využití techniky. Ne, nevěřte mi, na Šumavě nám to docela funguje, i když bych k tomu vztahu psa chtěla, ale co už, člověk nemůže mít všechno.

pes

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

25 thoughts on “Virtuální love story po česku

  1. Není to neobvyklý příběh, i když trochu ano – většinou se do toho mailoví partneři pouští víc po hlavě, po kratší době. Znám z okolí blízkého mé starší dceři ženu, která díky tomu rozbila své poměrně funkční manželství, vztah s novým partnerem dokonce i začala, ale hodně brzy přišli na to, že to není k ničemu – a ona zůstala sama (teda – s dětmi z manželství). tahle žena nebyla bezhlavá – o to je ale zklamání hlubší a bolestnější. Ten chlap je na ránu!

  2. Chápu… pes je věrný přítel člověka, bezpodmínečně ho miluje a je s ním legrace. Zahrávat si s city je strašně nebezpečné… nenaplněná láska strašně bolí… může se stát, že ani jeden to nemyslí zle a přece se jim to vymkne z rukou, protože síla emocí je prevít. Pak už jen jedině čas… a ten pes🙂

    • City a city je rozdíl. Zamilovat se virtuálně je něco jako zamilovat se do filmového hrdiny. Pokud se ti dva nesejdou a nezamilují se osobně, nelze mluvit o lásce. Je to pouze hledání… Je to nezávazná hra.

  3. Virtuální prostředí je nebezpečné, ale příliš se od skutečného světa neliší, i ve skutečném světě potkáváme různé lidi, od nichž se dožijeme zklamání, někdy i od těch nejbližších…

  4. Je to vždycky sázka do loterie, i když má člověk pocit, že to ho druhého zná trochu líp a začne věřit, stejně pak najednou může dostat ťafku a zjistit, že všechno je úplně jinak.
    Nejlepší je, vůbec nezačínat, v tomto případě to měl nezačít onen muž, který věděl, že je ženatý, že žije v celkem spokojeném manželství a že to manželství nemíní rozbít. Internetové hrátky jsou ošemetné, protože ten druhý nemusí brát internetové hrátky jako hrátky.
    Že je pes nejlepší přítel člověka, o tom nelze pochybovat. Vždyť, kdo řekl tu slavnou větu – čím víc poznávám lidi, tím víc miluji psy?

  5. Olgo, já nemůžu usuzovat z fragmentu života popsaného spisovatelkou čí byl život lehčí. Já si myslím, že když se člověk rozhodne, nebo je donucen okolnostmi, že společní zvíře, ať pes či kočka, je skvělé řešení.

  6. Já pouze že se nedá srovnávat láska k člověku s láskou ke psu. Pes prostě pána poslouchá. Možná si uvědomuje svoji závislost. Můj pejsek byl až neuvěřitelně poslušný…
    To co jsem žádala od pejska, to bych od člověka nikdy nechtěla. Pejskovi jsem řekla: Zůstaň! A on se nehnul.

    • Já zase zažila několik momentů, kdy jsem byla totálně na dně, že můj pes přišel ke mně, lehl si k nohám a zíral na mě. Normálně to nedělal, prostě vycítil, že mi je zle. Stejně tak kočky, když mi umřela máma, tak se skoro měsíc pořád motaly kolem mě. Nechci zaměňovat člověka za psa, ale to zvíře má někdy cítění, které bych u člověka nenašla. A neříkám to, že bych si to idealizovala, samotnou mě tenkrát reakce toho našeho pejsana překvapila. A kočičí taky, jak známo, kočky jsou vůbec svérázné osobnosti. Tyhle byly se mnou.

  7. Obratnemu vypraveci pomaha predstavivost posluchacova. Temi nejvdecnejsimi posluchaci jsou bezesporu deti. A tem, kterym po cely zivot zustava schopnost opravdove prozivat sny, mohou ostatni jen zavidet. Vedcum se snad nikdy nepodari vypatrat zakladni schema pritazlivosti a vsech pricin, proc jsou si lide sympaticti. A proto riziko uspechu jde ruku v ruce s „adrenalinem“ zhavych snu. Nekdy bych si pral byt motylem. Oni pry maji neomylny cich na idealni partnerku. A tak zustavam pri myslence basnikove, ze nejkrasnejsi basne jsou ty nenapsane a sny ty neuskutecnene. (Protoze jen pramalo snu se splni a jen pramalo probuzeni je kouzelnych.) Kdyby se mi stalo, ze bych vstoupil do snu, ktere by se nenaplnily, rozhodne bych se chtel omluvit. Paradoxem virtualni komunikace je, ze tak moc, jak je neskutecna, tak moc je nesmrtelna. Vsechny ty sny odene do slov se budou virtualnim vesmirem vznaset jeste dlouho pote, kdy my si je uz nebudeme moci pouhym kliknutim pripomenout…

  8. Život je složitý. Zajímavý a poučný. Každý den nás překvapí něco nového. Dnes mě zaujala větička „Vsechny ty sny odene do slov se budou virtualnim vesmirem vznaset jeste dlouho pote, kdy my si je uz nebudeme moci pouhym kliknutim pripomenout…“
    Dennisi, děláš to mistrovsky. Každý Tvůj příspěvek je plný krásných slov. Vpomínám si na nabízené ramínko pro možnost vyplakání pro všechny plačící. Jsi prostě mistr slov. Nevím kolik osamocených žen se do Tvých slov zamilovalo. Určitě to nebyla pouze jedna. K Tvému hledání ideálu Ti přeji hodně štěstí. Ale mysli i na ty zklamané.

  9. Ano, to zní vznešeně a básnicky – Vsechny ty sny odene do slov se budou virtualnim vesmirem vznaset jeste dlouho pote, kdy my si je uz nebudeme moci pouhym kliknutim pripomenout…
    ale
    virtuálním světem se vznášejí jen potud, pokud nejsou v tom virtuálním světě smazány🙂
    Delete a je vymalováno🙂

  10. „….Uvědomila si sílu slova, jak snadno člověk podlehne milým a vábivým slovíčkům…“
    Zvláště, pokud jsou psána v pravdě, duší křehkou, srdcem zářícím. Pak zbývá jediné. Dát svobodu s tím, že duch lásky je svobodný, láska nezmírá, paměť srdce zůstává a být šťasten – šťastna tím poznatkem….

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s