Ach ty mužský

Nikdy jsem neměla ráda ta blazeovaná slova – no jo ženský, nebo  – to víte mužský… a vidíte, je to tu. V poslední době, na stará kolena zjišťuju, že hodně mužských v letech jsou hrozné drbny. Snad větší, než ženské. Chcete po mně důkazy? Nechtějte, až budete staří – staré, přijdete si na to sami. Já jsem právě s jedním drbnou dokončila skype hovor.

Tak se posuneme. V dobách, když ještě pro mě nebyli “ach ty mužský”, jsme byli vzorná rodinka, já, maminka na mateřské s prvorozeným dítkem, tatínek, co pilně chodil do práce, aby své drahé uživil a že aby to nebylo tak vzorné, tak také chodil, sice méně pilně než do práce, ale i pilně na pivo. Takto jsme v sedmdesátých letech spolu svorně pobývali i s mojí matkou v jednom, tak úplně nedokončeném, paneláku, na pražském sídlišti Pankrác.

A asi abych se tak ”úplně nenudila” , jednoho dne zazvonil u našich dveří mladý muž, podivného, i když hezkého zevnějšku (nebo naopak? hezkého, i když podivného?). Tím začal hororový příběh. Pro mě, vyjukanou mladou matku. Ten hoch se představil, sdělil mi, že nám v rámci odstraňování vad a nedodělků přišel zavařit spáry lina na všech podlahách v bytě (mimo jednoho, tam byly parkety, proč, to nevím, byla to naše ložnice). Požádal o velké kafe, usadil se a začal mě seznamovat s plánem oprav. Co bude, jak bude, že vždycky udělá jen malý kousek a půjde zase jinam, takto to bude dělat u všech. Já jsem mu na oplátku sdělila, že potřebuji, aby se odpoledne u mě nezdržoval, protože musím se synkem ven na procházku.

Jo, zapomněla jsem vám říct, že jsem byla docela pohledná, vzorná matka, nebo spíše praštěná matka, která nejenže všechno konala podle knížek, brožurek a paní doktorky, ale i navíc, jako třeba to, že aby měla skvostně bílé pleny, tak do vyvařovacího hrnce s plenama přidávala trochu odbarvovače. Ano, pleny jsem měla super bílé a také někdy i synka, protože jeho jsem koupala v odvaru ze řebříčku, nebo s přidáním malé lžičky čistého lihu jako dezinfekci. Oboje mi poskytla, stejně jako tuto radu, sestřina slovenská tchyně. Děti i kočárek jsem měla vždy jak z cukru.  Že obě děti moji péči přežily přisuzuji tomu, že to byly obzvláště silní jedinci (U druhého dítka – dcerky, jsem už odbarvovač přidávala do automatické pračky).

Ach jo, zase jsem odbočila, nojo, užvaněné stáří.

Tak s tím mladíkem. Cca po hodině, kdy dopil ten hrnec kafe, se rozloučil, že přijde zítra.  Když jsem za ním zavřela dveře, tak jsem pocítila určitou úlevu. Jeho přítomnost byla taková zvláštní, snad to ani neumím napsat. Prostě jsem z něj neměla dobrý pocit, aniž bych věděla proč.

Další dny chodil tak na 10. hodinu, dopolední, něco málo zavařil, řekl si o velké kafe a  vyprávěl. Já jsem u toho vařila, obskakovala synka a poslouchala ty jeho podivné historky. Všechny už si nepamauju, nejvíc asi to vyprávění o dětském domově, kde žil odmala, a o svém současném a jediném kamarádovi, kterého prý má moc rád. Ten s ním bydlí a čeká na něj pokaždé v předsíni na zdi. Ano, velký pavouk. Mladík prý po příchodu domů do něj cvrnkne dvěma prsty a kamarád pavouk se rozběhne zpět do svého kouta. Takto to prý mají secvičené každý den. S jinými bytostmi se nestýká, lidí si prý užije za celý den dost. Večery tráví při magnetofonu v leže a s knížkou. Relax jako hrom. Co k tomu pil, či jedl už nevím, ale určitě mi to řekl. O žádné kalupince nevyprávěl, já jsem mu otázky nedávala, jen jsem poslouchala, co mi říkal. Ze začátku jsem se ho docela bála, ale mužovi jsem nic neříkala, protože jsem nepotřebovala doma nějaký incident. Později jsem si na jeho osobu a podivná vyprávění zvykla. Konečně nastal den, kdy to měl všechno u nás posvařované. Bylo to tak po měsíci od jeho první návštěvy.

Po nějakém čase u nás zazvonil jeho šéf s blokem a tužkou v ruce a ptal se kolik hodin denně u nás ten jistý pracoval a v jak dlouhém období (inu socialistický způsob práce, dáme ti důvěru, určitě nás nezklameš, nač tě budem kontrolovat, však tě někdo bonzne). Řekla jsem že nevím, nepamatuju se, inu že několik hodin i dní to bylo. Odešel zklamaně pryč. Po dalším čase za dveřma salutoval příslušník SNB a taky s blokem a tužkou. Pokládal stejné otázky a navíc, jestli se mi s něčím nesvěřil, jaké má plány a pod. Řekla jsem svoji oblíbenou mantru, viz výše a dodala, že se mi nesvěřoval, neb ani já, ani on na to neměl čas.  Nevím čeho se ten podivný mladík dopustil, už jsem ho nikdy neviděla, jen po domě šly řeči, že utekl za kopečky, že to byl špion, že zabil svoji dívku (matku, otce, bratra), že kradl v bytech (samoobsluhách, chatách), atd., atd. A každá verze byla zaručená.

Ještě dnes mám takový divný pocit, když si na něj vzpomenu a taky na ta jeho vyprávění, co z toho asi byla pravda, fantazie, či lež a kolika lidem v domě to vyprávěl…

pavouk

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

11 thoughts on “Ach ty mužský

  1. Kde jsou ty doby, kdy se plenky vyvarovaly a pro zacatek se nekolik tydnu i zehlily? Minule stoleti, kdyz reknu, zni to jako by to bylo pred sto lety. A zdaleko to neni ani polovina te doby. Ceske maminky pilne vysedavaly pred nocnickem a ucily batolata (kolem roku stari?) chodit na „stranu“.🙂 Dnes maminky deti nenuti leckdy do tri let… A zahadni monteri a opravari? Kdysi vzbuzovali podezreni, ze pracuji ve sluzbach cizich velmoci. Dnes je generace kdysi kdysi mladych maminek v pokuseni se obavat, ze podomni remesnici a prodejci pracuji ve sluzbach domaciho zlocinu. Vdecny ctenar blogu nasi babicky si s ulevou rika: Zaplat‘ panbu‘, ze jsou mladi na vlastnich nohou… (A ja se modlim, aby muj prispevek nebyl nejdelsi.) Schvalne, ze nejsem nejukecanejsi mucky‘, vlastne starik.

  2. To je zajímavý, co to bylo za kluka? A proč takhle obcházel byty? Ve zbývajícím čase si něco zařizoval?
    Jak to s ním dopadlo, kde dnes žije, kdo ví…
    Ale mě stejně zaujalo víc, jak pěkně a vzorně jsi se starala o děti🙂
    A taky odbarvovač do pračky, hmmm… dobrý tip, u bílého prádla. Zkusím.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s