O knihách a knihomolech

V hluboké minulosti byly v Čechách knihy uctívány podobně jako v Indii krávy, ale jen určitou vrstvou lidí. Někteří chápali, že  prostřednictvím knih se prostý lid, ovládaný náboženstvím už tak ovládat nechtěl dát. Proto se určité knihy i pálili a to zůstalo v Čechách jako folklór, i když se ničily i jinou metodou. Některé ani nevyšly a předávaly se mezi lidmi opisované na stroji, či potajmu cyklostylované. Knihy byly opečovávané, i malým dětem se vštěpovala láska ke knize. Čmárat do knihy bylo barbarství a podkládat s nimi příborníky, či nohy od stolu už vůbec nemluvím, to bylo barbarství největšího zrna.

Koniášové se později poučili, místo složitého vyhledávání majitelů a čtenářů obrozeneckých knih, začali lidem podstrkávat knížky ohlupující, což se děje dodnes. Nechci zrovna uvádět červenou a modrou knihovnu, ale musím, i když i ona měla své výjimky a vyučovala kladným vlastnostem (např. aby se bohaté slečinky nepovyšovaly nad chudými slečinkami). Je to zas na lidech, pro co se rozhodnou, zda se nechají ohlupovat a snít o tom, jak ke štěstí přijít, jako chudá švadlenka, která ke štěstí přišla, když si ji našel bohatý muž (viz současní “Doktoři z Počátků”), nebo se jen pobaví četbou, která nechá jejich mozky spát, či provětrat od denních starostí.

Adorovaný Kája Mařík je roztomilé čtení, ale jen pokud je Kája malý. Když vyroste, je jeho prostřednictvím potlačována ženská touha po kráse, tedy, aktivita žen se líbit, mající touhu na sobě něco změnit. Jak jinak se má člověk dívat na to, že je stále vyzdvihována submisivní povaha ženy – Zděny, která doživotně nosí stále stejný účes a její tvář nepoznala jediné líčidlo, než jako obava muže, aby se jeho žena náhodou nezalíbila jinému muži a vůbec, aby si moc nevyskakovala. Proto ji udržuje v domnění, že ona, prostinká s doživotním copem kolem hlavy je nejkrásnější a že se takto líbí i ostatním mužům. Inu, možná to tak bylo, ale silně pochybuji, znám mužský Veselý obličej

Samozřejmě nevycházely a nevycházejí jen knížky prostoduché, ale i romány, povídky, příběhy, které jsou již pro čtenáře na jiném levelu. Tím pádem se lidé začali posuzovat podle toho jak moc četli moc knížek, že ti, co četli a kupovali si knihy byli zajímaví a inťoši, že se podle toho i tvářili a někteří dokonce začali věřit, že jsou nejchytřejší a nejhorší bylo, jejich vědomí, že tím pádem můžou ostatní lidi i poučovat. Stali se sebevědomí až nabubření a ostatní je v tom podporovali, že si před nimi sedali na zadek. Samozřejmě ne všichni, ale v Čechách si lidi před někým na ten zadek sedají rádi. Počítám, že to ale bude mezinárodní vlastnost, prostě ne národnostní, ale lidská.

Byli a jsou knihomolové tišší, čtou pro vlastní potěšení, zážitky, knížky jsou jejich radost, otevírají jim obzory, a navenek se tím nechlubí. Jejich vztah ke knihám je intimní. Troufám si říct, že jsou to ti praví knihomolové.

Ne všichni knihomolové jsou zároveň inťoši, nakonec, knihomolové jsou i zločinci, mající ve vězení k dispozici knihovny… Bez knížek by pro nás knihomoly byl život chudší. Určité knížky nám ovlivnily život natolik, že jsme změnili kormidlo a vydali se jinou cestou, než byla ta dosavadní. Tedy já kdysi dávno určitě…

Bez zajímavosti a čtivé jsou i “Žákovské knížky” a spořitelní, mají vypovídající hodnotu o majiteli Veselý obličej Ta nejdůležitější knížka pro člověka je ta první, ta mu život určitě změní a to úplně každému.

kolaz2

obrázek z webu – zde klik

Reklamy