O knihách a knihomolech

V hluboké minulosti byly v Čechách knihy uctívány podobně jako v Indii krávy, ale jen určitou vrstvou lidí. Někteří chápali, že  prostřednictvím knih se prostý lid, ovládaný náboženstvím už tak ovládat nechtěl dát. Proto se určité knihy i pálili a to zůstalo v Čechách jako folklór, i když se ničily i jinou metodou. Některé ani nevyšly a předávaly se mezi lidmi opisované na stroji, či potajmu cyklostylované. Knihy byly opečovávané, i malým dětem se vštěpovala láska ke knize. Čmárat do knihy bylo barbarství a podkládat s nimi příborníky, či nohy od stolu už vůbec nemluvím, to bylo barbarství největšího zrna.

Koniášové se později poučili, místo složitého vyhledávání majitelů a čtenářů obrozeneckých knih, začali lidem podstrkávat knížky ohlupující, což se děje dodnes. Nechci zrovna uvádět červenou a modrou knihovnu, ale musím, i když i ona měla své výjimky a vyučovala kladným vlastnostem (např. aby se bohaté slečinky nepovyšovaly nad chudými slečinkami). Je to zas na lidech, pro co se rozhodnou, zda se nechají ohlupovat a snít o tom, jak ke štěstí přijít, jako chudá švadlenka, která ke štěstí přišla, když si ji našel bohatý muž (viz současní “Doktoři z Počátků”), nebo se jen pobaví četbou, která nechá jejich mozky spát, či provětrat od denních starostí.

Adorovaný Kája Mařík je roztomilé čtení, ale jen pokud je Kája malý. Když vyroste, je jeho prostřednictvím potlačována ženská touha po kráse, tedy, aktivita žen se líbit, mající touhu na sobě něco změnit. Jak jinak se má člověk dívat na to, že je stále vyzdvihována submisivní povaha ženy – Zděny, která doživotně nosí stále stejný účes a její tvář nepoznala jediné líčidlo, než jako obava muže, aby se jeho žena náhodou nezalíbila jinému muži a vůbec, aby si moc nevyskakovala. Proto ji udržuje v domnění, že ona, prostinká s doživotním copem kolem hlavy je nejkrásnější a že se takto líbí i ostatním mužům. Inu, možná to tak bylo, ale silně pochybuji, znám mužský Veselý obličej

Samozřejmě nevycházely a nevycházejí jen knížky prostoduché, ale i romány, povídky, příběhy, které jsou již pro čtenáře na jiném levelu. Tím pádem se lidé začali posuzovat podle toho jak moc četli moc knížek, že ti, co četli a kupovali si knihy byli zajímaví a inťoši, že se podle toho i tvářili a někteří dokonce začali věřit, že jsou nejchytřejší a nejhorší bylo, jejich vědomí, že tím pádem můžou ostatní lidi i poučovat. Stali se sebevědomí až nabubření a ostatní je v tom podporovali, že si před nimi sedali na zadek. Samozřejmě ne všichni, ale v Čechách si lidi před někým na ten zadek sedají rádi. Počítám, že to ale bude mezinárodní vlastnost, prostě ne národnostní, ale lidská.

Byli a jsou knihomolové tišší, čtou pro vlastní potěšení, zážitky, knížky jsou jejich radost, otevírají jim obzory, a navenek se tím nechlubí. Jejich vztah ke knihám je intimní. Troufám si říct, že jsou to ti praví knihomolové.

Ne všichni knihomolové jsou zároveň inťoši, nakonec, knihomolové jsou i zločinci, mající ve vězení k dispozici knihovny… Bez knížek by pro nás knihomoly byl život chudší. Určité knížky nám ovlivnily život natolik, že jsme změnili kormidlo a vydali se jinou cestou, než byla ta dosavadní. Tedy já kdysi dávno určitě…

Bez zajímavosti a čtivé jsou i “Žákovské knížky” a spořitelní, mají vypovídající hodnotu o majiteli Veselý obličej Ta nejdůležitější knížka pro člověka je ta první, ta mu život určitě změní a to úplně každému.

kolaz2

obrázek z webu – zde klik

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

5 thoughts on “O knihách a knihomolech

  1. Ferdův slabikář jsem si objednal v 1.třídě v Klubu mladých čtenářů. Číst už jsem sice uměl, ale rýmovačky i obrázky se mi líbily a chtěl jsem je mít doma. Ale v nakladatelství zřejmě měli jiné priority, tak se vydání knihy trochu zdrželo a já Ferdův slabikář dostal poštou na dobírku v době, kdy jsem dělal v osmičce přijímačky na gympl. Moc mě to potěšilo!🙂

    • Tak to se minuli o pěkných pár let! :.-)
      Ale Ferdův slabikář je vážně dobře udělaný, některé rýmovačky si pamatuji dodnes. Také se mi líbilo Kuře Napipi a jeho přátelé. O Ferdovi mravenci ani nemluvě…🙂

  2. A nezapomeňme nejoblíbenější knížku, vkladní knížku! :.-)
    Ale k článku – moc dobře jsem si početla, coby knihomolka, která zvládla i červenou knihovnu, i fantasy, i scifi, i rodokapsy, i horory. A pár vysoce náročných knih typu Jméno růže a tak…
    Ale zjistila jsem, že některé knihy se mi čtou hodně těžce, přestože jsou propagovány jako kvalitní, třeba Palahniuk (doufám že jsem to napsala dobře), četla jsem od něj Ukolébavku (doufám, že jsem to napsala dobře) a přestože v tom byl zárodek skvělého hororu, kniha jako taková byla pro mě utrpení. Nejsou slova jako slova, některé knihy se mi čtou lehce (a nejsou brakové ani pitomé), přes jiné opravdu klopýtám.
    Kult knihy býval u nás dost silný, pamatuji si knižní čtvrtky (i když to bylo zaviněno spíš nedostatkem normální nabídky v knihkupectví), ale taky vím, že mít doma knihovnu bylo in, stejně jako dnes je in mít doma mega obrazovku placatici a domácí kino. A že dokonce byly domácnosti, které si kupovaly a vybavovaly knihovnu, aby tam měli knihy – aniž by je četli.
    Dokonce byli i lidé, kteří si nechali dělat jen obaly knih, takových těch kožených, aby vypadali luxusně – a přitom to byly jen prázdné obaly.

  3. Poznamka o domacich kinech mne privedla na myslenku, jak se v Ikei meni prostor pro tiskoviny v modernim interieru. Nic nezustava nemenne, ani design interieru, ani budoucnost tistene knihy. Pouze clovek a jeho kulturni naroky zustavaji. Verim, ze procento tech, kteri si zamiluji kulturu a knihu predevsim, nepoklesne; myslim tim „podstatne“ nepoklesne. A jeste dve poznamky. Za totace se rikavalo, ze mira nesvobody vedla lidi k lasce ke krasne literature a k vrituozite ve hre v sachy v kromobycejne mire. Vzdy si na to vzpomenu pri sledovani dokumentu z exotickych zemi. Uz to nejsou sachy, ale domino a gogo. A druha je vzpominka na ma jinosska leta, od kdy si zive pamatuju citat vysloveny podivuhodnym a take zlym klerikem, ktery v romanu Notre Dame ukazujic knihou na velebnou katedralu rika: „Tohle znici tamto!“ A jak sam autor poznamenava, znamena to, ze nove prichozi era tistene knihy, dava siroke obci obrovske moznosti v pristupu ke vzdelavani, ktere bude pomahat vymanit se prostemu lidu z pout temnych stranek mocenskych a manipulativnich snah vzdelanych cirkevnich i svetskych elit, reprezentovanych mohutnym a okazalym chramem. Kazde nove nastupujici sdelovaci medium ubira na ucinku tech drivejsich medii. Prece jen kniha ma dominantni postaveni mezi vsemi. A i kdyby se vyroba knih ve sve drtive vetsine zmenila z umeleckeho remesla na soubory elektronicky uchovavanych dat, i tak to vzdy bude literatura a vsechny formy jeji fyzicke podoby. (Od rikanek, pohadek, pres povidky a romany az po scifi, beletrii, cestopisy atd. atd.) A dnesni formy, napr. jako jsou blogy, po case na sebe berou podobu knihy. Cas potrebny na onu zanrovou promenu nastesti ma sanci zapracovat na kvalite… Jeste musim podekovat Nad’e, ze si sve literarni skvosty nenechava pro sebe. A driv nez z toho bude takhle tlusta kniha, se s nami deli formou blogu o sve pronikave postrehy v elektronickych mediich. Dennis

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s