Babi, dědo, šup do školky!

Jednou  roztomilá batolata zestárnou a co teď? Děti makají, mají své děti a i když své rodiče milují, mnohdy je to opravdu o zbláznění, všechno stihnout. I když existují automatické pračky, friťáky, myčky, papiňáky atd., je jiná doba, je hektická.  Haha, kdy nebyla? Ale teď je hektičtější.  Důchodci se pletou těm spěchajícím pod nohy, jsou oškliví, někteří smrdí, kulhají, lezou s franckama do MHD, ach jo… Důchodci sami se cítí osamělí, neříkám, že všichni, ale je jich dost. Kolem nich zběsile pádí čas, a oni se sunou k posledním dveřím, systémem jak kdo. Jak jim pomoct zkvalitnit život?

Pamatuji se, jak se kdysi říkalo, že domovy důchodců jsou trest za mateřské školky. Ne, o tomhle řeč nebude, je to trochu jiná kapitola, ale o školce řeč bude.

Proč nezakládat školky pro staré rodiče? Přes den by o ně bylo postaráno, dostali by svačinky i obědy, k obědu i jedno pivínko a k svačince kávičku, dortík, či koláček, večer by si je dcera, či syn vyzvedli domů, kde by měli svoji postýlku, ve svém prostředí. Svozová služba by pro ně mohla další den kolem 9. hodiny raní dojet a dopravit do školky. Neřešilo by to asi ty, kteří jsou úplně nepohybliví. Myslím si, že by se ulevilo dětem a rodiče by nezůstali bez kontaktů s rodinou, jako v domovech důchodců. Na víkendy by byli staříci samozřejmě doma.

Myslím si, že by se to líbilo jak milujícím dětem, tak i jejich milujícím rodičům. Je to jen jedna z možností, ale nemyslím si, že úplně blbá…

Dnes se takovým školkám říká stacionáře, ale je jich žalostně málo, malinko, malinkato.

lodka-na-mori