Život v posteli

 

Život v posteli má svá nepsaná pravidla. Ze všeho nejdůležitější je mít postel širokou, což já mám, aby se tam vešly věci, které jsou pro člověka, jako jsem já, životně důležité. Tedy 2 velké polštáře, 3 polštářky malé, přikrývka, několikery brýle, hodinky, mobil, note book se sluchátky a myší (na tu integrovanou myš jsem si nezvykla) a ovladač na TV, která je umístěna poblíž noh postele. Je to velice zábavné, protože stále něco z těch věcí usilovně hledáte a nacházíte buď spadlé na zem, nebo zamotané v dece. Jednou jsem hledala hodinky a už jsem si myslela, že zmizely na vždy, když mi má malá vnučka poradila, že se mám podívat mezi matraci a opěradlo postele, no, byly tam. Občas se najdou drobečky a semínka od zdravého pečiva, které se dá jednorázově smést rukou na zem (tam se toho vejde), však to nějaká dobrá duše vysaje.

Po ruce, mimo postel, ale na dosah, je dobré míti –

kabelku, prášky – vlastně léky, krabici s čistými kapesníčky, krabici od čistých kapesníčků na ty špinavé, krém na ruce a nohy, láhev s vodou, sklenici na vodu – malinko otlapkanou, knížky, župan, pantofle, utěrku pod talíř a na pusu, sůl a kečup na dochucování jídel, to když vám někdo uvaří, sušené brusinky (jsou dobré na močové cesty), čokoládu jako doping (pozor – jen tu hořkou, vysokoprocentní), špinavé nádobí od snídaně (oběda, večeře), ovšem dočasně, než musíte na záchod, abyste to odnesli jedním vrzem, a taky lampičku, to dá rozum, jak bych četla, několik propisek a papírů.

Neodpustím si jednu radu, ač radím nerada, ale musím. Dejte si pozor na drobečky z čokolády, moc dobře se na žlutém froté prostěradle nevyjímají a kdo to má po vás ksakru pořád prát…

Tak to je asi tak všechno. Dalo by se to shrnout do jedné věty – útulné zátiší s ibalginem, ale znáte to, jsou tací, kteří by to shrnuli do úplně jiné věty – no to je pěknej čurbes. Ach jo, a měli by pravdu Veselý obličej

romanticka-loznice-s-nebesy-4

no toto, to by mi tak ještě scházelo…