Život v posteli

 

Život v posteli má svá nepsaná pravidla. Ze všeho nejdůležitější je mít postel širokou, což já mám, aby se tam vešly věci, které jsou pro člověka, jako jsem já, životně důležité. Tedy 2 velké polštáře, 3 polštářky malé, přikrývka, několikery brýle, hodinky, mobil, note book se sluchátky a myší (na tu integrovanou myš jsem si nezvykla) a ovladač na TV, která je umístěna poblíž noh postele. Je to velice zábavné, protože stále něco z těch věcí usilovně hledáte a nacházíte buď spadlé na zem, nebo zamotané v dece. Jednou jsem hledala hodinky a už jsem si myslela, že zmizely na vždy, když mi má malá vnučka poradila, že se mám podívat mezi matraci a opěradlo postele, no, byly tam. Občas se najdou drobečky a semínka od zdravého pečiva, které se dá jednorázově smést rukou na zem (tam se toho vejde), však to nějaká dobrá duše vysaje.

Po ruce, mimo postel, ale na dosah, je dobré míti –

kabelku, prášky – vlastně léky, krabici s čistými kapesníčky, krabici od čistých kapesníčků na ty špinavé, krém na ruce a nohy, láhev s vodou, sklenici na vodu – malinko otlapkanou, knížky, župan, pantofle, utěrku pod talíř a na pusu, sůl a kečup na dochucování jídel, to když vám někdo uvaří, sušené brusinky (jsou dobré na močové cesty), čokoládu jako doping (pozor – jen tu hořkou, vysokoprocentní), špinavé nádobí od snídaně (oběda, večeře), ovšem dočasně, než musíte na záchod, abyste to odnesli jedním vrzem, a taky lampičku, to dá rozum, jak bych četla, několik propisek a papírů.

Neodpustím si jednu radu, ač radím nerada, ale musím. Dejte si pozor na drobečky z čokolády, moc dobře se na žlutém froté prostěradle nevyjímají a kdo to má po vás ksakru pořád prát…

Tak to je asi tak všechno. Dalo by se to shrnout do jedné věty – útulné zátiší s ibalginem, ale znáte to, jsou tací, kteří by to shrnuli do úplně jiné věty – no to je pěknej čurbes. Ach jo, a měli by pravdu Veselý obličej

romanticka-loznice-s-nebesy-4

no toto, to by mi tak ještě scházelo…

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

14 thoughts on “Život v posteli

  1. …a já si vždycky myslel že ke krásnému životu v posteli jsou zapotřebí jen dvě věci – já a milovaná partnerka, oba spící na stejném boku jako lžičky (google „spooning“).
    Jó to bývala nádhera…

      • Tak nevím, je to pokus o necudný vtip? Ono je těžké rozumět těm prznitelům našeho krásného jazyka co píšou bez diakritiky. Přidat češtinu do Windows trvá pod 2 minuty a zvládne to i malé dítě. Stačí zagooglovat.
        A ohledně lžičkování – zapomeňte na to. Jak že je to v Bibli o těch perlách a prasatech?

        • Pane Novaku, hned jak se vratim do stare vlasti, napisu ten jeden radek z ceske klavesnice. Budu se modlit, aby vase bujna graficka predstavivost dostala ten spravny hacek. A snad se prestaneme vzajemne castovat. Prece jsme lide kultivovani a slusnost povazujeme za nepodminenou. Omlouvam se autorce za to, ze klavesnice pujceneho lap topu zpusobila pod roztomilym vypravenim takovou rozladu. Sorrac’…

  2. A já mám postel už pouze na spaní. Úzkou s jedním polštářem a jednou přikrývkou. Při čtení v leže mi padají brýle. Počítač mám klasicky pod stolem, monitor a klávesnici na stole. Sedím na balonu. Údajně je to dobré na páteř. Takže postel neprožívám. A když, tak ještě na snění… A to já ráda.

    • Nad’o, v nasem pripade zdrojem nedorozumeni a nasledne ofenzivni reakce nebyl radek bez diakritiky. Pricinou zlobne reakce se stala nevinna veticka, ktera reagovala na sexisticky prispevek. Kdybychom uz meli posuzovat zajmovou cinnost v posteli podle spektra zajmu. Cele vypraveni me okouzlilo a byl jsem pripraven, ze odpovim vyctem dalsich aktivit pocinaje divokym skakanim deti bez dozoru az po setkani s celou rodinou v nohach… Bohuzel, temperament se nepodarilo zkrotit. Blog na Kavarne je mimoradne zdarily a inspiroval peknou diskusi. Je mi moc lito, jestli se besidka nerozbehne i tady.

      • Pane Dennisi, už je mi to jasné. Je mi vás líto, protože se zdá že vám život nenadělil vztah, kde lžičkování je projevem totální ochrany z jedné strany a absolutní důvěry ze strany druhé a vůbec nemá sexuální význam. Paní Olga Gálová tomu rozumí a vyjádřila své pocity přesně tak jak jsem je cítíval já. Naopak z vás vypadla zjevně sexuální narážka která mě vadila. Ale vidím, že to není vaše vina, že jste to zkrátka neprožil a tím pádem tomu neporozumněl.
        Ohledně diakritiky – vrtám se v počítačích od roku 1974 a i během života za vodou jsem si vždycky přidal češtinu do operačního systému a nalepil čtverečky s českými písmenky na klávesy. Kdysi to bývalo složité, ale dneska od WinXP je to opravdu superjednoduché. Psaní bez diakritiky, když je to otázka pár minut to spravit, mě zkrátka připadá neslušné.

        • Já vím, ujel jsem. Já ochránce jazyka českého – takže ne neporozumněl, ale neporozuměl. Sorry, kaji se. Omluvou mi budiž že jsem strávil většinu života v anglickém prostředí a hlavními jazyky v mé domácnosti a zaměstnání byla angličtina, francouzština a trochu španělština…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s