Mám pocit

Mám pocit, že jsem už psala úplně o všem. Na jednu stranu je to dobře, z mnoha věcí jsem se vypsala, mnoho názorů zastala, vyprázdnila mozkové závity pro nové zážitky, ale nevím, zda se nějak ty závity nezcvrkly, či co, moc nového v hlavě neudrží. Asi je to jako s hardwarem, i když mažu nepotřebné soubory, stejně tam zůstávají zbytky, které HW zahlcují.

V poslední době ztrácím chuť cosi komentovat, k něčemu se vyjadřovat, vidím to jako zbytečnost, která nikoho nezajímá, lidi se vyjadřují jako rovnoběžky, jejich názory se nikdy neprotnou, jen tlačí své pravdy a nejsou ochotni ze svého názoru ustoupit, nakonec možná i já. Diskuse znamená vyměňovat si názory, uznat i názor toho druhého, když mě přesvědčí svými argumenty.

Taky, koho to zajímá, co si myslím? Za hodinu, nebo i za kratší čas mě převálcují jiné komentáře, jiné názory, má to vůbec cenu něco někam psát? A pak si odpovím, nemá. Má to cenu psát nějaké články? A pak si odpovím, nemá.

Možná moje pocity vyplývají i z toho, že se cítím jako vypsaná fixa, nebo vymačkaný citron, prostě prázdná jako prázdný demižon. Vypsáno, vymačkáno, vypito, Finito.

14261

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

15 thoughts on “Mám pocit

  1. Ale houby, Naďo, doufám, že je to jenom chvilka blbější či trocha rezignace – dokud člověk svým názorem někoho potěší, má to aspoň trochu cenu, ne? A pro mě třeba jsi často něco jako ostrov normálnosti, no řekni, je to málo, pro někoho takto fungovat?🙂

  2. Naďo, tenhle pocit znám, a myslím, že občas přepadne každýho. Uvidíš, že bude líp – někdy je zapotřebí restart. Někdy zase stačí vzít si bezva knížku a jen tak si číst, co napsal někdo jiný. A ono to zase naskočí, neboj.

  3. Souhlasím se Zuzanou a s Evou. Prostě napíšeš, jen když se Ti něco přihodí nebo když se chceš k něčemu vyjádřit atd. A když si to někdo přečte, bude Ti to milé; „na množství nehleďte“ … No, nebo si dáš oddych a napíšeš jen výjimečně. Já jsem před 2 roky přestala psát úplně, občas si nějaký blog přečtu, ještě méněkrát se zapojím do diskuze – a nemyslím, že by se mi zastavil svět. Naopak, mám víc času na své blízké, na kamarádky, na bratry a sestry ve sboru. Píšu víc osobních dopisů a mailů, objevuji téměř zapomenuté přátele …

  4. To je samozřejmě normální a většinou se radí nechat to „navolno“ a psát, až má člověk chuť. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že často nečekaně dobré věci vznikají právě v okamžiku, kdy se člověk do psaní i maličko nutí🙂.

    S diskusí je to často přesně, jak píšeš: Jako kdyby ochota vyslechnout a zvážit cizí názor byla projevem slabosti a body by naskakovaly jen za zarputilou neústupnost a nějaká zvláštní prémie by byla za urážku nebo zesměšnění druhého. Ale poměrně brzy se pozná, s kým má smysl diskutovat a s kým je to jen ztráta času.

  5. Naďo, líbí se mi Tvoje upřimnost. Proto Tě ráda čtu. Jsi citlivá a upřímná dušička. Piš. Piš i o depresi. Všichni ji občas prožíváme. Jen všichni nedovedeme o ní psát. Piš, piš, piš …

  6. Ale, ale další!
    Jaképak „úplně o všem“? S vnučkou č.1 souhlasím, i když její poslední větu musím brát s rezervou pamětníka. Věc přístupu. Samozřejmě nepřestávej!.🙂

  7. Moc vám děkuji za vaše milé vzkazy, potěšily mě, třeba se časem zase „nakopnu“. Momentálně se nacházím sice v dobrém rozmaru, protože zařizování bytu je tvůrčí činnost jdoucí ruku v ruce s fantazií, ale hlavně i s ekonomií, o to je to napínavější, ale přesto se ke mě škvírkou cpe nálada – Ach pryč, ach pryč je všecko, pryč je má naděje, teď pláču jako děcko,co mně to prospěje🙂 – no jasně, dva v jednom
    Vím, že máte také své starosti a radosti, o to víc potěší, že jste shovívaví k ukňourané babše a za to dík.

  8. Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná) je bezvadná bylinka a funguje – tedy za pár dní. Jen se moc nesmí na sluníčko…

  9. Az vecer, nebo az nad ranem zavres oci pred usnutim, pomysli na to, ze deseti lidem stalo za to, aby se ozvali a odpovedeli na Tve zamysleni. Pomysli na to, ze nakonec nic z toho, co jsi napsala, nebylo marne. I kdyby Ti to tak tisickrat pripadalo. Vsechno, co jsi lidem nabidla, melo smysl. Pomysli na to, ze ne kazde semeno vzejde, ze ne kazdy souzni s Tvymi nazory, ze ne kazda perla se zatrpyti mudrlantum, ale pomysli, ze vsichni, kteri reagovali laskave, Te maji radi.

  10. Pane Nováku, třezalka je dobrá, kdysi jsem ji polykala v tabletách od Kneippa, ale to jsem nevěděla, že se nemá chodit na slunce…
    Ano, Dennisi, uvědomuji si to a hodně mě to motivuje a moc těší.

  11. Ráda sem chodím a čtu,tak krásně a vtipně píše málokdo.To by jste nám nemohla udělat.Jen chvilku odpočinku a pak zase psát.Třezalkovým olejem si mažu lítka a opravdu,slunce vadí.

  12. Vymačkaný citron?
    Co mi to jen připomíná?
    Á, už vím.
    Nejen slupku od citronu, ale i ten vymačkaný obsah – vitamíny pro obnovení životní síly,…
    Bude líp, až ta šťávička začne působit.

  13. Ano, jsou takové chvíle, že člověk považuje za zbytečné psát jestliže nikdo nereaguje. Nepíši blogy, pouze přidávám své myšlenky do diskuse. Stává se, že diskutéři se ozvou a reagují na můj názor a to mi plně postačuje. Na druhé straně znám blogery, kteří napíší za den i několik článků a v případě, že mu příspěvek nezveřejní, domáhá se zveřejnění. Samozřejmě, že člověk, který má dostatečný rozhled, vzdělání napíše spíše zajímavý článek, než ten, který umí „psát“ pěkné slohová cvičení, ale není schopen hlubšího analytického rozboru. A pak hloubku podstaty nahrazuje kvantitou slov, bez logického přínosu.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s