Silvestr 2014

Možná jsem za celý život neshlédla tolik pohádek, jako o letošních vánocích. Defilé princů, princezen, trhanů, zlosynů, dobrotivých víl, stařečků, kmotřiček, králů, královen, sudiček, rádců, kuchtíků, kuchtiček..

Některé pohádky v sobě obsahovaly kokteil pohádek z dřívějších dob, některé se zoufale snažily o originalitu za každou cenu. Na pohádku „Kdyby byly ryby“ jsem třeštila zrak a poctivě se snažila objevit tu neotřelou originalitu, sakriš, ještě přeci nejsem zapšklá baba, abych se nedokázala na takovou avantgardu podívat mladýma očima. Nešlo, nešlo mi to.

Přemýšlela jsem pro jaké publikum to bylo natočeno a zda se to dá zařadit do kategorie pohádek. Ocenila jsem mého oblíbeného herce Marka Taclíka, že dokázal přežít natáční s umělým chrupem a rybím ocasem, což vyžadovalo mimořádnou tělesnou námahu, za což snad měl i mimořádný příplatek.

A tak jsem si smlsla  na klasice dávno natočené i na několika nových, které se zařadily mezi stálice.

Bylo to fajn, ponořit se do pohádkového světa provázeného buráky, cukrovím, kafíčkem a večer vínečkem.

Pomalu se blíží půlnoc, poslední den v roce 2014.

Co mě v roce 2015 čeká, co mě nemine, po čem si budu šlapat, o čem nevím…, to se všechno dozvím 31. 12. 2015

P1160260