Vařím, nevařím

Recepty Ládi Hrušky jsem nikdy nesledovala, možná jednou, nebo dvakrát. Navařila jsem se za celý život dost a dost a dokonce jsem měla i období, kdy mě to bavilo, ale častěji jsem vařila jen s láskou. Víkendové pečení, obzvláště když bylo venku deštivo a nevlídno, provonělo byt a v tu ránu bylo útulno. Vlastnila jsem hafo kuchařek, z nichž královnou byla Sandtnerka. Sbírala jsem a taky podle toho i vařila a pekla spousty receptů, byla jsem dychtivá novinek. Přesto jsem vlastnila i hodně receptů od mých předků (vlastně předkyň), osvědčené, některé přímo vynikající, ale ty dobové jsem ani nevyzkoušela, byl to dort z jednoho vejce, výrobu bonbónů, anglické keksy, které měly s Anglií společný jen ten ten název. Naopak jsem vyzkoušela válečné, hrachové karbanátky, které jsem ale poté musela zařadit do skupiny – bylo to dobrý, ale už to nevař, kterou vytvořil můj muž. Vyzkoušela jsem i smažené býčí koule, ale ty se pro změnu zapsaly do skupiny – ble už nikdy více. Někteří tvrdí, že je to výborné jídlo a tak chyba byla jistě u mě.

Některá jídla se moc nepovedla, ale vždycky to nějak dopadlo, aby se to nějak snědlo. Jen jednou v životě jsem hotový tovar vyhodila komplet do popelnice a to bábovku z kyselého mléka. Silně připomínala bábovky gumovou atrapu a taky přesně jako guma chutnala.

Všichni jistě znáte recepty, které se předávají z generace na generaci,  i takové jsme měli a máme, jeden takový skvost se ale nedochoval, to když jedna jistá hospodyňka, které jsme ho zapůjčily myslela, že je tak ukecaný (flekatý a promaštěný), že ho vyhodila. Netušila, že právě takové jsou nejlepší, s tou letitou patinou. Milovala jsem ve zděděných kuchařkách připsané zkušenosti, jako třeba – velmi dobré, nebo moc mastné, či vařit jen 2 minuty, 5 je moc, apod.

Jsem teď sama sobě hospodyní a  abych nezhynula hlady, tak si taky něco musím uvařit, když nechci jíst jen párky s chlebem, nebo chleba se salámem a sýrem. Zapojuji svoji fantazii do té míry, že byste nevěřili, co jsem schopná zkombinovat, ale to psát nebudu, raději to, co je osvědčené, chutné. Od Ládíka jsem převzala tento spešl recept: Vezmu konzervovaný hrášek ve slaném nálevu, scedím, vysypu do misky, která snese točení v mikrovlnce, přidám trochu oleje (másla, sádla), koření (pepř, sůl, drcený česnek), přidám nakrájený junior či párek a hlavně usmaženou cibulku dovezenou z Bavorska. To vše smíchám a šoupnu do mikrovlnky. Je to mňamka. Ládík není tak líný jako já, takže to čmudí v kastrolku na plotně a před tím v tom kastrolku smaží nakrájený špek.

Dnes jsem měla k obědu vařené brambory ve šlupce, poté horké, oloupané jsem smíchala s tím samým jako viz výše s hrachem, mimo toho juniora. Vzala jsem protlačovačku na brkaši a vše jsem upěchovala bez mléka. Výborný. Co obzvláště miluju je hlíva ústřičná pokrájená na pórku, což se dá hodit na špagety do rýže i s bramborem, ale to je už opravdové vaření. Taky mám v jídelníčku zařazený polévkový den, někdy naftovou polévku, ale když jsem v dobrém rozmaru, vezmu mraženou zeleninu, hodím ji na máslo, přidám trochu mouky, pěkně opeču, zaliju vodou, povařím a doplním kupovanými kuličkami do polévky nebo zakloktám vajíčko s moukou a lžičkou po kouscích naházím do vařící se polévky. Nudle s mákem na sladko jsou rychlé a miluju je.

Vyzkoušela jsem i firmu, která vozí jídlo domů, poprvé jsem se oblizovala, ale zdála se mi malá porce. To samé jídlo jsem tedy objednala od jiné firmy, bylo toho hodně, ale moc dobré to nebylo, člověk nemá být “nenažraný”.

No, řekněte, vydržel by některý mužský takové zacházení? Určitě by prchl k té, která umí vařit a taky je vaří – knedlíky a maso dělá samozřejmě denně… A to já, tak já, už tedy ne.

kreative

Hezké, že? Ale to musí být děsná piplačka, ovšem pro děti, které zlobí s jídlem… obrázek ze stránky – zde klik

odtl

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

doplněno: od TlusŤjocha