Lavičkové rozjímání

Nemám balkon, ale mám park. Když se vracím z nákupu, či procházky a je hezky, posedím na lavičce, nebo jen tak do parku posedět vyběhnu, místo na balkon.

Dnešní důchodci sice v parku stále sedávají, ale krmit ptáčky jsem nikoho neviděla. Nejsou ptáčci? Nejsou zbytky chleba, či rohlíků? Nevím, ale co vím, že ptáčci jsou určitě přecpaní semínky z  prodávaných koulí,  z krmítek a okenních parapetů. A tak se důchodci přizpůsobili jednadvacátému století. Cvičí na nářadí, které park poskytuje, druží se na lavičkách v debatních kroužcích, francky opřené o opěradla, civí do tabletů jako jejich děti a vnuci, plkají do mobilů, nebo jen tak zírají a nastavují tvář slunci.

V mém parku je hodně laviček, takže se uspokojí i duše individualistů, kteří vyhledávají samotu bez debat, jako já, jsem totiž plachá osoba. Dnes proti mně, na druhé straně parku, sedí další individualista a  luští křížovku, tradiční to zábava důchodců, kteří chtějí bystřit mozek. Mě to dávno přestalo bavit, protože jsou tam buď slova notoricky se opakující, nebo tak stupidní, aby  jeden pohledal. Pána to ale baví.

Má na hlavě kšiltovku, kosťatou košili a kalhoty něco mezi pláťákama a džínama. Chodí do parku pravidelně a pravidelně luští, je to vlk samotář. Jeho postava vyzařuje vyrovnanost s osudem, který mu vzal milovanou ženu a jinou už nechce. Vstal, schoval křížovky do taštičky, hodil si ji přes rameno, do druhé vzal ruksáček a odebíral se k domovu. Šel přes neposekaný trávník s odkvetlými pampeliškami. Koukám co to sbírá ze země, chvíli mi trvá, než se můj mizerný zrak soustředí a rozezná, že trhá ty pampelišky a fouká do jejich ochmýřených hlaviček, dívá se jak pampeliškové padáčky letí, a znovu a znovu. Stal se z něj kluk, opuštěný kluk, možná, kdyby se nestyděl, začal by brečet nahlas, jak to malé děti umí, když se jim ztratí maminka z dohledu.

Ne, tak to už přeháním. Ale co, no, ráda si vymýšlím…

p1040633

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

8 thoughts on “Lavičkové rozjímání

  1. To já se ráda družím🙂. Ale někdy, někdy si také přemýšlím ráda sama … A pokud se týká ptáčků, tak tady je jich v okolí mraky. Na vsi na chalupě jich neslyším a nevidím takové množství, jak tady ve městě. těším se s nimi od božího rána (no, někdy řvou poránu až moc🙂.

  2. Ale vymýšlíš si krásně. Úplně okouzlující příběh jsi pánovi nadělila. A kdo ví, třeba máš pravdu. Jinak taky mám ráda sezení na lavičkách, ještě raději jako odpočinek při procházce s pejskem :ú

  3. Pěkné zamyšlení. Možná trošku smutné. O dnešní reálné době. Kdo ví, jak na tom budu, až mi bude o nějaký ten rok více. Jak asi budu myslet…

  4. Take jsem velmi placha povaha. Ostycham se vystoupit na verejnosti nebo promluvit k cizim lidem. Ale cvicim tajc’i a posiluji sebevedomi. Vcera jsem byl na autogramiade vice mene mlade autorky knihy o potrebe zen objevovat v sobe sebelasku. Nebudu jmenovat a nebudu citovat, abych se nedopustil neopravnene reklamy, ale o sebelasce se musim zminit. Uz jen ta jedina beseda ve mne probudila tolik sebelasky a tolik sebevedomi, ze uz se nebudu nikdy ostychat oslovit jine stare lidi, zvlaste pak ty opustene. Uz nikdy nebudu muset prekonavat zabrany, ostych a dokonce snad i stud, abych se zucastnil diskusi zivych, nebo tech internetovych. Dekuji mlade terapeutce a take dekuji – eee(uz to mam!) vecne mlade Nadi za namet k premysleni. Dekuji rodicum, ze jsem na svete, dekuji osudu, ze jsem se dozil internetu, ze jsem se setkal se vsemi virtualnimi prateli, ktere bych nikdy jinak nepoznal.🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s