Dost pozdě, ale přece

Objevila jsem svět grilu. Na stará kolena. Ale od začátku. Zabydlovala jsem se v novém bytě a tak jsem byla nucena, no nucena, moc mě to těšilo, nakupovat, dnes řečeno šopovat. V těch nákupech byly samozřejmě i elektrické spotřebiče, hlavně pračka, která mně udělala velkou radost, protože je opravdu chytrá, možná chytřejší než já. Můj bankovní dům má takový systém, že při koupi v určitém obchodě, tedy určité značky, se načítají tak zvané ibody. Já tento obchod docela miluju, protože umí své služby dovést k dokonalosti. Přiveze, vynese, osadí, vyzkouší, odveze obaly. Tak jsem si u tohoto obchodu našušlala ibody, jak se moje bankokarta otáčela, ani jsem o tom neměla potuchy, v jaké výši. Koncem roku mi tu sumu můj bankovní dům sdělil a já byla ráda, protože na peníze to byly celé dva tisíce korun českých. Ale nastal problém, co za to? Vydávala jsem se na virtuální průzkumy do toho přívětivého obchodu (fakt na něj nedám dopustit), nechtěla jsem ty ibody jen tak vyhodit za nějaký werk, který mi bude na nic. Chvíli jsem uvažovala o sluchátkách, pak o sušičce prádla, čajovaru, ale nakonec jsem zvolila gril.

A dobře jsem udělala. Dobrá a dietní jídla moc potřebuju, protože musím shodit nějaké kilo, abych přestala zatěžovat svůj přetížený skelet, tolik sužovaný a operovaný. Dnes jsem si ugrilovala vykostěná kuřecí stehýnka tzv. světničková, k tomu lilek, vše naloženo v olivovém oleji s pepřem solí, feferonem a hlavně s česnekem. Řeknu vám, mana nebeská. Krásný pohled je na to, jak mrsknu naložené maso na gril a ono nejenže  zasyčí, ale ještě se smrští jak guma u trenek.

No, a tak vidíte, co stačí  jednomu postaršímu děvčeti ke štěstí. A další štěstí mě čeká, no, snad na jaře vyrazím do ulic o něco lehčí, nutně bych to potřebovala, do kolečkového křesla se mi nechce.

P1100067

Reklamy