Můj pelíškový den

Přicházela jsem pomalu k vědomí, na několik pokusů jsem otevřela oči a viděla oknem SNÍH. Sníh, je tady sníh, taková zvláštnost v zimě. Nojo, proto jsem nemohla usnout, jak mě bolely nohy, ani ibalginu se moc nevedlo ty nohy zklidnit, ale nakonec jsem přeci jen upadla do říše snů. Tentokrát se v mém snu nedělo nic, což bylo skvělé, jindy mám ty sny tak bizarní, že by to člověk nevymyslel.

Vyhrabala jsem se z kopretin, a odvolala jsem účast v místě, kde jsem se měla odpoledne nacházet, protože jen sebevrah by šel do toho nadělení s franckou. Noční košilku jsem opustila k polednímu a do vpoledne mi trvalo, než jsem se nasnídala a hygienicky dovedla do stavu civilizovaného člověka. Jsem připravena přijímat návštěvy. Kdo dnes dojde, kdo je hlášen je příslušný pracovník GLS, který mi přiveze balíček od OTTO. Ještěže jsou dnes ty vymoženosti, protože jinak mi balíček nikdo nepošle jak je rok dlouhý. Začala jsem uvažovat, že si začnu sama kupovat kytky, ale blíží se mé narozeniny a tak ještě počkám, možná do září, ale to mám zase svátek…

Tak co dnes s tím pelíškovým dnem. Nebude kompletní a tudíž ideální. Den v pelíšku (u mě na gauči zahřívaná ovečkou, která se převtělila do deky) postrádá čokoládové bonbony, lahvinku dobrého suchého bílého,  novou knížku, a samozřejmě nějakou dobrou ňamku. Ještěže mám dostatek kafe, dokonce několik druhů, v ledničce jednu konzervu tuňáku,  jednu mozzarelu, jeden kečup, pár vajíček a 2 jogurty, pak už se tam jen krčí džemy zavařené od dcerky. Měla bych učinit nákup, nejlépe v koloniálu, ale na dovoz potravin dnes, to nevypadá. Ještě mám k dispozici 3 kousky pečiva, stejný počet brambor, těstoviny, rýži a instantní pohankovou kaši.

Jenže, kdo by se s tím vařil. Usilovně se mi tlačí do hlavy myšlenka na to, že bych si mohla objednat pizzu, ale probůh, co by tomu řekla moje dieta?

A tak si dnes budu lebedit v pelíšku s wifinou, televizí a sny o jaru, o tom jarním výbuchu přírody, kdy se svět zahalí do brčálově zelené, nalije se pupeny, ty pupeny se rychlostí blesku promění v květy a já se nebudu muset obírat myšlenkou, že bych si je měla kupovat. Ptáčkové mi budou zpívat nebeské písně a ožralkové z blízké hospůdky mi budou roztomile narušovat noční klid. Už aby to bylo.

poldolzima

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

4 thoughts on “Můj pelíškový den

  1. Občas si také takový udělám Naďo, zvlášť po převalovací noci. A že jsem pořád stejný bubák a kverulant, ti “ VÉNA PÍSK „ a to, že tě ráda opět vidím na wordPressu je fakt a v našem věku, chybí každý člověk, kdo by vzdal, třeba to psaní. Zdravím moc. Anna

  2. Pelíškový den je supr den, já mohla mít skoro celý pelíškový týden, děti (a přesněji vnoučata) měly jarňáky a žádná kontrola u doktora na obzoru – akorát, že jsem se musela vybatolit ven nejpozději kolem deváté, abych vyvenčila psa. No, tak jsem pelíškové dny zaměnila za návštěvní dny a rajzování. V mém případě pouze Benešov, Praha a jednou výlet s mužem za tou naší mládeží do Hrabětic …

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s