Vlakem a pěšky na Soumarák

Jdeme na nádraží. Od bytu mého čilého osmdesátiletého průvodce je to poměrně daleko, na druhé straně městečka. Jdeme v pohodě, až jsme zjistili, že nám jdou špatně hodinky, a k vlaku tím pádem dojdeme pozdě. No co, posadíme se na lavičku a pak zase půjdeme zpět.

Měli jsme štěstí, vlak ještě stál ve stanici, společně s vlakem, se kterým se kříží, neboť trať je jednokolejná. Pan výpravčí u vlaku, který jede směrem kterým chceme, a v poslední minutě, když málem zdvihl plácačku, nás zbliknul a s tou plácačkou počkal. Ze druhého vlaku, opačného směru, volá průvodčí: “Jakým směrem jedete?” My děkujeme, že jejím směrem ne. Jsou zde starostliví a hodní. Vysoukáme se do správného vlaku, pan výpravčí zvedne plácačku a jedeme.  Kupujeme jízdenky a můj společník loví drobné. Nabízím své drobné, ale paní průvodčí hlásí, že mladý pán drobné má. Všichni se smějeme a já vychutnávám jízdu. Vůbec si nevzpomenu, kdy jsem vlakem jela naposledy, je to skvělý… Jsem nervózní jak teta z Makotřas, protože máme zastávku na znamení a svítí na nás nápis, že máme kliknout na jeden svítící čudlík. Nejraději bych vyběhla stisknout! Klid, nabádá mě vůdce výpravy, času dost. Naštěstí tiskne jeden mladík, takže už jen nervy při vystupování…

A jsme tu. Vůdce výpravy mávne rukou kterým směrem půjdeme a řeknu vám, ještě jsem dobrodružnější cestou zde na Šumavě nešla… Po kolejích, pak po pohyblivém a místy hodně nacucaném terénu. Před očima se mi promítá film Král Šumavy, jak rašelina vcucává Jiřinu Švorcovou a taky film Byl jednou jeden král, jak pan Werich naříká, že z  něj bude hnědý uhlí. To všechno mi zde hrozí, protože zásadně neposlouchám svého vůdce výpravy, který jde podle mě špatným směrem. Když jsem opravdu začala mít boty plné vody, uznala jsem, že asi špatným směrem nejde a s děsem v očích jsem hledala pevnou zem. Uf, jak jsem byla ráda, když jsem ho uviděla… Velkou odměnou té krásné, ale strastiplné cesty byla naleziště lišek, které já miluju.

Mašinka nás spolehlivě dovezla do městečka a domů jsme dolezli s poposedacíma přestávkama polomrtví…

P1170860

Nádražní budova na Soumaráku, krásné hrázděné přístřeší, ten čurbes na zemi jsem nefotila…

P1170861

Šumava, no…

P1170862

Dtto, neoříznuté…

P1170871

Ano ten terén není pevný…

P1170867

Něco kytinek…

P1170872

Však to příroda spolkne…

P1170875

Naše jednokolejka

P1170882

Pohled z mostku

P1170885

Na kolejích čeká vrah, co to plácám, na kolejích čeká vůdce výpravy Veselý obličej

P1170906

A tady to bylo dále kritický…, opravdu jsem měla strach…

P1170899 (2)

Na Šumavě je všechno, drsné i něžné…

P1170904

Sedím na pařezu a koukám…

P1170898

Lištičky…

P1170893

Fešák…

P1170908

Dobrota to byla, jenom pro mě…

Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

6 thoughts on “Vlakem a pěšky na Soumarák

  1. Páni, to je povedené vyprávění, vlastně fotoreportáž! Moc, moc chválím a skoro tiše závidím, i když jsem před mnoha a mnoha lety brouzdala Šumavou tamtéž …

  2. Pěkné, moc pěkné. Já byl dnes pro změnu v Praze a žádné houby jsem nenašel. Kupodivu, pane kolego, kupodivu, kupodivu… jak, tuším, pro změnu říkal pan Werich, když byl ještě s Voskovcem. Hned bych stověžatou matičku vyměnil za Švorcová blata🙂.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s