Něco o mně


Proč rentiérka? Není on důchodce vlastně rentiér?

Jsem na cestě z bodu N do bodu S.  Prošlapala jsem mnoho botek. Od prvních capáčků přes lodičky, „jehly“, střevíčky a taneční botky, po pohodlnější a ještě pohodlnější,  které nikde netlačí, až k bačkorám, které mi už zůstanou až dorazím do bodu S a zaklepu s nimi.  Kdy to bude nikdo neví a to je dobře.

Víc nemám co bych o sobě zde napsala, protože jsem skoro všechno na sebe už řekla ve svých článcích.

Blanka má dobrý vkus. Ví co má číst.  Zde čte moji knížku, kterou jsem nazvala „Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše“

Knížka je k dostání u všech dobrých knihkupců (např. Luxor, Kenzelsberger atd.) dokonce i na Slovensku.

 
Pro velký úspěch s první knížkou, si vzala Blanka na dovolenou i tu druhou. Tváří se spokojeně, však ano, Blanka má vytříbený vkus.

Když si připadáš jak nula, když jsi otrávená vším,
když ti slzy stojí v očích, já je osuším.
Jsem s tebou i ve zlých dobách. Když k nalezení
najednou přítel není
jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.
Jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.

Když jsi uštvaná a na dně,
když jsi na ulici,
když se večer s tísní snáší,
stojím za tebou.
Útěchu přináším.
Když přichází soumrak
a nic než bolest kolem není
jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.
Jako most přes rozbouřené vody
chci ti stát.

Vypluj, stříbrná dívko,
vydej se na cestu.
Přišel čas tvé záře.
Všechny tvá sny jsou na toulkách.
Pohleď jak září.
Chybí ti přítel,
za tebou vyplouvám.
Jako most přes rozbouřené vody
pocit bezpečí ti dám.
Jako most přes rozbouřené vody
pocit bezpečí ti dám.

*****************************************************************

Tak tohle jsem já a můj synek Daniel, asi v roce 1971. Je to vůbec možný?

Má dcerka Kateřina v roce 1974

Můj muž v roce 1976

Délka života: 25008 dní (68 let, 5 měsíců a 18 dní)

Naše manželství trvalo 16660 dní (45 let, 7 měsíců a 12 dní).

47 thoughts on “Něco o mně

  1. Nado, krasne deti i manzel o Vas ani nemluvim. Jo a tu Vasi knizku se mi nepodarilo v zapadnich Cechach sehnat. Nemeli ji v Domazlicich ani v Plzni.

  2. “ Výborný každý bod, … otázka “ !
    hovoří Kwietozslaw Prohaska :

    1.) Mně květin doma netřeba !

    2.) Občas si sám dojdu pro chleba ….

    3.) Doma já nemám odpadu;
    až v noci se domů vždy přikradu,
    pak chrápu ! ( netřeba žárovky )

    4.) Auto též zbytečné ! Mlhovky…
    namontované mám na káře

    5.) V hostinci popíjím bujaře
    ( ta věc mne nikdy nenapadla,
    že bych moh chodit do divadla )

    6.) Nemoc ? Toť vždycky má je vina !
    ( říká se tomu kocovina )
    Neduh však vždycky zaženu,
    tím, že se opět ožeru !

    7.) Všichni psi, co jsem měl … snědeni !
    Kočka je nejlepší stvoření !
    ( pelech má ve starém kredenci,
    když chce, tak sama se vyvenčí
    do kouta, či z okna otvoru )

    8.) Výbornou psychickou podporu
    dostanu v záchytce, … v blázinci…
    ( tam bývám vždy, mezi našinci ! )

    9.) K čemu bych doma vysával ?
    Oknem a dveřmi zamávám……
    a průvan bordel odnese !

    10.)Pokud mi darem nic nenese
    ( ten, kdo mi na dveře zamlátí )
    potom mě amok zachvátí
    a řvu, že ho vykuchám od spodu k játrům !
    …… Pak opět jsem v náruči psychiatrů, –
    ti v pohodu upraví můj stav “ !
    Chechtá se Prohaska Kwietozslaw !

  3. Dobré ráno Naděnko.
    Přeji vám sluníčkový den, přemýšlela jsem proč máte všechno tak hezky napsané a vy to máte od pánaboha dané, tak přeji,
    mnoho čtenářů, kterým se to bude líbit tak jako mě. Anna

  4. Dobrý večer Naďo.
    Nejsem literát, píši jak mě zobák narostl a blog jsem začala dělat, jako zábavný ne literární, mladí lidé se mě nějak vzdalují, je to zřejmě jev generační a přirozený, a zase tě prosím o radu, dávám na blog takové věci, které mě zajímají a čekám, že najdu lidi, kteří si budou chtít se mnou o nich třeba popovídat, není tomu tak a mě to moc mrzí a v žádném případě nestojím o nádenickou povinnost, mám jen touhu si popovídat a neumím se sladce usmívat, bohužel. Už jsem trochu pochopila jak to funguje, napíši-li někomu formální komentář cítí potřebu mi odepsat, také formálně, to u tebe není a proto jsem tě již jednou prosila o pomoc, ale asi dost nesrozumitelně, tak trochu jsi mě pokárala, chápu to a stojím o tvé přátelství, nemám tolik času, abych mohla udržet formální vztahy a už mě nepíše téměř nikdo, modlitbu p. Čechové mám na paměti, aléééééé……Posílám ti odkaz na něco moc krásného, co u mě všemi prochází stále, bez povšimnutí. Zdraví Anna
    http://www.impactlab.net/2010/06/08/the-breathtaking-beauty-of-lexiaguo-china/

    • Dobrý den, Anno, to je těžké. Dnes píší blogy strašně moc lidí, čekat někde na odezvu spřízněných lidí je velice těžké. Někdy se to stane a to je velké štěstí. Proto, aby lidi na soukromých blogách psali pro někoho, nejen pro sebe, tak se navzájem propojují, ať už formálně či zájmově tak, až vznikne určitý řetězec pravidelných návštěv. Já o tom příliš nepřemýšlím kdo ke mně přijde formálně a kdo kvůli mému psaní, pochopitelně mě víc těší, když je to kvůli mému psaní.
      Já ti poradit neumím, zase se tak moc neznáme. Já se snažím formálně nikomu nepsat, vybírám si co nebo kdo mě zaujme.
      Zkoušej najít další blogy, určitě získáš další spřízněné duše. Např. to, co jsi mi poslala, že se ti převelice líbí, je určitě krásné a mně se líbí, ale není to to, co bych vyhledávala. Nejsem cestovatelka a všechny cestovatelské chutě mě už opustily, takže vidíš, že ne vše může lidi spojovat. Myslím, že bychom neměly takové věci řešit na blogu, zde je můj mail: nadad@nadad.cz

      • Moc mě ta adresa potěšila, děkuji. Já jsem spíše takový ten rádoby ekolog, cestovatel prstem po mapě a milovník přírody, ale také si moc ráda přečtu věci lidské, nezprofanované a příjemné o životě, ač to sama neumím, dokáži to ocenit. Zdravím a přeji krásné odpočinkové dny. Anna

    • Aničko, není pravda, že nemáš přátele a nikdo Tě nebere. To vidíš – někam nakoukneš, pošleš pár srdečných uznalých slůvek a už máš kamarádku nebo kamaráda. Můžeš psát jak Ti zobáček narostl, i trošku těch přisprostlých slůvek potěší… Nezoufej, čeká zde všude zájemců o tvé psaní dost a dost, jen hledej a najdeš. To jen zpočátku se zdá, že Tvé problémy máš jen Ty… A Naděnce dík, dává nás svými články dohromady a tak se najdeme.

  5. Já bych řekl, že možné to snad ani není! (to k té fotce z r.71), když si to tak srovnám časově.. V té době, nebo pár let předtím, ještě na škole, jsme s klukama měli svoje bodování „ženštin“. Vycházelo z podoby bodování v gymnastice, v praxi se naše body pohybovaly tak mezi 4,0 až 10,0, osmičky už byly hodně pěkné holky (s těma pod 6,0 bysme nikdy nic mít nechtěli), no a přes devět se dostala už málokterá a desítka by byla anděl (nebo „ďábelský“ anděl, jak jsme byli tehdy v mladistvém vývinu). Hodně daleko (přes devítku) by se u mne dostala, ale to bylo pak dodatečně zpozdile k stupnici žebříčku už sentimentálně vzpomínkové, Sandra B., objevená po filmu Velká rychlost. No a k té fotce z roku 71 bych přiřadil srovnatelně bodů, desetiny nad devítku teď už radši uvádět nechci..🙂

    • Děkuju, Břetislave, udělal jste mi velkou radost, kolik vám v té době bylo? Jestli jste byl o dost mladší, tak bych pro vás byla v roce 71 stará baba :-)))

      • Rádo se stalo (s tou radostí), ale myslel jsem to upřímně! V roce 71 mi bylo už 29, ten žebříček vznikl někdy po roce 1960. A jak to všechno letí, přijde mi to až „nespravedlivé“ a hrozně udivující.. (i když vím, že to se spravedlností nic společného nemá..)

  6. To se nedivím, že se sem chodí zachechtat i Anna. Ta má dobrý vkus. Já taky, proto jsem tady, né? Chutný blog, k sežrání. A psaní a humor – to hledám. Tady jsem to našla. Dík. Kitty.

  7. dobry den,
    cetl jsem na jinem blogu ze znate basnicku jak vezla dama zavazadla ahoj, tuhle basnicku jsem nedavno slysel ale bohuzel jsem si ji hned napoprve nezapamatoval. mohla by jsi mi ji napsat celou?

    • Zde ji máte:
      ZAVAZADLO.

      Vezla dáma zavazadla: divan, kufr, košík prádla, krabici s petlicí u víka a maličkého pudlíka.

      Na nádraží za chvilenku vydali jí potvrzenku, že jí vezou zavazadla: divan, kufr, košík prádla, krabici s petlicí u víka a maličkého pudlíka.

      Jede vozík po peronu vezou věci do vagonu, nakládají zavazadla:divan, kufr, košík prádla, krabici s petlicí u víka a maličkého pudlíka.

      Vlak čeká jen na znamení. Kde je pudlík? Už tam není. Když přijeli do Charkova počítají všechno znova. Počítají zavazadla: divan, kufr, košík prádla, krabici s petlicí u víka… Tak!… A kde máme pudlíka?

      Vtom však kolem vozu běží velký pes, a jak se ježí! Hned s ním mezi zavazadla, tam, kde mají košík prádla, krabici s petlicí u víka a kde dřív měli pudlíka.

      Vlak se blíží k Voroněži. Už tam vjíždí. Nosič běží. Běží k vlaku a pak stěží odnáší ta zavazadla: divan, kufr, košík prádla, krabici s petlicí u víka. A koho vede? Pudlíka?

      Kdepak! Ten pes strašně kvičí,ten pes kvičí,dáma křičí: Zloději! Lupiči! To je křik! Copak je tohleto ten můj psík? Div přes kufr neupadla, odhodila košík prádla, krabici s petlicí u víka …Vraťte mi mého pudlíka!

      Dovolíte na chvilenku, paní, vaši potvrzenku? Poslala jste zavazadla divan, kufr, košík prádla, krabici s petlicí u víka a maličkého pudlíka…

      Však možná paní, možná dost, že pudlík cestou povyrost !

      • Strašně moc Vám děkuji. Udělala jste mi ohromnou radost touto básničkou. Už dva roky sháním tuto knihu S. Maršaka, ale bohužel. Vzpomínala jsem si jen na nějaké úryvky…a teď… úplně náhodou jsem si našla Váš blog. Je to kus mého dětství. Děkuji, děkuji, děkuji.
        Jarka

      • Dobrý den, taky moc a moc děkuji za tuhle básničku. Asi tak v roce 1972 nebo 73 jsem s ní vyhrála, jako žákyně 1. nebo 2. třídy, nějaké kolo Pražského vajíčka. Dnes jsem si pamatovala ale jen první sloku. Teď s tím budu dělat radost vnučce. Ach jo, ten čas utíká.

  8. Milá Naďo, když mně není zrovna do zpěvu, vracím se k hezkým chvílím ze života a otevřu staré krabice a ani prach z nich nesfouknu, abych to co mě bylo milé neporušila, někdy to pomáhá, někdy to bolí, ale je to účinné. V těch krabicích zůstávají, jen hezké věci, tu veteš jsme cestou odhodili. Otevři, zavzpomínej, na chvilku se ti uleví a občas to zopakuj, tak dlouho, až odhodíš to co nepotřebuješ a zůstane jen to hezké a přestaneš cítit tu tíhu na prsou. Anna

  9. Anicce dekuji za krasne video, cely vecer jsem poslouchala tu krasnou hudbu, je toho tam na YouTube mnoho s timto vynikajicim muzikantem. Doporucuji Vam si zadat do vyhledavani na YouTube AUSTRIA AND EDELWEISS – ANDRE RIEU. Jiste se Vam bude libit stejne, jako mne.

  10. Pani Dubcova, shledl jsem video. A zanechalo ve mne hluboky dojem. Pribeh cloveka v nekolika obrazech. Neuveritelna sila sdeleni, ze zivot mame jen jeden a je konecny. Prozit takovy zivot po boku milovane a milujici zeny je pak nekonecne stesti. Kdybych mel ten dar, co mate Vy, dokazal bych se vyjadrit lip. Dekuju za prilezitost videt pribeh cloveka bez patosu a pritom neobycejne silny. Dennis

  11. Simon a Garfunkel mě nepřestávají dostávat, i když je poslouchám stále dokola, navzdory textu v písni se mi vybaví vždy má vlastní ilustrace té hudby – spáleniště, na které se snáší teplý a vanilkově sladky, hojivý sníh. Ať je sebehůř, vždycky je šance, že bude líp.

    • To už je dávno, kdy to bylo focené, nevím jakým foťákem. Ano, černobílé fotky mají své kouzlo. Děkuji, verco za návštěvu.

  12. moc ráda bych se zeptala, zda je nějaké spojení na Mirka (viz konverzace níže, protože tam zmiňuje krámek Jochalových a pravděpodobně to byli rodiče mého tatínka. Ale už se nemám koho zeptat. Jen jestli by mi Mirek potvrdil, že to není výmysl? Vím, že rodiče tatínka žili na Pankráci.

    Mirek | 5.6.2010 v 21.00

    Ať je to jak chce, Naďo, ty staré krámky na mně dýchnou nepopsatelným půvabem a ty staré reklamy Otta Rakovník, Perola, Hellada, ještě dnes si pamatuju rým z jejich reklamy: Pravda, co je psáno tady, všechno své chce od Hellady, žena prádlo pere lehce, obuv lesk má z rukou ševce…atd. Přesně takový krámek Jochalových byl u nás na Pekařce v Podolí, jako ta černobílá fotka. Já jsem se vždycky divil, že paní Jochalová volala na svého muže: „Jochalé!“ Je to jen pohádka mládí a nebo byl ten život tenkrát opravdu lepší ???…

    0

    0

    Rate This

    Odpovědět

  13. Vážená paní Jitko Jochalová,
    to, co jsem napsal o Jochalových, je pravda, bydleli jsme pár kroků od jejich krámku a já tam chodil často, coby 20-ti letý mladík nakupovat. Paní Jochalová byla velice malá a kulaťoučká paní a plno věcí, krabic a konzerv bylo vyrovnáno na vysokých regálech kam nedosáhla. Inu, buď zavolala svého muže: „Jochalé, pojď mi sundat to-a-to!“ Když ale pan Jochal nebyl nablízku, poradila si pomocí velice dlouhého nože (asi 40 cm), špičkou nadzvedla onu krabici a odtáhla ji na kraj regálu až tato spadla dolů a ona ji bezpečně chytila. Prostě věděla si rady v každé situaci. Oba byli milí a úslužní lidé a já jsem k nim chodil rád…

  14. Milá paní Dubcová,
    dostala se mi do ruky Vaše kniha „Nepravidelný deník české rentiérky“ a zatím chválím milé a příjemné čtení! V odstavci Brilcil se zamýšlíte, co to slovo znamená. Mě okamžitě před očima vyskočila malá podlouhlá sklenička se štětečkem a s obsahem černého líčidla (tedy spíše tehdy tvrdého lepidla) na řasy. Byla to docela práce dostat to pak dolů, ale co bychom pro parádu neudělaly, že?🙂
    Přeji Vám hezké dny a těším se na další Vaše knihy. Už teď patří k mým nejoblíbenějším.
    Zdraví Vás Vaše čtenářka Vlasta Šináglová.

    • Díky, paní Šináglová, potěšila jste mě. Přemýšlela jsem o třetí knížce, dokonce jsem s tím začala, ale nevím, nevím🙂.
      Ano, brilcil byl odtajněn🙂. Jsem ráda, že see vám mé psaní líbí. Zdravím vás a přeji krásné dny.

  15. Náhodou jsem si v knihovně vypůjčila Vaši knihu Deník rentiérky a moc mě potěšila,proběhy mi vzpomínky na celý život a zavzpomínala jsem na typické a podobné situace,jako bramboračka a vdolky v sobotu,natáčky jsou někde zašoupnuté a také nevím, zda vyhodit, postřehy k filmům,divadlu a životu tak jak šel a jak si to vybavuji také.Asi jsme postejnavě mladé, proto to vše vidím docela živě.Určitě si půjčím i druhou knížku a budu si přát,aby vyšla i třetí.Moc zdravím a budu sledovat.Milena

  16. Hezky den, neni nad krasne staré vily a jejich intarzovane interiéry,
    jednu zachraňuji a je to stale mnoho prace, ale vždy smekám nad řemeslný umem.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s