Výbuch nastal přesně v pondělí

Čím jsem starší, tím více si užívám jaro. Kdysi dávno pro mě jaro znamenalo jen předstupeň léta, které jsem dychtivě vyhlížela. Teď dychtivě vyhlížím jaro, užívám si kvetoucích keřů a stromů, o kytkách nemluvě. Ten zázrak  jara daleko víc prožívám než tehdy, kdy to pro mě byla samozřejmost -“No a co, co ty lidi na tom maj, rozplývat se nad rozkvetlými stromy, zelenou trávou a nějakýma kytkama”. Já měla jen starost, co si koupím nového na sebe, že se shodí těžké kabáty a vyhlížela jsem slunce, nové modely plavek a těšila se na léto.

Dnes už se na léto příliš netěším, vedro ani slunce už nejsou nic pro mě, stín je můj kamarád, ale ráda vzpomínám na koupání na plovce, v rybníku a opékání na slunci. Kolem mě voněly opalovací krémy, vajíčka na tvrdo, řízky, šustily pytlíky se sušenkama a bonbónama, protože u vody, to je stará vesta, u vody vyhládne. Večer jsem doma v koupelně sledovala o kolik jsem hnědší než včera a taky stupeň spálenosti. Každé léto, když jsem na sluníčko vystrčila bledé tělo, spáleninám jsem se nevyhnula. Časem se to srovnalo a tělo k mé spokojenosti, hnědlo. Podzim byl otravný, protože končilo mé zamilované období léta.

Dnes se naopak na podzim těším, obzvláště na babí léto, nakonec svůj k svému. Barevnost přírody je v té době nejsytější a nejomamnější, počasí je stálejší a nebývají taková vedra, i když je pravda, že se i vedro někdy dostaví.

Ale teď je jaro, jaro vybuchuje všemi barvami a bude se chovat až do léta, jako malé dítě. Hned bude plakat dešťovými slzami, hned se bude slunečně smát, někdy to obé pomíchá, někdy se bude bouřkově vztekat, jindy zas mrazivě vzdorovat a bude také utíkat s větrem o závod. Kolik asi jar nám ještě zbývá?

Obraz046 Obraz047

žlutý a bílý výbuch

Fotografie: Já, mobilem, malinko doupravené

Zeširoka, aneb Obloukem ke stejnému začátku

pastelky Vzhledem k tomu, že jsem stále doma (vycházím jen v nejnutnějších případech), oblékám své domácí šaty, kterých mám pochopitelně několiko. Většinou černé a tmavomodré barvy a velice často je střídám. Sice se mi líbilo, jak kdysi chodily hospodyňky doma v šatech a přes ně zástěru, ale abych tak sama chodila po doma, tak to zase takový nostalgik nejsem.

Když je teplo, vycházím v domácích šatech i venčit Elu. Při vybírání jakou rasu zvolím, měla jsem kdysi několik podmínek. Musí to být fena, musí to být línější rasa, musí své pánečky milovat, být schopná je ochránit i jejich dům. Vyšla mi z toho rasa Leonberger, která má vše co jsem požadovala, ale má jednu závadu. Děsně líná a měla by se často vyčesávat, což Ela příšerně nesnáší. Její jemné chloupky putují vzduchem, usazují se v chuchvalcích, které po ní musím stále likvidovat. Chloupky přilnou úplně na všechno co není ve skříni, nebo jinak ukryto.

Její láska k osazenstvu rodiny je převeliká a dává ji najevo hlavně při jejich příchodu domů. Vrhá se na ně radostně, jako by je 5 let neviděla a osazenstvo s pištěním a výkřiky před ní uniká, aby jejich oděv nebyl plný chlupů. Tyto scénky se opakují dnes a denně. U dveří z domu máme lepící kartáč, který je v neustálé permanenci, ale není stoprocentní. Je legrace, když Ela vítá Natálku, která je jen o malý kousíček vyšší.

Natálka hrozně ráda maluje. Její nynější malířské období se věnuje všemu co vidí, takže maluje podle předloh a také mě nutí, abych i já podle nich malovala. Třeba jejich školku s dětmi, hřištěm se skluzavkama a houpačkama. No, dává mi to zabrat. Tuhle se Natálka rozhodla, že bude malovat mě. Nad jejími výkresy vždy nepředstavitelně áchám, jak jsou skvělé, ale tentokrát to pro mě byla záhada. Na mých domácích šatech se vyskytovaly takové pokroucené žížaly. “Co to je”, ptám se udiveně.

A Natálka mi odpoví: “No přeci chlupy!”  “Ale já nejsem medvěd, jaké chlupy?”  “Od Eliny”, říká to pozorné dítě, kterému neunikne vůbec nic.

natalnaroz 0077

Je krásně

s7912_vysehrad Je krásně, teplý větřík mi povívá ostříhanými vlasy, slunce hřeje do zad nebo svítí do očí, Ela se na procházkách už zase jen vleče a kožich na hřbetě má teplounký jako kamínka. Nastala doba protiklíšťového obojku, bude sundán až v září.

Já zjišťuju, že sako co jsem donedávna zapnula už nezapnu, takže nastupuje móda elegantní rozevlátosti. Nastává doba pojídání zeleninových salátů, pití bezbublinkové vody, a porušování dietních zásad frankfurtským párkem, zmrzlinou a ledovou kávou. Na poslední chvíli, než půjdou kabáty úplně dolů, je přeci jen vidět nějaká snaha, aby se alespoň za měsíc dalo sáčko dopnout. 

Je krásně, pohledem do skříně zjišťuju, že bez kabátu se už některé oblečení opravdu na sebe nedá vzít a některé se beznadějně srazilo :-). Ach jo, to jsou dneska výrobky. Nastává období nahlížení do obchodů, aby se alespoň trochu obnovil šatník, protože ach bóže, NEMÁM CO NA SEBE!

Odpoledne se v ulicích pozná, kdo chodí ráno do zaměstnání, a kdo si odpoledne vyšel jen tak. Pracující ženy mají na nohách kozačky, kabát přes ruku, kdežto ty, co si jen tak vyšly, vyšly v jarních střevíčcích a lehkých kabátcích. Včera se přes ruku nesly i ty lehké kabátky.

Podle předpovědi počasí nebude o víkendu jaro, ale přijde léto. Ne, není to apríl, i když je zítra 1. dubna.

 

Boty proti lásce v podání tria kamarádek. Jedna z nich má botu sádrovou 🙂 Všechny tančí usilovně a  s nasazením všech sil.

Kanada : ČR v roce 2011

Dala jsem se na porovnání  příjmů, výdajů a některých cen  v jedné bohatší provincii Kanady a v ČR v Praze. Vzorek pro porovnání, jsem vybrala na obou stranách co nejpodobnější. Manželé důchodci ve svém domku s autem, bez vlastních výpěstků. Usnesla jsem se se sebou, že jsou to vzorky z průměru, že jsou samozřejmě důchodci chudší až chudí a také bohatší až bohatí a oblasti u nás chudší a bohatší, zrovna tak jako provincie v Kanadě.

Co jsem se dozvěděla.  I v této provincii Kanady,  jsou nastaveny limity za léky, ovšem zdravotní pojištění si platí  zdejší důchodci, kdežto za nás platí stát. Porovnání jsem dělala mezi příjmy a výdaji na jedné i druhé straně.

Vyšlo mi, že kanadští důchodci ze svých příjmů utratí ročně za základní výdaje 83,57 % a na ostatní výdaje jim zbude (přepočtem) 84017 Kč. U českých důchodců (Praha) dělaly výdaje menší část, tedy 78,71 %, ale částka, která by jim měla ročně zbýt je také menší 57849 Kč . Samozřejmě jim takové částky na obou stranách nezbudou, protože mají výdaje za léky, kulturu, případné zvíře, oblečení, dárky a pod.

Když se to tak vezme kolem a kolem, všude chleba o dvou kůrkách, ale v podstatě se nám až tak zle nežije a s kanadskými důchodci se můžeme docela dobře srovnat.

ALE! Ale jeden velký rozdíl tu je. Možnost si za celý aktivní život našetřit částku na dobu, kdy je člověk odkázán jen na důchod od státu. A to, já vidím jako nesrovnatelné, protože nám to, až na nějaké výjimky, minulý režim příliš neumožňoval. Možná i proto někteří z nás, naříkají, protože jsou odkázáni jen na výši penze.

Jsou i tací co mají doma  (asi v prádelníku, to je taková obvyklá skrýš 🙂 600 000 Kč, jako jedna důchodkyně, co ji podvodníci o tu sumu, docela nedávno připravili.

Je čas, abyste (pro ty, které to zajímá), nahlédli do tabulek. A jedna technická: V případě, že se vám na vašem prohlížeči tabulky zobrazují nedokonale, 2 x na ně zaklikejte.

Jo, a když se vám to nebude líbit, tak mě moc netlučte, jsem statistik amatér 🙂

Fotografie vypůjčené z internetu
autor tabulek já
prameny – kanadští manželé, my, internet, kanadský občan

Není nad vaření podle receptu z blogu

obr_792 V posledním roce mě vaření úplně přestalo bavit. Ne, že bych se v něm vyžívala, nevadilo mi a docela jsem i experimentovala. Nakonec o knedlících jsem psala 2x, o nudlích dokonce ve své knížce. Octli jsme se v situaci, do které míří téměř každý a to je, že den tvoří jen čas na jídlo, večer čas na spaní a téměř jediné potěšení je to jídlo. Tedy já tam ještě nedošla, mě stačí brambory s cibulkou, kór když jsou brambory dobré, ale náš marod už v tom jede. 

Z počátku, když se muž vrátil z nemocnice domů, nic mu nechutnalo, nic mu nebylo recht, vyžadoval denně jinou polévku, nesnášel, když měl jeden druh po sobě dva dny a tak už to vypadalo, že ho vlastnoručně uškrtím, ačkoliv jej doktoři sebrali hrobníkovi z lopaty. Člověk se vaří s jídlem, s láskou přidává různé ingredience, aby se ve finále musel dívat na šklebení a poznámky, já už nechci, mě to nechutná, no jak malé dítě. To by mě vždycky čert vzal.

Jaktěživ nebyl vybíravý. Nesnášel jen rizoto, tvrdil, že je “fuchý”. Chápala jsem, že když je někdo téměř půl roku na umělé výživě, že se mu scvrkne žaludek a že se mu změní chuť, ale bylo nutné ho vykrmit, aby se trochu zvetil. Nejvíce to jistily nutridrinky, ale nemohl být živ jen na nich. Udělala jsem krátký proces a objednala pro něj dovoz obědů ze zařízení pro seniory. Polévku má konečně denně jinou a většinou mu to chutná, i když někdy také žbrblá.

Sobotní a nedělní vyváření je stále na mě. Už nevím co bych vymýšlela a tak jsem se nechala inspirovat článkem “Taková líná neděle” od zarox21, kde byl odkaz na recept na Boeuf Bourgignon. Velice mě to zaujalo a zaujaly mě také vepřové plátky na majoránce. Už ve čtvrtek jsem nakoupila všechny ingredience, i živý tymián (mám ho ráda i sušený -  drcený).

Vytiskla jsem recept a v sobotu podle něj uvařila Boeuf Bourgignon a i když jídlo bylo vařeno v papiňáku, na hodinu do trouby nebylo dáno a místo burgundského vína byla použita Frankovka, bylo to strašně dobré, boule za ušima jsme měli oba dva. Určitě to musí být ještě dobřejší, když se použije vše vč. postupu,tak jak je uvedeno v receptu. Zbylo trochu anglické slaniny a tak jsem ji dorazila, byla hezky libová a já měla dobrou véču.

V neděli přišly na řadu ty vepřové plátky a já jsem s hrůzou zjistila, že jsem si tu anglickou měla nechat, neb je použita i v tomto receptu. Nadávala jsem si, že přede mnou nic neobstojí, že jsem ji zbodla a jak se s tím teď vyrovnám? Ze zoufalství jsem to vylepšila kouskem másla a výsledek? Taky dobrý! Mana mana mana!

Pro ty, co to chtějí zkusit, zde odkaz – klik na Boeuf Bourgignon a zde odkaz – klik na Vepřové plátky na majoránce.

Musím probádat ještě jiné blogy, které se vařením zabývají a to tak, že blogerky píší recepty, které buď vymyslí nebo alespoň vyzkouší. Týden uteče a co já chudák mám pořád vařit?

boeuf-bourguignon-79890

Obrázek nahoře je ze sbírky Pavla T.

Obrázek dole vypůjčeny z internetu