Jak jsem byla ulovena v síti

Jsem sice ryba, narodila jsem se ve znamení ryb, ale v síti se neplácám nevyskakuju, nijak se necukám, ani nelapám po vzduchu. A tady mě v té síti objevili. Kdo? Časopis Vlasta.

Člověk prožívá normální den, nic nečeká, den jak den a najednou bomba. Bomba na Messingeru. Jednoho krásného dne mě oslovila paní šéfredaktorka Vlasty, zda by mě mohli dát do své rubriky “Objevili jsme na síti”(bóóóóže kdo by nechtěl? Tetelila jsem se radostí). Objevili totiž  tenhle babičkovský blog, který převelice zanedbávám, protože si myslím, že jsem se za ta léta úplně vypsala a pak, veškeré mé psaní a putování po badatelnách v archivech zabrala příprava a psaní knížky o Haně Podolské a jejím synovi Viktorovi.

Po odevzdání textu o Podolských vydavatelství AKCENTu jsem přemýšlela co teď budu vlastně dělat? Ani psaní na blogy mě nebavilo. A vida a už jsem zase chycená, jsem ulovená. Co a kam budu psát to se časem vystříbří. A ještě něco, úplně jsem si odvykla kupovat časopisy, protože mě kdysi odradila jejich náplň. Vaření, móda, hubnutí, řešení vztahů a rozhovory s celebritami, stále dokola. Napsala jsem o těch časopisech článek.

Jako by neexistovali zajímaví lidé, kteří prožili, nebo prožívají zajímavý život a chtěli by se podělit o své zážitky, zkušenosti apod.. Takže když jsem si teď koupila Vlastu, musím uznat, že se úroveň o moc zlepšila a časopis má co říct. Já vím,že se smějete do hrsti, no jo, leze jim kamsi… Fakt ne, kdyby to tak nebylo, tak bych o tom nepsala, a taky – zkusím i jiné časopisy.

V mém bytě nemám žádný stojan na časopisy a tak si musím nějaký vyhlédnout.

Hezké léto, kluci a děvčata.

Zde o časopisech z dávných dob z mého archivu.

teplicko

Advertisements

Vlakem a pěšky na Soumarák

Jdeme na nádraží. Od bytu mého čilého osmdesátiletého průvodce je to poměrně daleko, na druhé straně městečka. Jdeme v pohodě, až jsme zjistili, že nám jdou špatně hodinky, a k vlaku tím pádem dojdeme pozdě. No co, posadíme se na lavičku a pak zase půjdeme zpět.

Měli jsme štěstí, vlak ještě stál ve stanici, společně s vlakem, se kterým se kříží, neboť trať je jednokolejná. Pan výpravčí u vlaku, který jede směrem kterým chceme, a v poslední minutě, když málem zdvihl plácačku, nás zbliknul a s tou plácačkou počkal. Ze druhého vlaku, opačného směru, volá průvodčí: “Jakým směrem jedete?” My děkujeme, že jejím směrem ne. Jsou zde starostliví a hodní. Vysoukáme se do správného vlaku, pan výpravčí zvedne plácačku a jedeme.  Kupujeme jízdenky a můj společník loví drobné. Nabízím své drobné, ale paní průvodčí hlásí, že mladý pán drobné má. Všichni se smějeme a já vychutnávám jízdu. Vůbec si nevzpomenu, kdy jsem vlakem jela naposledy, je to skvělý… Jsem nervózní jak teta z Makotřas, protože máme zastávku na znamení a svítí na nás nápis, že máme kliknout na jeden svítící čudlík. Nejraději bych vyběhla stisknout! Klid, nabádá mě vůdce výpravy, času dost. Naštěstí tiskne jeden mladík, takže už jen nervy při vystupování…

A jsme tu. Vůdce výpravy mávne rukou kterým směrem půjdeme a řeknu vám, ještě jsem dobrodružnější cestou zde na Šumavě nešla… Po kolejích, pak po pohyblivém a místy hodně nacucaném terénu. Před očima se mi promítá film Král Šumavy, jak rašelina vcucává Jiřinu Švorcovou a taky film Byl jednou jeden král, jak pan Werich naříká, že z  něj bude hnědý uhlí. To všechno mi zde hrozí, protože zásadně neposlouchám svého vůdce výpravy, který jde podle mě špatným směrem. Když jsem opravdu začala mít boty plné vody, uznala jsem, že asi špatným směrem nejde a s děsem v očích jsem hledala pevnou zem. Uf, jak jsem byla ráda, když jsem ho uviděla… Velkou odměnou té krásné, ale strastiplné cesty byla naleziště lišek, které já miluju.

Mašinka nás spolehlivě dovezla do městečka a domů jsme dolezli s poposedacíma přestávkama polomrtví…

P1170860

Nádražní budova na Soumaráku, krásné hrázděné přístřeší, ten čurbes na zemi jsem nefotila…

P1170861

Šumava, no…

P1170862

Dtto, neoříznuté…

P1170871

Ano ten terén není pevný…

P1170867

Něco kytinek…

P1170872

Však to příroda spolkne…

P1170875

Naše jednokolejka

P1170882

Pohled z mostku

P1170885

Na kolejích čeká vrah, co to plácám, na kolejích čeká vůdce výpravy Veselý obličej

P1170906

A tady to bylo dále kritický…, opravdu jsem měla strach…

P1170899 (2)

Na Šumavě je všechno, drsné i něžné…

P1170904

Sedím na pařezu a koukám…

P1170898

Lištičky…

P1170893

Fešák…

P1170908

Dobrota to byla, jenom pro mě…

Praha je přívětivá pro každého, ale ne všude

Tak zrovna si myslím, že na nábřeží všude, ale konkrétně v Podolí je nejpřívětivější. Na doskok mám přírodní posilovnu, tenisové hřiště, Sokolovnu, restauraci, ALE hlavně, celé dlouhé nábřeží z jednoho konce Prahy na druhý. Stačí přejít přes koleje a jsem na cestě. Na sportovní cestě. Kola, jogging, treking, inline solo, či s vozidlem, tedy matky s kočárky a dokonce v helmách (říkala jsem si, jestlipak mají helmy i miminka…), koloběžkáři, na Vltavě vodáci, a já.

Dnes ráno na trase podél pravého břehu Vltavy, po proudu… Je nádherné ráno, jako vymalované, vzduch je příjemný, čistý, krásně se dýchá, auta jsou už z jednadvacátého století tudíž nečudí, kolem mě svět kolotá a s klidnou duší cítím, jak si na má ramena jen tak mírnix týrnix sedá šťastná pohoda, klid a mír. Svírám své trekingové hole, pochoduji hezky levá noha, pravá hůl a s pravou nohou levá hůl, jsem součástí sportovního dění, nikam se nikdo nezapsal, nikdo nemusíme platit žádné příspěvky, nevyžadujeme žádné stadiony, hřiště, stačí jen vyjít, či vyjet…

Tak ještě něco málo fotografií Veselý obličej

1

Tady to krásně voní

2

a vida, vodopády na Vltavě

3

Co je to za kytky? Vypadají jako housenky

4

a co nám to vykvetlo nad bránou?    

P_20160608_091433_1_p

a další vůně

7

odpočinek na Náplavce, lavička jen pro mě, těsně u vody, a ty boty, ty jsou snad nejlepší boty mého života…

11

Tedy Vltavo, ty špindíro, ty že jsi stříbropěnná?

9

Kačerovi to nevadí…

8

Nemám pro něj nic k jídlu, tak se ani nezastaví a pluje dál…

12

Vodácký trénink a člun policejní hlídky… já vím trochu mrňavé, ale když já měla jen mobil a ještě jsem nepřišla na to kde to má zoom …

10

Jen tak pohled z lavičky vlevo Veselý obličej

6

Jedno malebné pachole Veselý obličej

5

Ano, dětem loutky, světu mír Veselý obličej, a hajdy domů Veselý obličej

P_20160608_160557_1_p

Nojo Pražáci, musí si naškubat květenu domů za každou cenu, ale já jen malinko Veselý obličej

Jiná dimenze, či co?

Není to náhoda, že když jsem se dnes vydala na procházku na nábřeží, abych si vyfotila kvetoucí bránu, že se mi šlo jakoby nic, tedy nic mě nebolelo, nožky šly jak za mlada Veselý obličej. No prosím a to už se mi stalo podruhé. To znamená, že nábřeží je v jiné dimenzi, nebo to dělá působení řeky Vltavy. Kdo ví?

 

P11706155

 

P11706233

P11706277

P1170620

P11706300

P1170628

 

 

P11706355

P11706488

P11706644

P11706666

P11706622

P11706533