Chystám se upéct jeden jediný druh cukroví, zdravá mrkvová kolečka. Recept pochází z mých školních let, autorku jen tuším, nepodepsala se. Takové cukroví se pro mě hodí nejlépe, protože já jsem expert na kynuté výrobky, ale na titěrné cukroví jsem vyvdala babču Boženku. Od ní trubičky plněné smetanovým krémem nebo kostky balené v kokosovo rumovo čokoládovém kabátku byly bezkonkurenční a knížečky či plněné košíčky pečené na polovinách skořápek byly vždy v práci vyhlášeny jako nejúžasnější cukroví roku.
Bohužel se ztratil můj recept na další výborné a jednoduché cukroví, tvořené převážně z mletých vlašských ořechů, kakaa, másla a dál nevím. Těsto se rozetřelo na plech a po upečení a vychladnutí se polilo čokoládovou polevou, ozdobilo celými oříšky a rádýlkem se pokrájelo. Rychlé a chuť vynikající.
Nejsem cukrárenský tip, ale zase mé vánočky jsou v celé širé rodině velmi ceněné…
Ať žije vánoční běsnění!
Odhaduji stáří receptu s tou hrubkou na 50 let, a při tom to bylo snad včera…
Mám bezvadný program na tvorbu rodokmenu, který je velmi jednoduchý pro vkládání a při tom obsažný. Vydává také zajímavé statistiky. Nejen nejnižší a nejvyšší věk zesnulých, nejstarší a nejmladší žijící a to vše jak pro ženy a muže zvlášť, tak také pro všechny, ale např. i průměrnou délku života. U nás to vypadá takto:
Muži – 58 let, 4 měsíce a 2 dny
Ženy – 72 let, 6 měsíců a 22 dní
Všichni – 64 let, 9 měsíců a 22 dní
Nejčastější jméno je Jan a u žen Marie (oboje 9x)
Vložila jsem 9 generací
Nejvíce lidí se narodilo v říjnu (11)
Nejvíce lidí se narodilo v úterý a ve čtvrtek (14)
Nejméně lidí se narodilo v únoru (2) – jedna z nich jsem já
Nejméně lidí se narodilo v pátek (5)
Nejvíce lidí zemřelo v květnu (5)
Nejvíce lidí zemřelo v pondělí, úterý a v sobotu (6)
Nejméně lidí zemřelo v dubnu
Nejméně lidí zemřelo ve středu a ve čtvrtek (1)
A tak dále, a tak dále, statistika nabízí ještě další kombinace. Docela zajímavé. My dva s mužem jsme se do statistiky zapsali jako nejdelší trvání manželství – 15 992 dní, ale jen proto, že zde nejsou uvedeny všechny osoby…
* Ze života české babičky * 
Dnes, Naďo, jste mě moc nepotěšila: Ten recept je tak zamlžený, že i mlhovina Andromeda je proti tomu mnohem čitelnější. A dle Vašich tabulkových hodnot bych už byl dávno pod drnem, a to i v tom případě, že bych byl ženou…
To se mi líbíTo se mi líbí
Vaše délka manželství ve dnech mne inspirovala a já jsem si to taky spočítal:1. manželství….. 2055 dní2. manželství….. 4739 dní3. manželství….. 8750 dnítj. celkem…….. 15544 dní – takže jenom o 448 dní vedete!
To se mi líbíTo se mi líbí
Taktéž rovněž jsem se svého času pobláznil a za večer stvořil My Heritage jen tak z hlavy, protože jsem poslední žijící pamětník, ale zapomněl jsem, jak se tam přidává další osoba a tak jsem tam čerstvou vnučku už nedopsal, ostatně z otcovy strany neznám naprosto nikoho a nahrazovat své nejbližší stále vzdálenějšími příbuznými přes sourozence prvního manžela mé nemanželské dcery mně připadá pošetilé. Když neznám nejbližší, málo to nahradí lidé, které jsem potkal jednou nebo dokonce nikdy. A tak se můj kontakt na rodokmen smrskl na občasné připomenutí redakce, že mně v něm už dlouho nic nepřibylo…Pečení byl obřad, v naší vesnické rodině celebrovaný výlučně ženami, my, chlapi, dokonce od předškolního věku, jsme se věnovali práci venku, na dvoře, v zahradě, v hospodářství, já měl svoje králíky, co v zimě dostávali vykrájená nahnilá jablka, nakrájenou řepu a seno, to byla moje starost, v létě nakosit a přivézt trávu z humna, roztřepat ji na mlatu, aby se nezapařila a králíci se z ní „nezduli“, k nim jsem si dobrovolně přibíral kočky a koťata, někdy jsem jich měl až pět, zkrátka i jako malý muž jsem už se choval jako velký a do kuchyně chodil jen, když maminka nebo babička zavolaly a nabídly k vylízání nádobu od nějakého pudingu či jiného plnidla, stejně jako když bylo potřeba sníst konce z rolád či připálenou várku medvědích pracek, jenže později se začaly zpracovávat bezodpadovými technologiemi na různé kuličky nebo náplně košíčků a měl jsem utrum. Ještěže jsem už byl velký a predátor.Dnes se celá ta poezie, sláva a vůně smrskly do čtyř polystyrénových misek s domácím cukrovím z pekařství na rohu, k tomu nějaká směs lineckého z cukrářství od vedle, má to tu výhodu, že koupíte jen to, co vám chutná a o čem víte, že to nebudete muset po svátcích z přinucení, aby se to nevyhodilo, tři dny snídat s čajem. Na hospodářství jsme ztvrdlé či už „chycené“ kousky hodili slepicím a ty se o to popraly. To byla bezodpadová technologie! Z takové slepice byla potom polévka, že se mohla lít přímo do raketoplánu a doletělo se na ni až na Mars.Když zůstanete v bytě dva, z nichž jedna si dává v jídelně jedno kolečko knedlíku jenom proto, aby se kuchařky nekoukaly divně, a pak to kolečko zase odnese k okénku, pečený uzený bůček s kysaným zelím spráská, toho si nechá ukrojit dvacet deka jen to fikne a plnou porci zelí, ať se pingl hází, ale knedlík jí „leze do zubů“ a tak ho prostě nejí. A s cukrovím to je obdobné jako u bonboniér, nakousne kousek a předá ho mně k likvidaci tuhých domovních odpadů, jen v těch zřídkavých případech, kdy náplň konvenuje s nároky jejích rozmazlených chuťových pohárků, utřu a dojí celý kousek sama. Přesto nebo spíše právě proto ji mám rád, protože víc nemám rád, když si necháváme poslední kousek něčeho dobrého navzájem jeden druhému tak dlouho, až se nakonec vyhodí.A tak to mají osamělí starší lidé se vším, těžko se nějak nadchnout a druhého překvapit, dárky máme koupené už dlouho, já jí kabát, co by se normálně asi nevzal, ale na vánoce to je jiná, ona mně bundu, kterou nepotřebuji, ale na vánoce to je jiná.Ale každý rok zatím se přinutíme obléci se svátečně k vánoční tabuli, když před tím více než půl dne strávíme vařením, smažením, mícháním. Polévka z hlav a vnitřností je její doména, já jen pražím housku na kostičky, půl hodiny i více, na dobrém másle a za stálého pomalého a opatrného míchání aby se nerozdrolila, to musí být laskomina samo o sobě, kapr a porcování je moje práce, ženská mně ho obalí a já zase usmažím, mně dělá smažení takové ty u nás oblíbené a ceněné vrásčité povrchy na všech řízcích, ať jsou, z čeho chtějí, a jí ne a ne, rezignovala a přiznala mně řád zlaté vařečky. Pak se přetlačujeme při loupání brambor, vajec a zeleniny do salátu, po celý rok se dělá můj, sprostý bramboro-cibulový s hořčicí, sváteční je její, hodně zeleniny a majonéza, mísu nazdobit, zatímco všední se jen tak uplácá v misce do bochánku a je to.Takhle my dva společně hledáme, co to vlastně ten život je zač, že je k nám zatím tak laskavý.
To se mi líbíTo se mi líbí
Opravuji chybu, která se mi sem nějak vloudila:2. manželství…… 4374 dní, čili celkem 15.179 dní – takže vedete o 813 dní – gratuluji!
To se mi líbíTo se mi líbí
Jsem ráda, že jste se páni chytili na mé krátké povídání a přidali jste podle svého výběru co Vás zaujalo. Mirku, nevím jak je to možné, že máte špatný obraz receptu, ale u mě je to čitelné. Děkuji Vám za gratulaci, ono to všechno tak uteklo… Máte tedy to manželství pestřejší, užil jste si více rozruchu s nevěstami… Jinak k rodokmenu. Jám mám program Ancestry a nedám na něj dopustit, ten, který Jiří zmiňujete je vlastně veřejný, kdežto ten můj je úplně soukromý na mém PC. Zrovna tak soukromá je i má elektronická kuchařská kniha, kam si mohu z netu rovnou recept překlopit a dodat i foto, pokud je. Samozřejmostí je tam i ruční nadatlování. Je fakt, že když vypnou ellektriku, máte po žížalkách s obědem, či večeří, když si něco vymyslíte podle té elektrokuchty…Jiří, máte opravdu mládí jak z čítanky…
To se mi líbíTo se mi líbí
ale Naďo, já mám jako z čítanky i stáří, nemoci se mně chválapánubohu vyhýbají, nějaké tachykardie, arytmie, fibrilace a hypertenzi odmítám přijmout jako nemoci, lupénka je kosmetická vada, vzrušující mě asi jako vulkány v Patagonii, cukrovka a lumboischiatický syndrom jsou jaksi jen tak do počtu, já jsem zdravý chlap, ve středu jsem zašel na pivo a než miláček večer přikvačila, měl jsem jich asi osm nebo deset, s ní jsem přešel na rumy s kofolou, k tomu dvacítku cigaret, jistě uznáte, že tak by se nemohl chovat nemocný člověk, dnes ráno jsem byl na interně na odběry, bavili jsme se sestřičkami tak, že mně zapomněly (a já je podezírám, že úmyslně) orazítkovat propustku a já musel přes oběd za nimi znovu, to je obrovská výhoda malých měst, všude jste za pět minut chůze, ještě jsem si stihl vyřídit na poště datovou schránku, hodně jezdím po vlastech českých a na mém trvalém bydlišti mě už deset let nikdo nenajde, na současném nemám jistotu, zda tam vydržím, tak předejdu případným problémům s doručením obsílky například s pokutou za špatné parkování tímhle jednoduchým krokem, který v Hradišti trval deset minut i s čekáním, nechci patřit mezi ty, kteří se pak na televizní kameru diví, že jim celé dva roky nikdo nic neřekl a teď zčistajasna mají platit sedmdesát tisíc namísto dvou za třeba to parkování, to jsme my, Češino jo, statistiky, to je paráda, já jsem byl ženatý jen jednou a poučil jsem se, už to nebudu opakovat, jakmile má člověk na toho druhého gebíry v podobě například dětí či společného majetku, málokdo má v sobě tolik morálky a charakterové pevnosti, aby se k partnerovi choval tak, jakoby ten zítra mohl jen tak mir nichts dir nichts odejítvěřím, že kdyby nás s mou ženskou vázaly ještě jiné vazby než jen vzájemná náklonnost, kdybychom se nemohli jen tak rozloučit před barákem a navždy rozejít, jako se kdykoli můžeme, chovali bychom se k sobě tak, jako ostatní, a oni by přestali kroutit hlavami nad cochvílečnými mými růžemi a jejím cochvílečným pohlazením mě po tváři jak doma tak na veřejnosti, tyhle projevy z úvodních let ze vztahu časem vyvanou a člověk přestane vnímat co má, když to má jisté a přivázané, a nejhorší možnost je ta ekonomická
To se mi líbíTo se mi líbí
Jiří, jestli nás tady nelakujete, tak se Vám ta piva ve spojitosti s cukrovkou pěkně vymstí…, o kofole nemluvě. jste velmi neukázněný, ale jak říkám, jestli si z nás neutahujete :-)Jinak si myslím, že i přes děti, majetky a jiné tretky je možné si v manželství ponechat nejen vzájemnou úctu, a cit, ale i radost se vídat. Sice na stará kolena když se pak lidi vidí od rána do rána je to náročnější, ale co si v mládí člověk nabuduje, to ve stáří jako když najde…
To se mi líbíTo se mi líbí
Když já jsem chabrus na čísla…to radši oželím tak důležitou informaci, kolik dní jsem byla vdaná poprvé i podruhé. No a to pečení – taky mám recepty po babičce a po mamince, ovšem krabici s ručně zaznamenanými recepty má moje sestra.
To se mi líbíTo se mi líbí
já bych si nikdy nedovolil Vás lakovat, ale zase mám to zlehčování v povaze, protože kdybych si to zabíral, asi bych se už nikdy nezasmál, naše bestie závodní lékařka mě už před šesti lety nechtěla pustit do práce, že s tlakem 230/130 a takovými fibrilacemi nemohu žít, natož pracovat, podle klinických příznaků každým okamžikem zkolabuji, jenže mně tak to srdce pracuje od narození, navíc podle snímku ho mám uložené pod nějakým divným úhlem a může to být pravda, protože nemohu ležet na levém boku, to je prostě genetické a pokud už o tři roky přežívám matku, která žila o tisíc procent zdravěji než já, tak dnešní léky se nedají srovnat s léky z její dobyinternistka mně vždycky (chodím tam třikrát za rok a od ní na další specializovaná pracoviště) ukazuje chlapy, kteří se tam plouží o holích s amputovanými DK, jak oni hezky do chorobopisů píší, a říká mně vždycky čas, který mě od jejich stavu dělí, no, dnes ještě žiju, zítra se uvidí, mám pocit, že s mým srdcem si užiju jen bolestí, protože uspat k amputaci si mě asi nedovolí, i zubař mě musel dvakrát připíchávat novokain, protože se bál mně zub umrtvit jak je běžné u zdravých, tak mně ho aplikoval po slzách vždycky, když jsem se bolestí zpotil, no ale řekněte, mám si s trombózou dnes dělat těžkou hlavu, když nevím, jestli večer nebudu ležet na ARO?dneska v poledne jedeme vyvenčit mou dvouměsíční vnučku, včera jsme si to domluvili, tak musím navařit hned zrána, neb na jedenáct už tam máme být, dceruška drahá má zkouškové období a tak by měla alespoň čas od času nahlédnout do skript, ujistil jsem ji včera, že jestli v ní dřímá alespoň půl mého genu, tak se nám čeho bát, smála se domýšlivému starci, "ať se bojí oponent," završil jsem svou tirádu, ale s malou budu rád, všechno se přizpůsobuje novému životu, a tak je to podle přírodních zákonů správné, my jim uděláme místo a oni zažijí všechno znovu, od dětství jako z čítanek až po stáří jako ze skript klinické patologiebudu vařit kuřecí křidélka s ořezem na silnou kuřecí polívčičku, dám tam vařit o něco více zeleniny, aby mně zbylo do rizota, které hodlám spáchat z masa té brojleří kostry, už se těším, jak budu experimentovat s chutí, kdoví jaké z toho vyleze, už jsem takřka rozhodnut použít trochu kari, uvidíme, a také chceme vzít dcerunce, protože tato se jistě odbývá a do konce ledna odbývat bude stran toho zkouškovéhoale to víte, že je možné si přes všechno vyjmenované si v manželství ponechat vzájemnou úctu, jak správně Naďo říkáte, jen je toho mezi lidmi sakra pomálu, páry, které to dokázaly, tvoří statisticky asi tak velkou množinu, jako je počet poctivých politiků, mám možnost číst si v rozsudcích či dohodách o vypořádání společného jmění manželů a co tam je špíny, velmi pozorně pozoruji mladé páry v čekárně či na úřadu, a mám z nich pocit, že oni si ani nemají co zachovávat v tom ohledu, o němž mluvíme, oni se k sobě chovají přezíravě a hrubě už na začátku svého vztahu, tak co jim má zbýt, až je život začne brousit jako brusič diamantů v Antverpách? A víte, že je ta arogance rozdělená přibližně rovně mezi obě pohlaví, že je mezi chlapci stejné procento submisivních a dominantních jedinců jako u dívek? Zřejmě někde dělají soudruzi rodiče chybumějte krásný den, tady mít budeme i když bude pršet, o to se postarám! začnu snídaní, už teď přemýšlím, na co by asi tak miláček měla chuť, protože je mlsná jako stará koza, vidíte, to jsou další zážitky z dětství, některé kozy byly strašné, ať jsem ji přivázal kamkoli, ať byla kolem tráva sebešťavnatější, prostě ji vzal splín a mečela jako bych ji na nože bral, ne že bych o tom nepřemýšlel a kolikrát jsem jí důvěrně sdělil, že se postarám, aby do klobás šla z podzimka na řadu před svou sestrou, nic to nepomáhalo a vždycky jsem slyšel okřídlenou větu: "Běž tej kozi neco hodit do hrantu, šak to řve jak roztrhlé, jak´s to celé odpoledňa pásl, zasej létál´s za balónem, co?" A pak nemějte srdce nadranc!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Donutila jste mne udělat přepočet let ve stavu " v rodině menší 1/2". Těch tisícovek je tam dobře o pár víc. Přesto, občas žertem říkám : Holka, já Tě nemít, tak si Tě snad budu muset nakreslit!" Zvláště, když už má babča 17 ) slovy sedmnáct) druhů cukroví. Je ale pravdou, že se sjede rodina a známí z ciziny, dostanou všichni "sladkou pozornost".
To se mi líbíTo se mi líbí
No, Jiří nějakou starost o zdraví byste stejně mohl projevit, abyste se dočkal promoce u vnučky…bb seniore, napište alespoň roky trvání, zajímá mě. Je moc fajn, že máte komu cukroví rozdávat, u nás se každý děsí, že ztloustne…
To se mi líbíTo se mi líbí
V těchto dnech se ve volnu víc věnuji sborovým aktivitám (ekumenická bohoslužba, evangelický časopis), takže si spíš užívám adventního času (a nemám skoro čas na počítač). Proto mé zpoždění při čtení Tvého článku. Také už nepeču mnoho druhů cukroví (Pája ho nejí, já nesmím – na rozdíl od pospy beru cukrovku poměrně vážně, a manžel by neměl – také dost přibral), máme ho zejména pro návštěvy. A rodokmen jsem zkoušela, ale záhy vzdala. Možná už jsem to psala – spíše mě zajímají mí evangeličtí předci, o kterých bohužel nevím nic.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mě Mirko zajímají všichni moji předkové a je mi líto, že je už nezjistím, protože vlastními silami na to nedosáhnu. Díky, že sis udělala čas na mé povídání, v době hektické…
To se mi líbíTo se mi líbí
Odpověď jako hádanka. Byl jsem vlákán do milé pasti- ne to není omyl, jen hloupý chlap se bláhově domnívá, že je lovec- 6 let před smrtí autora Hroznů hněvu, v roce , kdy dostal Nobelovku. Pokud připočtu předcházející tříletou známost, tak těch tisícovek by bylo ještě víc..
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobře, bb seniore, máte pravdu, že máte v těch tisícovkách náskok, ale musela jsem si pomoct s Wikipedií. Jinak, i my jsme měli tříletou známost :-)). A na pasti se nevymlouvejte, kdo chce kam… 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Já jsem zapomněla napsat, že z tátovy strany máme sepsanou historii (nejen tedy rodokmen) už od příchodu praprapředka z Itálie (jsem zasvobodna Olivová), zasloužili se o to moji katoličtí předci (byli tam význační faráři, dokonce snad za první republiky pražští radní a máme ve Vysočanech Svatyni Krista krále, tam žili a snad ji budovali, opravdu to přesně nevím, žije tam moje sestřenka a já tam v roce 1970 asi měsíc také bydlela), kdysi jsem to celé přečetla, ale neukládala jsem si to do paměti. Mám je ráda (příbuzné z tátovy strany), ale víc to nesleduji. Ovšem z maminčiny strany, bohužel, mám jen starou bibli, kterou jsem kdesi kdysi našla (na sýpce na trámu pod střechou), a tam cítím touhu dozvědět se víc – ovšem nemám se koho ptát …Jo, a k těm tříletým známostem – nebyl to úzus? My taky.A ještě k Jiřímu – my měli jen jednu kozu, také jsem ji pásala, byla docela slušně vychovaná, nechala se podplatit akátovým listím, kterého bylo kolem naší hájenky dost . Určitě víc, než trávy – tu byl skoro problém najít (krom na zahradě).
To se mi líbíTo se mi líbí
Ještě k pastičkám – původně se to nějak zadrhlo, místo "es" tam překleplo "eš", což by také nebylo od věci. V rodině velmi oblíbený bonmot, používaný dle potřeby oběma stranami : "Když tak po ulici koukám kolem sebe, musím s radosstí konstatovat, že jsem mohl (a) dopadnout ještě daleko hůř!" No, neberte to !
To se mi líbíTo se mi líbí
bb seniore, vždycky se dá říct, že člověk mohl dopadnout hůř, ale i líp, jenže u Vás to určitě dopadlo nejlíp jak to jen šlo…Mirko, ty máš doma normální poklad…
To se mi líbíTo se mi líbí