Vůbec by mě nenapadlo jít do divadla na inscenaci, jejíž příběh byl zfilmován a dávno divácky prověřen jako velmi podařený film. Leč šla polovina rodiny, tak jsem si řekla, že to nějak přežiju a nebudu kazit partu a na Hostinec u kamenného stolu tedy půjdu. Už moje výprava byla náročná. Sníh určoval míru parády. Divadelní psaníčko zůstalo ve skříni, z kabelky pro nošení na všední den jsem udělala večerní tak, že jsem odstranila reklamního medvídka na nanuk Míšu. Na krabici s nápisem “div a delní” boty jsem ani nepohlédla, natož abych ji otevřela a divadelní lodičky obula, stačilo vyčistit teplé zimní boty. Při líčení jsem zjistila, že se může i zkazit i rtěnka na rty, nejen potraviny. Uvědomila jsem si, že jsem ji nepoužila minimálně rok. Po celý život jsem rtěnku na rty užívala velmi málo, protože jsem si spíše líčila oči a rtěnka mimo večerní osvětlení mi už připadala příliš. Stačil jen lesk na rty nebo něco podobného.
Divadlo Na Fidlovačce na mě působí domáckým dojmem, což asi způsobuje dřevěné vybavení, notně vyšlapaná parketová podlaha a “zajeté” jeviště, proto tam ráda chodím. Národní, Stavovské, Vinohradské, Státní opera a pod. mají pro mě zase jinou, povznášející atmosféru, kterou si také někdy s chutí užívám.
Představení mělo spád, dynamiku, vtip (legračně znázorněná jízda vlakem a když budete sedět v první řadě, tak se můžete dočkat od herců i eskyma (ten pán co to eskymo dostal chvíli nevěděl jestli ho nebude muset vracet :-)), či fota p. Rychlého), na hercích bylo vidět, že je role baví, jen těžko se dá říct kdo byl z nich nejlepší, ale pánové Gaston (Lukáš Pečenka) a Percy (Matěj Kužel) byli skvělí. Tereza Bebarová jako hostinská Tatrmužová a Václav Svoboda jako hostinský Tatrmuž byli tradičně báječní, Zuzana Vejvodová a Anna Remková jako Alena a Věra mě příjemně překvapily, i když jedné z nich byl malý kostým (že by během role tak přibrala?). Párek Dynderů mi už tak oslnivý nepřišel, ale to se nedá nic dělat, Růžena Šlemrová a Stanislav Neumann byli prostě nepřekonatelní, i když jsem se bránila srovnávání. Spytihněv a Tomáš sice měli také dost daleko do filmových představitelů Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše, ale Denny Ratajský jako Spytihněv se s rolí vypořádal skvěle, hlavně svými tanečními čísly. Naopak role Tomáše moc neseděla Ondřeji Brouskovi, tedy alespoň takto na mě působil. Samostatnou kapitolou byl Beno Martens, v podání Petra Rychlého. Ačkoliv mohl lehce sklouznout k laciným efektům hrál úsporně a s příjemným humorem. Také výkon herečky, hrající postavu herečky, Martiny Randové byl prvotřídní, její nevelká role měla velký rozměr.
Vynikla velmi zdařilá a vybroušená režie Pavla Šimáka, až na ten zmíněný malý kostým musím pochválit kostýmy Hany Kubešové (zvláště pak úžasné kloboučky Věry a Aleny), práci maskérky Věry Bílé (mimo příšerný cop paní Vojáčkové) a vůbec celé představení, které mě nezklamalo a udrželo moji pozornost až do konce, bez toho abych se podívala kolik je hodin nebo abych srovnávala hru s filmem. Na představení byla také vidět týmová práce, byla to parta sehraných lidí, kde nikdo nehrál na úkor druhého.
Krásně se bavila i desetiletá Karolína, která prožívala děj s takovým zaujetím, že nahlas dávala průchod svým pocitům, dokonce když Ondřej Brousek upadl na kolečkových bruslích, tak vykřikla “Au”, nebo o sobě dala vědět výbuchem smíchu o zlomek dřív než obecenstvo, či vykulenýma očima, když se děj šmodrchal.
Dlouho jsem neměla tak příjemný pocit plný pohody a dobré nálady jako po tomto představení. A tak, nic jiného doma nemaje, nalila jsem si trochu Fernet stocku a vychutnávala jsem doznívající dojem, posléze trochu zkažený tím, že jsem si musela před spaním vyčistit zuby.
Ta tam byla chuť dobrého Fernet stocku, ale dobrá nálada mi vydržela i dnes…
Fotografie je z programu
* Ze života české babičky * 
Do divadla málokdo chodí, aby se dověděl „jak to dopadne.“ To by se Hamlet odehrál pro každého milovníka divadla jednou a mohl by se nasadit nový kus. Stejně jako krásnou literaturu nečteme proto, abychom se dověděli, zda se nakonec ti dva vzali (v dámských románech k tomu směřují ale těch překážek, než se to podaří, na to já už nemám nervy), nýbrž proto, abychom si po desáté vychutnali krásu jazyka, malebnost obrazů a štěpnost přiléhavých synonym. To mé milované andante už znám tón za tónem a ještě si ho do smrti aspoň dvacetkrát pustím, přestože vím, jak to dopadne. Ale to jsem napsal blbá slova do kulturní rubriky okresních novin.Víte, že mně osobně připadá Vámi zmiňované filmové zpracování převelice slabé proti knize? Ta kniha je geniální, když jsem ji četl poprvé (pak jsem ji četl ještě mnohokrát, naposled v noci před spaním mé ženské nahlas), cítil jsem vůni květin v záhonech, parfémy dam se závojíčky a Gastonovu kolínskou. Měl jsem před očima třaslavou fenku Bibi a vytáhlého Jindřicha Kebrleho. Alena a Věra mě provázely chlapeckými polučními sny. Město bylo jarně svěží, barevné a všude vlály fáborky. Záhony bzučely včelami a tichý hovor lázeňských hostů občas přerušilo srknutí z pohárku s minerální vodou Bič. Celé to připomínalo provinční lázně Luhačovice, které jsem navštěvoval od dětství. Takovému výpravnému technikolorovému filmu v mé hlavě to nesvižné a starosvětské černobílé zpracování nemohlo prostě konkurovat.To by ve Vašich očích byl velikánský prohřešek, kdybyste šla pro jednou spát s nevyčištěnými zuby? Jak chcete ze života něco mít, když nectíte základní pravidlo o porušování pravidel? Kdosi kdysi řekl, že i abstinent, když se snaží, může mít radost ze života, ale mně to přijde hodně nadsazené. Prostě když mně má v hubě odeznívat příchuť rumu, nesmí mně zubní pasta na oči. Teda vlastně na zuby. Klasik to zpívá nějak takhle:Ten, kdo má na bradě mlíko,kdo se rumem neopil,málo zná, málo zná,kdo necejtil hrůzu z vody,kde se málem utopil,ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jiří, napsal jste to krásně. Je pravda, že já jsem knížku nečetla a je to veliké zanedbání, ale nějak jsem se v té záplavě knížek které jsem přečetla s touto nepotkala. V Luhačovicích jsme byli několikrát a mám na ně jen ty nejhezčí vzpomínky a musím potvrdit, že i když je sláva lázní dávno zašlá, tak v Luhačovicích ji cítím stále.A k těm zubům. Jsou věci mezi nebem a zemí, které nejsem štont porušit. Je na smůlu, že se většinou jedná o blbosti :-))). Na stará kolena mám tak zakořeněné návyky, že s nimi už nehnu. Možná, jestli někdy umřu večer, že si i před smrtí vyčistím zuby a projdu sprchou :-))))Ta báseň je výborná!
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale to je krásné, vyčistit si před smrtí zuby. To je hodno doktora Learyho. Mít na zřeteli vzhled vlastní mrtvoly je skutečný a opravdový vrchol ohleduplnosti vůči vlastnímu zdraví.Ta báseň je všeobecně známá píseň Wabiho Daňka Hudsonské šífy, kterou jsme řvávali do hvězdných nocí u táboráků. Dívkám se v očích zrcadlil plamen a jejich blůzky sálaly omamným teplem, které bylo tím více silnější, čím dále od ohně dívenka seděla. O svetřík dívky, která seděla opodál v přítmí, jsem si jednou přivodil ošklivou spáleninu, která se hojila několik let. Kdybyste měla zájem, mám zatím poslední (docela příjemné s hezkou verzí Me and Bobby McGee) album Wabiho, můžu poskytnout.Otáčel jsem dnes ráno kalendářem, nemoha se dočkat nějakého blízkého svátku a volna, protože mám na stránce vždy 14 dní, padl mně zrak na pátý červenec, na svátek Cyrila a Metoděje, na svátek těch dvou konůpků, kteří se sem, do lůna barbarství, nechali pozvat ze Soluně, kde to ostatně co do mravů muselo vypadat také dosti pohnutě, soudě podle toho, co soluňským souvěrcům klade na srdce svatý Pavel v páté kapitole první epištoly, oni vlastně makedonští (řecká Makedonie, neplést si s jugoslávskou, ono je těch Makedonií stejně jako Alexandrií ještě více, jak je na svých výpadech Alexandr Veliký zvaný Makedonský za svých necelých 33 let plodného válečnického života stihl pozakládat, tehdy se žilo rychle, ale bádání sociologická ani zeměpisná nejsou pro tuto chvíli relevantní) kluci soluňští se moc nezměnili, jejich přístup k víře je dosti vlažný dodnes, jen ty monastýry si vybudovali ale čerti vědí, jak to vlastně bylo, zda tam nenahnali zajatce ze svých válečných výprav, dějiny píší vítězové, že jo, co je na nich sympatické, že se nenechali ujařmit majetkem jako křesťané západní, že od toho prvopočátku tu linii skromnosti a lásky ctí a dodržují jaksi přísněji na rozdíl od západní větve křesťanů, římské, tehdy, tedy někdy v pátém století, když sepisoval Nový zákon, jim svatý Pavel vzkázal krom jiného:A prosímeť vás, bratří, znejtež ty, kteříž pracují mezi vámi, a předloženi jsou vám v Pánu, a napomínají vás.A velice je milujte pro práci jejich. A mějte se k sobě vespolek pokojně. A prosímeť vás, bratří, napomínejte z řádu vystupujících, potěšujte choulostivých, snášejte mdlé, trpělivě se mějte ke všechněm. Vizte, aby někdo zlého za zlé neodplacoval, ale vždycky účinnosti dokazujte, i k sobě vespolek i ke všechněm. Vždycky se radujte.Bez přestání se modlte. Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši, [aby se tak dálo] od vás. Ducha neuhašujte.Pěkně jim to káže, museli to být jak říkám konůpci, když jim to tak kladl na srdíčko, já miluju češtinu bible kralické a tak tam neměním ani hlásku, to je přece krásné "Ducha neuhašujte!"
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak mé ohňové období a u něj pění písní skončilo asi v osmé třídě základního vzdělávání, poté, i když ne plynně, jsem přestoupila do různých hospůdek a restaurací, kde se nepělo, nýbrž intelektuálně plkalo a také se poslouchal Laxík apod. Poměrně brzy jsem se vdala a zůstala věrná žánru jazz, dixilend, blues, RaR. Wabiho, Nedvědy jsem neposlouchala, byli pro mě moc rozněžnělí (asi ne přesný výraz). Já jsem totiž nikdy ani nějak nebyla na poezii. Byla jsem jedním slovem drsňačka a to mi zůstalo :-)))).Ohledně toho filmu jak sháníte, tak jsem rozprostřela sítě, ale beznadějné. Nikdo to nemá.
To se mi líbíTo se mi líbí
To není špatný nápad, Naďo, že byste furt chodila do divadel a psala takovéto recenze, aby člověk nemusel trnout, že půjde na něco, při čem ho bude tlačit židle do … a nemůže se dočkat aspoň přestávky. Jsem přesvědčen, že na rozdíl od divadelních kritiků by se na Váš úsudek mohl jeden spolehnout. Na Fidlovačce jsme byli naposledy vloni na "Divotvorném hrnci" a když to člověk, sice už před sto lety viděl, ale s Werichem a orchestrem Karla Vlacha, tak se mu to teď z playbacku absolutně nemůže líbit. Židle tlačila.Jinak, pan kolega Pospíšil se zmínil o mých narozeninách k nimž mi tenkrát přišli gratulovat Cyril a Metoděj. Bylo to od nich hezké a tím pádem jsou mé narozeniny státním svátkem…
To se mi líbíTo se mi líbí
Možná je, Mirku, podstata v tom rozdílu pozadí, protože není pozadí jako pozadí. Můj muž musí mít na židli u stolu dva polštářky, mně stačí jeden. Na dřevěných lavicích v divadle je sice tenké, ale přeci jen nějaké, černé polstrování s červeným polštářkem pro opírání. Posezení sice není jako v Národním, ale pro mě je dostačující :-)).
To se mi líbíTo se mi líbí
Tomu závěru se zubama jsem se teda parádně nasmála! A moc se mi taky líbí Tvoje rezenze. Diavdlu na Fidlovačce fandím. Jsou pro mne příkladem: Všchno jde, když se chce.Mirku, to Vám tedy ti soluňští bratři dali pěkný dárek, že?Jiří, mne jste potěšil dvojnásob. Text Bible kralické je prostě nádherný …
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi by se Vám, Naďo, líbil koncert, na který jsme si rezervovali lístky do Zelenáčovy šopy ve Zlíně. Budou tam Funny fellows, takový stylový old time džezík, přelom století až po dvacátá léta, ještě generaci či dvě před panem Pavlem Klikarem, co má OPSO a pana Ondřeje Havelku, kteří se pohybují od dvacátých směrem k nám. Funny fellows naopak mají předělem rok 1925 a postupují proti toku času.Já také nejsem příznivcem kotlíkové muziky a trampské subkultury, jenže k ohni a špekáčkům patří Wabi nebo Jarka Mottl a ne Olympic nebo Karel Gott, to se nedá nic dělat. Zpívat u ohně popík mně přijde stejný hřích jako spustit „Tisíckrát pozdravujeme tebe“ v nevěstinci. Ten nevěstinec mně volně asociuje včerejší večer. Zašli jsme na jedno a dnes mám uvnitř hlavy menší včelín. I s královnou matkou. Za Vaše sítě stran filmu pro mou ženu Vám srdečně děkuji, nezáleží na tom, že rozhození bylo neúspěšné, hodnotí se snaha vytáhnout síť ze dna lodi, rozšmodrchat zašmodrchané a dřít se s rozhozením, a ta byla.Není už mnoho staromilců, kteří se ukájí archaickým jazykem bible kralické, paní Mirko, je krásné, že u stolku v kavárničce paní Nadi se sešli hned dva. Když si potřebuji odpočinout očím, odstavit duši a v mozku vyřadit na neutrál, vezmu si nějakou takovou knihu. Čím starší, tím líp. A zase to stejně jako v poezii nebo malbě není o tom co, nýbrž jak. Jaké z ní máme pocity. Jak Genesis dopadne, všichni víme, a přesto si v ní čteme pořád dokola.Tak pro naši společnou potěchu čtěme z druhé knihy Mojžíšovy:I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem. Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin? Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl. Exodus, kap. 4 odst. 8-10 (asi, už nevím přesně)
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to by se mi Jiří líbilo, podejte pak zprávu jak koncert dopadl. Jmenované pány samozřejmě znám, ale Funny fellows ne. Nevím jestli se ještě zde objeví Mirka, vypadá to, že všichni mají nějak méně a méně času, takže Vaše společné téma se asi nerozkošatí. Kam zmizelo Vaše foto?
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak ledva jsem to dopsala, tak Vaše foto naskočilo, byl to asi nějaký skřítek, co Vaše foto na chvíli schoval :-).
To se mi líbíTo se mi líbí
Ahoj, objevila jsem se. jen jsem v posledních dnech hlídací babička na dvěstě procent – hlídám dle plánu 4x týdně (místo školky), ale např. včera jsem hlídala ještě od půl páté odpo do půl dvanácté v noci, neb mladí byli ve Praze na Kudykamu … K tomu Páju balím na hory (jede zítra se školou), dokupujeme potřebné věci (dnes běžím pro teplé punčocháče) a také chodím po doktorech (náhradu vypadlého zubu už mám od úterý-v pondělí jsem byla na zubním, dobré, což-:), ale byla jsem ve středu na diabetologii a tam jsem se dost nelíbila, neb jsem se hodně pohoršila) – a tak dokola. To jen pro vysvětlení, že skutečně momentálně nejsem zrovna komunikativní, ale já se polepším:-)). Baví mě to totiž, tahle kavárnička nabízí posezení a rozkošatění.Já si také moc ráda u kralických čtu, srovnávám to však často s ekumenickým překladem. Tomu popravdě rozumím lépe, ale právě to kouzlo krásných neznámých slov v kralickém překladu je nenahraditelné – a navíc nutí víc zapřemýšlet nad významem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Na youtube je pár klipů s Funny fellows, i nějaké mp3 se dají stáhnout z rapidshare ale tahle muzika se musí vdechovat společně se vzduchem v té místnosti. LIVE, jak se u nás na Moravě říká. Ten koncert bude 28.1., hodlám si vzít foťák a udělat nějaké obrázky, jestli to půjde. Tak bych je buď vystavil na rajče nebo zveřejnil jinak.No jo, s časem jsme na tom všichni stále hůř, dalo by se dokonce říci, že čím ho máme více, tím více nám ho schází. Když si uvědomím, kolik jsem toho stihnul za den před třiceti lety, musím se ještě dnes obdivovat. S postupem času nám všechno trvá jaksi déle a stojí víc námahy a přemáhání. Alespoň u mě. Já se k banální práci, která trvá půl hodiny, řekněme zametení a umytí šestnácti schodů a dvou podest v našem patře, takřka stejnou dobu připravuji (chystám kbelík, hadr, saponát, koště, lopatku a smetáček) a často jsem k smrti znaven dříve, než zahájím operaci „Zameťte si před vlastním prahem!“ A to nemluvím o tom, že v duši se tím úkolem trápím od poloviny týdne, v němž na nás služba vychází.Tahle kavárnička má ovšem tu obrovskou výhodu, že za námi volným časem neoplývajícími dojde až do našich zanedbaných a neuklizených domovů, jen tu kávičku si holt musíme uvařit každý sám z vlastních zdrojů.Dočetl jsem se, jakým vtipům se smějí Američané, a pobavil mě jeden doktorský: Svatý Petr stojí u brány a vítá čerstvého příchozího. Právě mu odemyká, když kolem něj prosviští červené ferrari. Sedí v něm muž s vousy, kostěnými brýlemi a v tvídovém saku. "Kdo to je?" zeptá se čerstvě příchozí. A svatý Petr odpoví: "Ále, to je Pánbůh. Jenže si myslí, že je doktor!"
To se mi líbíTo se mi líbí
Pustila jsem si je na youtube, ale opravdu by to chtělo spíše živý koncert, takto nemají ten správný drive. My jsme chodili (nejen) do Malostranské besedy na Steamboat stompers s kapelníkem Jiřím Kadlusem (příbuzný nebo shoda jmen s bb seniorem?) a legendárním Tóňou Brychem, zpěvákem. Šlapalo jim to hezky.Mirko ty by ses měla šetřit. Hlídací babička je hezká věc, ale co je moc, to je moc!!! Jinak jsem opravdu moc ráda, že se Vám u mě líbí, škoda, že si to kafe a něco na zub musíte dodat sami…
To se mi líbíTo se mi líbí
Honem sem musím něco napsat, aby tu netrčela dlouho ta pitomá třináctka, sčítající počet příspěvků.No jo, Tony Brych a jeho nezaměnitelný scat, takový tah na bránu by přemístil Tádž Mahál na Říp, kdyby se to smělo. A za jeho široký úsměv by se dalo koupit celé carské Rusko, kdyby bylo na prodej vcelku a ne jen po kouskách, viz Aljaška. Dokonce jsem si koupil desku Stemboatů, jenže jak jsme se shodli, bez toho společného vzduchu v jediné místnosti to není ono. Oni nebyli tak stylově čistí, brousili, kam je srdce táhlo, úpravy byly mnohdy dost nekonvenční, ale ajfr měli silný jako jed zmije řetízkové.Tak jsem si zašel pro monitor tlaku a do zítřka poledne budu nosit na ruce manžetu, které mě bude co půlhodinku škrtit ruku, budit ze spánku a povšechně mně otravovat život, jen aby přinesla mé internistce nějaké ty bodíky. Když už si ho pořídila, tak si ho užiju. Jako moje kožařka, která si zase zakoupila nějakou UV lampu a teďka nutí každého, kdo se kolem ní šustne třeba s kocovinou, aby absolvoval seance pod jejím světlem. Že mám srdce nadranc, poznám na desátém schodu i bez monitoru, od rána do večera jsem opocený a celý den zívám, tak nač monitor a velké rozbory, když mám projevy přímo ukázkové. Já bych potřeboval slib, aby mně pomohla zemřít, až to se mnou praští, protože být vlastní rodině na obtíž je pro mě ponižující pocit. Ale takový slib mně nikdo nedá a tak se musím stresovat dál obavami z dlouhého a bolestivého umírání.Ale abych nekončil tak pesimisticky, co bych k téhle relaci (tak jsme říkali na vojně u spojařů zprávám, posílaných z jedné radiostanice do druhé, tak co bych k téhle relaci ještě hezkého připojil, třeba tenhle: Jednou se v anglickém klubu sešli lordi. Bavili se o tom, co je na ženách nejkrásnější, a lord Brown řekl: "Na ženách jsou nejkrásnější oči." Lord White řekl: "Na ženách jsou nejkrásnější hedvábné vlasy," a lord Smith oponoval: "Na ženách jsou nejkrásnější jejich nohy." Lord Henry zděšeně vyjekl: "Proboha! Tak dost! Ať nakonec někdo z nás nakonec neřekne pravdu!"
To se mi líbíTo se mi líbí
Jiří, dejte pokoj s umíráním, dneska jste mě tím dorazil. Jsem dnes smutná až šíleně smutná…Ohledně toho tlakoměru, můj muž zase nosí 24 hod na břiše ekg, tzv. holtra, taky je z toho vždycky votrávenej. Jo, kluci, to máte tak, že máte slabounké schránky…
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to se omlouvám, netušil jsem, že Vás zastihnu v rozpoložení, velícím "Mlč raději!" Moje řeči bývají někdy morbidní ale je to jen taková příprava, jak říkají dělostřelci, když nastřílí do postavení nepřítele hlava nehlava stovky tun granátů a teprve po ukončení téhle dělostřelecké přípravy tam jde pěchota na zteč.Dnes ráno jsem si stáhl z netu dva filmy (stahování běží nejrychleji), Tobrúk a dokument o Nostradamovi z roku 2009, už se těším, jaké konstrukce tam autoři vystavějí kolem magického data z jedniček a dvojek, jestli to bude jako kolem Y2K, i když si předěl tisíciletí většina lidí klade o rok chybně, protože zapomínají, že rok nula není, že na časové přímce je jen okamžik nula, je to stejné jako když říkáme dvacátá léta a myslíme tím datum například 1925, ale ona jsou to už léta třicátá, 1905, 1915, 1925, to je přece už třetí dekáda století stejně jako rok 1750 je století osmnácté, ve století zmatek neděláme ale v desetiletích ano, jsme my to ale popletové, jak říkají fotbaloví reprezentanti v šatně, když prohrají existenční kvalifikační zápas…dneska se vydáme do Trenčína a bereme s sebou dceru s vnučkou, něco málo nakoupit, cestou nějaké fajn jídlo, zkrátka takový obyčejný sváteční den pod záminkou koupě probiotických kapek pro malou, které jsou na Slovensku asi o třetinu levnější a tak nás vyjdou úhrnem na trojnásobek ceny v nejdražší tuzemské lékárně, leč co by děd neučinil pro radost svou a svých potomků
To se mi líbíTo se mi líbí
Pane Jiří, ten Trenčín je dobrý nápad, i když s tou "slevou" je to jasné. Ale je to nějaký důvod pro pěkný výlet. V Trenčíně jsem byla 2x v životě (na delší prohlídce). Jednou se zájezdem ze zaměstnání (mám odtamtud nezapomenutelné foto – všichni hledíme do jakési studně, a tak je foto plné zadků :-)), jednou jako výjezd z lázní Luhačovice. Pokaždé tam se mnou byl i muž a zrovna moc dobré vzpomínky na to, bohužel, nemám. Poprvé jsem byla nějaká při těle a manžel mě na to upozorňoval (jak ty kolegyně jsou štíhlé), podruhé jsem naopak měla velkou starost o něj i o nás (mne amaličkou Páju), protože tam dostal žlučníkový záchvat a měli jsme se autem přepravit zpět do Luhačovic. byla to jízda děsu, museli jsme několikrát zastavovat, ale byl statečný (muž) a v pořádku nás všechny dopravil zpět. Skončil následující den v nemocnici ve Zlíně, tam mu to uklidnili a za půl roku byl operován u Boromejek v Praze. Uf!! To jsem se vypovídala …
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, a to podstatné jsem nenapsala. Jistě se, Naďo, nezlobíš, že tady tak plkám. Ale mám ještě diotaz k panu Jiřímu. Poslala jsem mu soukromou zprávu na Windows Live ohledně případných příbuzenských vztahů :-)), ale nevím, zda mu došla a hlavně nevím, kde bych měla hledat případnou odpověď. Takže prosím, pane Jiří, o případné upřesnění. Díky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pane, to jsem to případně napsala!
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak nejdříve k Jiřímu. O mlčení nemůže byt ani řeči, jen jsem fňukala o radostnější povídání než o umírání :-)). Přeju šťastnou cestu!Mirko, já jsem moc ráda, když si tady popovídáte mezi sebou, od toho zde ten prostor je. Já si to také ráda přečtu, vidíš, hned Tě zase o něco lépe znám :-)). To foto se zadkama musí být pozoruhodné…
To se mi líbíTo se mi líbí
Nějak má problém, vzhledem k okolnostem, se soustředit na kvalitní, leč dlouhé diskuzní příspěvky. No jo, snad bude někdy líp a já přispěju se svou troškou do diskuze. Teď mi to nějak nejde…
To se mi líbíTo se mi líbí
teda ..mám problém…
To se mi líbíTo se mi líbí
Zuzko, však bude líp a zase se dáš do formy…
To se mi líbíTo se mi líbí
paní Mirko, já nemám aktivovanou službu windows live a deaktivoval jsem i účet na facebooku, velice se mně tam množily nabídky ke sbratření a já na to nějak nejsem, když mně budete chtít napsat soukromě, je lepší použít e-mail, mám dvě adresy, obě stejné, tj. pospa2006 a za @ jednou seznam.cz a podruhé gmail.com, chodím na oběuž jsme se vrátili a bylo to sluníčkové…
To se mi líbíTo se mi líbí
Hm, tak pro ostatní – ačkoliv se moje maminka jmenovala Miroslava Pospíšilová a moje babička taktéž, děda pak jan Pospíšil; nejsme s panem Jiřím spřízněni ani přes x-té koleno. Ale to neznamená; jsem ráda, že jsme alespoň spřízněni skrz Naďu 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mirko, to je vlastně pravda, – virtuálně spřízněni… :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
Holky, i já jsem ráda, že mám takové bezva virtuální příbuzné. Pospa je pak třešinkou na dortu a dělí se o místo s Mirkem. Chlapi mají zdobit!
To se mi líbíTo se mi líbí
„Ženy!“ jak říká Simča v nekonečném seriálu Ulice, „ženy, já vás miluju jako sůl!“ křičím po jejím vzoru nahlas a se širokým úsměvem. A abych vám to dokázal, musím vám hned zatepla napsat, co jsem pro vás nastudoval.Víte, že vegetarián je staré indiánské slovo, které znamená "neúspěšný lovec?"Staré eskymácké pořekadlo říká: „Nejez žlutý sníh!“Hippopotomonstrosesquippedaliophobie je chorobný strach z dlouhých slov.A dámské kalhotky rozhodně nejsou to nejdůležitější na světě, ale mají k tomu zatraceně blízko.Někdy se pozastavím nad chytrostí, s níž se kolega Bůh postavil na roveň Járovi Cimrmanovi, pravda, bylo to o několik stovek tisíc let dříve, ale géniové neměří svůj čas lidskými etalony, přesto je to od něj (Boha) pěkná fikanost.Jára Cimrman, jak je již všeobecně známo, se vyučil krejčím u vídeňského krejčího Swobody, přesto není seriózně doloženo, že by kdy dokončil byť jen jediný kousek oděvu, protože vzápětí se věnoval studiu kartografie a chiromantie. Rovněž nedochoval se jediný důkaz o tom, jak přišel na kombinaci těchto dvou dosti odtažitých oborů, snad jen hostinský Mareček, čepující v té době bránické pivo ve výletní restauraci u Panchártků, přináší jakés takés vysvětlení, totiž pan hostinský tvrdí, že jednoho odpoledne se u něj v podniku zastavila parta podroušených studentů, kteří se v opilecké bujnosti pokoušeli na ubrus pouhým otiskem dlaně, namočené v bránickém dvanáctistupňovém ležáku, vytvořit mapu západní polokoule.Samozřejmě se jejich naivní snaha nemohla setkat s kladným výsledkem, až když přistoupil ke stolu neznámý mladík, který jediným otištěním levé dlaně na ubrus znázornil mapu západní polokoule, a ještě otiskem palce zpodobněná Aljaška nesla neklamné znaky daktyloskopických linií palce pravé ruky hromadného vraha Mrázka, jak později udiveně potvrdil přivolaný komisař Láznička. Když se toho mladíka zeptali, jak to dokázal, jen se usmál a řekl, že obě vědy studuje současně a že to vlastně nic není. Nato se ztratil v davu.Podle svědecké výpovědi hostinského Marečka by to mohl být právě Jára Cimrman těsně po absolutoriu studia krejčovského u mistra Swobody. A co vlastně obě příhody spojuje?Bůh byl vlastně také krejčí, se specializací kožešník, jak Mojžíš uvádí ve čtvrté kapitole Genesis: „I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.“
To se mi líbíTo se mi líbí
tak jsem si to po sobě přečetl a zjistil, že v polovině odstavce jsem ztratil nit a pokračoval o něčem jiném, samozřejmě jsem měl napsat otázku, co spojuje oba velikány a nikoli jakési Příhody, kteří navíc nejsou vůbec našimi příbuznými…
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak zaokrouhluji na významnou třicítku příspěvků. Je to pro mě velmi radostné, jen tak dál. Pojednání o Cimrmanovi a druhém velikánovi jsem s potěšením přečetla a je úplně jedno jaká byla původní představa aže se cestička myšlenek zatočila někam kam původně nevedla :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí