Jsem prostě celý život cizojazyčně negramotná, i když v rozporu s tímto konstatováním musím říct, že cizinec, který nezná německy, španělsky a anglicky dohromady, se se mnou nedomluví (chuděra), jedině když přidám posunčinu, teprve pak porozumí.
Všechny tyto jazyky jsem několikrát začala a žádný jsem se nenaučila. Nedivila jsem se, když jsem se takto komplikovaně domlouvala v cizině a někdy zaznamenala úspěch bez dodatečné posunčiny. Opravdu jsem dokonce někdy narazila na inteligentního člověka, který všechny tyto jazyky uměl a proto se mnou mohl konverzovat nedělalo mu potíže zjistit obsah mé skvělé věty povětšinou v infinitivech, co slovo, to v jiném jazyce. Ale, že budu potřebovat ve své zemi umět anglicky, tak to je trochu moc.
Kdysi, když něco málo cizinců navštívilo Prahu, vůbec je nenapadlo ptát se na cestu mladých, spoléhali na starší ročníky, které když byly mladé, jezdily do Vídně na zkušenou, vyměňovaly se české děti s německými do rodin, aby se pocvičily v němčině (češtině), což se dálo snad už před první světovou válkou. Dnes jen popletený turista zastaví starší osobu, protože správný turista ví, že jen málo lidí z mé generace si osvojilo cizí jazyk. Je pravda, že jsou tací borci, kteří tento nedostatek stíhají napravit, že i na postarší kolena se učí “Ajem gerl (boy)” nebo píseň “Maj bony ist ouvr ist oušn” a když se přes to přenesou, zdolávají daleko obtížnější slovíčka a písně a s potěšením konverzují a konverzují s cizincema. Takovým čast a sláva.
Tak k těm já nepatřím, jsem skutečně nebetyčně líná a říkám si, že už ve svém věku na to kašlu, že si vystačím se svojí cirkusáčtinou a posunčinou až do hrobu, tolika turistům informace kde je Vodičkova ulice dávat nebudu, aby mi to stálo za to si namáhat mozek, už takto dost zkoušený a do světa už nepojedu. Mě kdysi proslavila věta, kterou jsem dávala informaci jedněm Němcům, kteří hledali mého muže a snažili se mi říct, kam má za nimi přijít. Pamatuji si ji: “Můj man nicht cu hauze, až přijít, tak kukn za vámi.” Celou větu jsem doprovodila náležitou posunčinou. Ti tedy koukali a určitě si mysleli, že jsem u Dubců nevzdělaná služebná.
Takže I takoví nedokonalí lidé holt mezi námi jsou, kteří jsou věrní své mateřštině a dokonce vyžadují, aby i reklamy v Čechách nalepených v metru, jsou-li určeny Čechům byly v češtině.
Dnes jsem totiž nevěřícně koukala na dva velké reklamní panely na “céčku”, které byly komplet v angličtině. Na jedné byl smějící se hoch s podivným chrupem, držící krabičku s pitím (neznámo jakým) a vedle byl jakýsi text, kde jsem identifikovala nějaký sandal a tetra pack. Co je tera pack mi potíž nedělá, ale sandal určitě nebude sandál. Ostatní text jsem se už nepokoušela ani přečíst.
Když někdy cvakám ovladačem v televizi, narazím na reklamu v maďarštině a zírám. “Óktymel” se pěkně maďarsky nese naším pokojem, zrovna tak jako Actimel v češtině. Když tedy dokáže být Actimel pro Čechy v češtině a v Maďarsku v maďarštině, proč ne zrovna tak ten “sandal s tetra packem”? Bude to tím, že jim za to my, postarší nestojíme? Je to jen pro mladé, kteří rozumí? S češtinou bude v Čechách za chvíli úplně ámen, už teď se krčí v koutečku, no snad se toho nedožiju.
Doufám, že mi lajknete!
Obrázek z inetrnetu, zde – klik
* Ze života české babičky * 
Yes, I lajk you, Naďa, and jako first one! Jsi můj člověk s těma jazykama a oupadkem jazyka rodného. My měli v práci donedávna t.zv. „cenzora“, který nás tuze peskoval za nečeštinské přebíračky a v řadě případů jsem s ním musel souhlasit, až na to, že on, zaujatý, ustrnul v češtině málem diluviální. Změny podle nových pravidel češtiny on neuznával. M.j. např nesnášel termín „drtivá většina“, protože si to spojoval s terminologií užívanou ve starých pořádcích… a další…, které ponechám nevyslovené, aby mě teď někdo nepředběhnul..
To se mi líbíTo se mi líbí
Jsem na tom Naďo, némlich stejně. Od základy až po maturitu, jsme se učili jazyk ruský, německý jsem měla jen jako nepovinný předmět a neumím zhola nic. S angličtinou jsem začala v dospělém věku, učebnici mám ještě doma a to je vše, co mi po ní zbylo. Ještěže u nás těch ciziců nechodí tolik, co v Praze, asi bych před nimi raději utekla. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Jazyky jsou těžké… a i když jazyk umíš, stejně se s rodilým mluvčím skoro nedomluvíš 😀 To ti říkám z vlastní zkušenosti… Ty reklamy v angličtině mi také vadí. Je to škoda, nejsme náhodou v Česku? Myslím si ale, že o zánik naší mateřštiny se bát nemusíme. (Snad). Cizincům se čeština líbí a učí se jí právě kvůli tomu, že je tak těžká… a my jsme, doufám, dost hrdí na to, abychom si ji chránili.
(Tak, a teď rychle na něco zaťukat, abych to všechno nezakřikla!) 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
No, Ndo, nic si z toho nedelej. Skutecne se zda, ze se Cestina u vas drzi v koutku, lec ja se domnivam, ze BRZO prijde generace, ktera si vezme za sve to obrozenecke…“NI STINEM UTRPETI NSEMI NASE REC…“ Ted je v mode anglictina, je dobre, ze se mladi uci. Potkal jsem v Praze jednu divku, ktera si domyslela, ze jsem cizinec (ac nejsem) a ptala se mne na neco anglicky. Jarku, vy jste urcite z Kanady, protoze vyslovujete slovo ABOUT kanadsky. Ona ale odvetila, ze ne ze je z Prahy. Jeji anglina, vyslovnost akcent perfektni. TOMU ja rikam mluvit anglicky, a ne ty pitome reklamy, ktere sice anglictinu pripominaji ale jsou ji daleke. Nechapu, ze se Cechum vse vtlouka do hlavy v anglictine. Je to pitoma moda.Ale vetsinou nabizi nejake sunty (to je cesky) a tak clovek, ktery tomu nerozumi, o nic neprijde. Na stanici Metra v Praze jsem poslouchal tri pubertaky, kteri asi videli nejaky americky fim, neco tam odposlouchali a mluvili sproste, domnivajice se, ze to byla anglictina. Nebyla, Jen se blbe vytahovali. Ale to je problem maleho naroda. Kdyz jsem se zacatkem padesatych let ucil nastrojarem, mistri byli vsichni ze stareho Rakouska. A tak jsem casto slysel toto: „Hele, Honzo, ten cajk nejdriv vogrotuj,shod ten cundr a pak to hod do sraubstoku a rajsnagli a kirnerem voznac, kde se to pak vosropuje. Sropak najdes u mne na ponku. A dybys potreboval majzlik, daj ti ho ve vydejne“ Takze ono se moc nezmenilo. Ale Nado, doporucuju se ucit cizi jazyk, je to dobry trening pameti pro starnouci kmety a kmetky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kirner bude asi důlčík? Jak krásné české slovo!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Pro Mirka C. Ano, kirner je dulcik, rajsnagle je rysovaci jehla, sraubstok je sverak, vogrotovat je zbavit ostrych hran, cundr je oxydovany povlak oceli, cajk je jakykoliv predmet (puvodne nastroj) vosropovat je zhruba obrobit, sropak je hrubovaci nastroj.
To se mi líbíTo se mi líbí
Cajk je jakýkoliv předmět… zajímavé, teď mě napadá, odkud vlastně přichází rčení „hoď se do cajku“….
To se mi líbíTo se mi líbí
Jako věčný začátečník v několika jazycích tě, myslím, úplně chápu. Ona je to ale podle mého vždycky otázka motivace. Když ta je a je pořádná, ono to jde a ne že ne. Mám moc rád češtinu, což je ostatně jediný jazyk, kterým se domluvím jakžtakž plynně, rád si s ní hraju a trošku ji v ústech i v hlavě hnětu a ohýbám různými směry, i když neříkám, že to umím. A někdy se skvěle bavím nad tím, jak se lidi snaží vypadat světově tím, že prošpikujou už tak jazykově chudičké české věty poangličtělými pijavičkami :-). Ale když někam jedu, vždycky se zkouším dopředu zásobit aspoň základní slovní zásobou a pár frázemi, aby byla vidět z mé strany úcta a dobrá vůle. Takže teď na zralá kolena jsem se začal učit lehce japonsky, abych se aspoň uměl představit, říct odkud jsem a co mám rád, kdybych se náhodou někdy ocitl na výletě v Japonsku. Člověk v dnešním bláznivém světě nikdy neví :-).
To se mi líbíTo se mi líbí
庭… zahrada.. aneb, kdyby mě v noci vzbudili, vysypal bych z hlavy bleskově něco užitečných slůvek, která mi v hlavě utkvěla – jak se řekne žížala, bambus, pavouk, to by mi šlo pořád, podobně pár vět, které mě naučil někdy kolem roku 1962(3) spolubydlící z Bagdadu k pobavení jeho rodáků, když ho přišli na kolej navštívit. Chtěl mě tehdy taky naučit kuchtit nějaké jejich speciality, ale ty jsem radši ani neochutnal, protože používal ke kuchtění kastroly zpodpostele, a ty už měly ve stěnách a na dně zažrané vrstvy jeho dřívějších specialit, že nešly ani vydrhnout. Možná dnešní všemocná chemie by. Soukmenovcům ale chutnalo. Taky si pamatuju dodnes telefon do Hydroprojektu z roku 1968, kam jsem ještě na umístěnku po vojně nastoupil. Měl jsem na to mnemotechnickou pomůcku- čísla ze Sportky- turistika, šachy, tenis. Ale poměrně nedávno, když se vdala kolegyně v práci, měl jsem velkej problém pamatovat si její nové jméno, až jsem si taky pomohl mnemotechnikou „tančila s ním Maděru“.. a tak podobně, bylo by to na samostatný článek o těch jazycích a zlozvycích kolem nich.
To se mi líbíTo se mi líbí
Břetislave, v Hydroprojektu jsem tehdy pracovala, možná jsme se potkali 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to by mě zajímalo, jestli se to třeba i stalo.. docela napínavé :-)) Zažilas taky ty ranní fronty před výtahem na konci chodby, když bylo hlavně potřeba odpíchnout si včas u vstupu do budovy? Já s tím míval minutové problémy, píchačky byly nemilosrdné, potom už se dalo u kafíčka a novin i v kanceláři posedět v klidu. 14 dní jsem dojížděl vlakem z Velvar (odjezd v 5,25), večer jsem vlakem přijížděl zcela duševně groggy v 18.hod., hned jsem vypálil na tenis přeměnit psycho na fyzickou skorolikvidaci, což bylo mnohem příjemnější a pak večeře a hned spát a ráno znova.. po těch 14ti úděsných dnech se povedlo mě ubytovat na podnikové ubytovně, což představoval suterenní byt 2+1 v ulici U družstva Ideál (7 ubytovaných), no a po nějakém čase jsem potkal spolužáka z mělnické průmky, který už bydlel v penzionu na Novodvorské (tehdy krátce otevřeném) a on mi tam zajistil taky místo. Za celou dobu mého výskytu v HDP jsem neslyšel, že tam dřív bývala nějaká jáma pro c. (jak jsem se dočetl v tvém vyprávění o Pankráci). Já znal tehdy Na Paloučku a pan H. mě nalákal na klasické kuželky, ale to by byla jiná kapitola. Tak jen zmínka, že jsem jednou po kuželkách, absolvovaných při příležitosti pracovního Silvestra po zrádných panácích kutálel sudy ve sněhu se stráně kousek nad Nuselskou radnicí (myslím, že ten oddíl se tam jmenoval Orion). A Na bitevní pláni měl asi rok půjčenou garsonku náš synek od příbuzných, oni tam zrestituovali celej barák.
Málem bych zapomněl.. přidal jsem pro tebe dva vzácné listy ve své „Slabší kapsičce“ v článku „Věnováno Nadě D.“ Jestli tam někoho budeš znát… 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Nojo Břetislave, ty jsi asi neznal fígle s píchačkama, než bych ti to vysvětlila, tak bych musela popsat fůru prostoru 🙂 taky si píchal jeden druhému 🙂 . Já jsem dělala ve vyšším patře, takže výtahem jsem jezdila. půjdu se k tobě podívat 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak jsem se byla u tebe podívat a cosi jsem ti tam připsala. Vypadá to, že jsme se opravdu mohli potkat 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Četl jsem a připsal 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
A ještě jsem dodatečně ti tam přidal pár obrázků, jestli někoho poznáš (v neděli 17.7.) a jdu na jedno orosené k nám na roh.
To se mi líbíTo se mi líbí
Orosené do tebe určitě v tom dusnu padlo jen zasyčelo. Připsala jsem ti tam k fotkám do tvéslabší kapsičky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Bretislave, dovedu si predstavit tvuj ulek, kdyz tvuj spolubydlici vytahl ten kastrol zpod postele. Kdovi, k cemu byl pouzivan. Moje prababicka mela taky takovy „kastrol“ pod posteli, a rikala mu nocnik.
To se mi líbíTo se mi líbí
Honzo, normálně jsem bouchla smíchy, čekala jsem co to měla prababička pod postelí za kastróly a ty tohle :-), takový kastról měla moje babička pod postelí taky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
K úleku to nebylo, už jsme ho s třetím spolubydlícím znali a věděli jsme, že jako císař pán si taky odskakuje na příslušné místo. Skutečně to byla silná vrstva tukomasočehosi, která mu nevadila. Jinak byl docela hodnej, nabízel nám bony (říkal „kluci, když budete chtít na rum“..), za slušnou cenu tehdy, ale my to moc nevyužívali, stačily nám jen džínsy ve frontě trpělivě odstáté. Prý ho doma mučili, trhali mu i nehty a on hrozně miloval Stalina, jehož obrázek měl pověšený na stěně na koleji. Mohlo to být asi tak kolem roku 1962(3) a nevymluvili jsme mu ho. Po roce spolubydlení někam zmizel, už nevím, jak to bylo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Naďo, mně jde strašně na nervy nejenom fakt, že dnes se to (hlavně v Praze) hemží samými cizími nápisy, ale i to, jak se przní čeština. Nevím, co mi vadí víc; jestli tohle, nebo přechylování cizích ženských jmen? Oboje mě však dostává do vývrtky, a to je v mém věku nebezpečné. Na tohle téma jsem se kdysi „odventilovala“ článkem. Vím, že Ty jsi ho četla, ale možná by zajímal i ostatní návštěvníky Tvého bezva blogu?
http://jarvis.bigbloger.lidovky.cz/c/118551/California-dreaming-v-nove-cestine.html
PS: Mně jazyky (kromě ruštiny – ta mi skákala do hlavy sama) nikdy nešly. Teprve až když jsem byla „vhozena do vody,“ měla jsem na vybranou: Plav, nebo se utop.
To se mi líbíTo se mi líbí
I já jsem věčný začátečník..učila jsem se ruštinu, angličtinu, latinu, ale nedomluvím se…chjooo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Urodily se mi zde moc krásné komentáře, řekla bych, že jste lepší než můj článek. Tak jen houšť a větší kapky! Děkuju vám všem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mne je smutno, že už aj slovenčina je pomaly deklarovaná ako cudzí jazyk:-( Minule som si všimla, že na Prime je slovenský seriál dabovaný do češtiny.
To se mi líbíTo se mi líbí
Danielo, někdy se koukám, na CS film a tam dávají staré filmy. Ve slovenských filmech tenkrát hráli i čeští herci a naopak, však jsme byli jedna rodina a tam v některých slovenských jsou čeští herci dabováni, což je někdy legrační, když třeba Petr Čepek mluví úplně jiným hlasem 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mila Danielo, Slovencinu miluju. Na vojne jsem byl jeste asi s peti jinymi jediny Cech v baterii o 80 chlapech. A tak jsem docela obstojne slovensky mluvil. Byli tam kluci ze vcech koutu Slovenska Kluci od Medzilaborcov (Skadze si, od Presova? Ta pome pohutoric na falateK“ ale nejvic se mi libi Slovenstina „Spisska“. Takova jemna. Myslel jsem si, ze ted kdyz mate samostatnost, budete se venovat i Slovenstine. Jak pises, ne tak docela. Daniela, to musi buc!!! Take jsem rok ztravil na atomovej elektrarni v Jaslovskych Bohuniciach v roce 66.
Jeste k te vojne. Kluci z vychodu vzdy zpivali tuto pisnicku:
„A ked mi prisla kartka narukovac
dal som si muziku dosikovac
kamaradzi mojo hurobce mi zvolu
rektujce se se mnu na tu vojnu…“
Doufam, ze je u vas dost lidi, kteri se venuji zachovani techto nareci v te zaplave anglismu a TV zargonu…
To se mi líbíTo se mi líbí
Honza Marek pre teba:
Ked me f tim Prešove odebraľi
Ked me f tim Prešove odebraľi,
tag mi te panove povedzeľi:
[:Počkaj ti, regruce, budzeš ti banovac,
ket ci pridze karta narukovac.:]
Ked mi prišla karta narukovac,
dal som si muziku prišikovac.
[:Paňi muzikanci, zahrajce mi čardaš,
peršeho oktobra rukovac mam.:]
Muzikanci prišľi a začaľi hrac,
začaľi mi z oči solzi padac.
[:Neplačce vi za mnu ocec, mamka,
bo za mnu zaplaču tri dzifčatka.:]
Jedna budze plakac, mal som ju rat,
druha budze plakac, bul som jej brat.
[:A ta treca budze, bo i plakac muśi,
bo ona ode mňe chlopca nośi.:]
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi tak, predbehla si ma. U nás deti s češtinou problémy nemajú, bratov štvorročný syn používa často české frázy odpočuté z televízie celkom vo vhodných situáciách. Ani mojej Viktorke nerobí problém čítať niečo v češtine a to sa narodila 5 rokov po rozdelení. Hovorila mi, že si pamätá prvé ťčeské slovo, ktorému porozumela – bol to „ocas“ a pochytila to od Čapkového pejska s kočičkou.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kúknzíí jsem také s oblibou používal na Mallorce. Ti teda čuměli!!! Jednou se na mě utrh jeden Bulhar ve stánku se zeleninou, když jsem mu řekl: „Ňama tuka duže.“ Tvrdil, že nemá rajčata a já ho podezříval, že je má schované „pod pultem“ jen pro dobré známé…
To se mi líbíTo se mi líbí
Naďa, ale toto je nový seriál Dr. Ludsky. Inak na to prišiel môj český manžel:-) ja totiž v prvom momente ani neviem povedať či sa hea rieku Moravu a zaregistrovala som u mladšej generácie, že nám prestávajú rozumieť:-( Moja vnučka pozeráva české rozprávkové kanály a čeština sa na ňu tak, že ju musí dcérka napomínať aby rozprávala po slovensky:-))
To se mi líbíTo se mi líbí
Je pravda, Danielo, že to s mladýma Čechama jde se slovenštinou s kopce, ne že by nerozuměli, ale nerozumí všemu …
To se mi líbíTo se mi líbí
Honza Marek Kanada v tej pesničke máš zopár chýb, ale veď to už bolo dávno čo si bol na vojne:-)) Ja som robila v PZOčke a chodievala som na veľtrhy do Brna. Na jednom strojárskom veľtrhu sme vystavovali regále a zakladače, ktoré sa vyrábali v Levoči, takže tam boli aj chlapi z výroby. Tí keď ma chceli naštvať začali rozprávať spišácky tak ako im zobák narástol a bolo to ako keby hovorili cudzou rečou:-) a veľakrát som mala slzy na krajíčku. Na východe má každý región svoju reč, ale ja mám najradšej stredoslovenský dialekt. Zdravím do Kanady.
To se mi líbíTo se mi líbí
Milá Naďo, nezoufej, nejsi v tom sama, je nás takových „mnogo“. Jo, tu ruštinu asi nezapomeneme do smrti, i když už se slovní zásoba také tenčí. Němce máme za kopcem a já říkám, že německy umím jen jíst, pít a nadávat. Ale víš co je hlavní? Že umíme česky! Nejen číst, ale i psát, což (nechci nikoho osočovat), ale mnozí mladí moc neumí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc by mne zajímalo, jak by se na náš krásný jazyk, díval někdo ze sedmnáctého století, těžko by se dorozuměl, si myslím. příkladně nerozumím-li něčemu ohledně počítače, kliknu si na nějaké diskuse na to téma a klidně mohu odejít, protože to je jazyk kterému nerozumím. Čeština ta chudinka malá, ta musí přežít všechno, poněmčování před staletími, porusšťění před nedávnem ( tedy NEDÁVNO pro nás starší) a v době současné poangličtění, ale ona to jistě přežije a doufá, že jako my. v duševním zdraví.
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky mi občas osloví. a jediný co umím odpovědět, je ,, Co toó??“
To se mi líbíTo se mi líbí
Nadi, jsme na tom stejně. Nejhorší je, když za svůj život „čichneš“ k různým jazykům. U mne to byla němčina, ruština, latina (2 roky), francouzština (1 rok) to bylo na gymplu, byli jsme tzv. jazyková třída, bez možnosti vycestování na zkušenou. Později jsem se pár let učila anglicky s nevalným výsledkem. Konečný výsledek je asi takový, že celkem rozeznám tyto jazyky od sebe, ale když mám něco říct, nevzpomenu si na nic, otevřu pusu a konec. Je dobré si natrénovat alespoň pozdravy a slovíčko děkuji a prosím… To mi celkem jde.
Také je dobré si vzpomenout, že máš prsty na rukou, to při počítání a nákupu moc pomáhá. Dokonce psaní číslic do písku, to už jsem letos také zkusila a podařilo se mi pomocí prstů na ruce úspěšně smlouvat, to se musím pochlubit.
Můj švagr jezdil mnoho let jako „tírák“ po celé Evropě, neuměl mimo ruštiny žádný jazyk a vždycky se domluvil.
To se mi líbíTo se mi líbí
Lhulilajmi! (= nemluvím-li pravdu, nadávej mi)
Jednou si dvě české tetky chtěli v Dojčlandu koupit srp a prodavačka jim nerozuměla, ale pak jedna z tetek pravila:
„Sovjetyše symbol und buch-buch najn“ a bylo vyřešeno.
Offšem kamarád se v Rakousích dožadoval gesicht zupe a žádnou dršťkoffku nedostal.
To se mi líbíTo se mi líbí
Líbo, Anno, Tenisáku, Heleno B a Pavle, díky za vaše milé komentáře, Pavle, tedy to je fakt dobrý!
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi mám stejný problém. Když se dostanu do Prahy, víc než přemíra cizinců mi vadí cizojazyčné názvy. Kdybych jela do Berlína, předpokládám, že budou ulice a náměstí pojmenována německy. Kdybych jela do Londýna, očekávám totéž v angličtině. Jen Česko musí lézt do prdele každému. (Píšu Česko, ale tady myslím Prahu, spíš obecně, věřím, že to vadí i mnoha Pražákům, tedy aspoň doufám).
Kdybych jela někam za hranice, pokusím se naučit aspoň několik frází a slovíček, ale totéž bych čekala i od turistů, kteří přijedou sem. Nojo, iluze.
Ten reklamní poutač v metru byl pěkně stupidní a taky by mi vadil. Vždycky si říkám, že bych chtěla vidět toho člověka, který na to přišel a člověka, který to schválil. Co bych jim řekla, to by si asi za rámeček nedali, ani česky, ani anglicky…
Ale čeština nebude tak uťápnutá, opravdu se dost cizinců učí česky, třeba i proto, že je to opravdu obtížný jazyk… Asi to chce čas.
To se mi líbíTo se mi líbí